Za první republiky se vraždilo s větší noblesou, říká v nadsázce scenárista dobovek a kriminálek Jan Gardner

Scenáristovi a spisovateli Janu Gardnerovi (52) šlo psaní vždycky, ale nejvíc ho to táhlo k filmu. Natočil dokument s Milošem Formanem a nakonec vystudoval filmovou školu v Los Angeles. Jak sám říká, díky zahraniční zkušenosti se nebojí používat ve svém psaní nadsázku, čeští autoři jsou podle něj civilnější.

Napsal a byl u vzniku úspěšných seriálů jako Vyprávěj, První republika nebo Ordinace v růžové zahradě 2 a píše pro zahraniční produkce, nyní např. seriál inspirovaný dílem Oty Pavla. Když už se mu ale v šuplíku kupily náměty na vlastní věci, až se do něj pomalu nevešly, pustil se i do psaní knih. Vznikla zatím dvoudílná série detektivních románů Emily a komorník, která se odehrává v jeho milovaném období první republiky a zavede vás do atraktivního prostředí zlaté mládeže. Jak se vraždilo za první republiky a k čemu byl dívce z nejbohatší společenské vrstvy komorník?

Na psaní knih jste si dlouho nemyslel a věnoval jste se psaní scénářů. Kdy vám došlo, že uzrál čas?  

Psaní románů jsem odkládal docela dlouho, to je pravda. Měl jsem štěstí na zajímavé scenáristické projekty a oproti knížkám to byla jistota. Vždycky, když jsem dostal nějaký nápad na román, napsal jsem ho, vytiskl a strčil do šuplíku na někdy, až bude čas. Jak ale děti vyrůstaly a šuplík se naplňoval, začalo mi být líto, že spoustu těch nápadů, které v něm jsou, bych také nemusel stihnout napsat. Tak jsem se do toho pustil. Postupně se to nabalovalo a teď už je to moje druhá profese.

Jak u psaní většiny scénářů, tak u své knižní série Emily a komorník se vracíte do historie. A opakovaně do období první republiky. Proč?

Jsem Husákovo dítě a 18 let jsem vyrůstal v komunismu, pro nás byla první republika referencí normálního života. Stále se něco dělo, do toho ta úžasná hudba, móda. A ty mravy! První republikou začala moderní éra, svět, jak ho známe teď. My Češi jsme navíc měli konečně vlastní stát. Lidé se toužili bavit, užívat si. Bylo to spontánní, upřímné a nespoutané. Nikdo nevěděl, že se blíží další katastrofa. Během ani ne čtvrtstoletí přišla nejhezčí a nejhorší éra. Od jedné světové války ke druhé a mezitím velká hospodářská krize. Život jako na houpačce.

Svou detektivní sérii jste zasadil nejen do období první republiky, ale i do nejvyšších společenských vrstev, mezi zlatou mládež, která si užívá života. Což je změna proti všem vážným, často tragickým historickým románům, jež na knižním trhu jsou.

Když jsem začínal psát první román, dodělával jsem seriál z prostředí holocaustu. Manželka si ze mě dělala legraci, abych zůstal u vážného tématu, že budu mít dobré kritiky. Já ale tušil, že budu román psát po večerech, unavený po celodenní práci na scénářích. Chtěl jsem proto nějaké příjemné prostředí. A co je zábavnějšího než prvorepublikové večírky odehrávající se na Barrandovských terasách, v Lucerna baru či kabaretech, kde šampaňské teče proudem a tančí se charleston? Jen na prostředí ale příběh nepostavíte. Potřebujete téma a nosnou zápletku. Měl jsem jednu originální: Čechoslováci a americká prohibice. Věděl jsem, že když to dobře napíšu, mám šanci čtenáře zaujmout. A vznikla Debutantka.

První republika šmrncnutá detektivní zápletkou je vám blízká, to ostatně moc dobře vědí fanoušci seriálu První republika. Jak se lišilo řešení vražd tehdy a dnes? 

Přijde mi, že za první republiky se vraždilo s větší noblesou, i když důvody jsou asi pořád ty samé: peníze, láska, nenávist, žárlivost. Detektivové se ale museli při vyšetřování zločinu spolehnout jen na svůj důvtip a selský rozum, neměli k dispozici technologie jako dnes, ale měli fištrón. Současná policie hledá zločince podle impulzů mobilů kolem místa činu, téměř všude jsou kamery. Všichni visíme na internetu a co na nás neprozradí sociální sítě, odhalí historie našeho prohlížeče. Pátrání po pachatelích je hodně technické.

Za první republiky to bylo víc o člověku. Detektivové a zločinci se navzájem znali jménem. Když jste chtěli o někom něco zjistit, museli jste do hospody, obšlápnout sousedy. Dostat se k informacím bylo těžší.

S kým konzultujete historické reálie nebo třeba práci policie, jak se dělají rešerše na detektivku?

Nemusíte vědět všechno o éře, ve které se vaše story odehrává, ale musíte vědět všechno o vašem ději. Jinak začne čtenář pochybovat a přestane příběhu věřit. Dnes lidé mají hrozně moc načteno nebo nakoukáno a odhalí sebemenší detail, který nesedí, každou dobovou nesrovnalost.

Vzhledem k tomu, že je to pátý nebo šestý projekt z tohoto období, mám už docela slušný archiv a vím, kam sáhnout. Odborní poradci jsou ale stále k nezaplacení. Často najdu informace v odborných knížkách, a když jich potřebuju víc, pokouším se spojit se s autory. Většina z nich je velkorysá a o své znalosti se podělí. Pak se také říká, že každý spisovatel detektivek musí mít dva kamarády: policajta a doktora. Mám velkou výhodu v tom, že bratranec pracuje u policie a sestřenice si vzala lékaře.

Kdo je pro vás v daném žánru vzorem, inspirací?

Žánr cozy mystery je doménou Agathy Christie a Dorothy L. Sayers. Nezmínit tyto dvě velké dámy detektivek dost dobře není možné, nastavily laťku.

Inspiraci hledám i v situacích a dobových historkách a reáliích. Líbí se mi kombinace lovestory s detektivní složkou, baví mě elegantní kulisy první republiky, hrdinku z vyšší společnosti jsem zvolil proto, aby mohla volně cestovat, mít ve svém věku dostatečné zkušenosti a rozhled k odhalení zločince a mohla si dovolit komorníka.

Proč nemohla vaše hrdinka řešit zločiny sama a bylo třeba jí napsat pomocníka?

Komorník vlastně hraje roli Sherlockova Watsona. Profese komorníka mi přijde hrozně zajímavá. Je to váš osobní sluha, zná vás lépe než vaši přátelé nebo rodiče. Tím, že se po celý den pohybuje ve vaší blízkosti, o vás ví prakticky všechno. Přitom je to pořád sluha, váš podřízený. Někdo, koho můžete do jisté míry kontrolovat. Díky tomuto nastavení hlavních hrdinů jsem do detektivního příběhu mohl dostat i humor.

U vás to ale má i další důvod. Jaké bylo tehdy postavení mužů a žen?

Když jsem začínal psát detektivní sérii Emily a komorník, chtěl jsem jako hlavní hrdinku takového Cyrana naruby. Chytrou mladou ženu z vyšší společnosti, které nikdo nevěří, že by mohla mít pravdu a opravdu usvědčit pachatele vraždy. Právě proto se Emily „schovává“ za svého komorníka. Tomu sice chybí její vnímavost a důvtip, ale navenek je ideálním prototypem anglického detektiva na penzi. Emily případ vyřeší a komorník za to slízne veškerou slávu.

Postavení žen a mužů za první republiky bylo hrozně zajímavé. Na jedné straně u nás získaly ženy jako jedny z prvních volební právo a běžně řídily auta, ale v jiných oblastech byl jejich vztah dost nerovnoměrný.

Jak se lišil život honorace a běžných lidí?

Společenské nůžky byly rozevřené mnohem víc než dnes. Chudší lidé měli minimum volného času, pracovní doba byla dlouhá a práce často dost ubíjející. Nedostatek času se odrážel i na vzdělání a ne každý měl na to koupit si knížku.

Společnost byla více rozkastovaná, na druhou stranu byla doba v neuvěřitelném pohybu. Zavedené pořádky se s nástupem nových technologií měnily poměrně rychle a kdo měl neotřelé nápady, zajímavé know-how, mohl prorazit a vypracovat se. Jako se to povedlo třeba Tomáši Baťovi.

Na co se může čtenář vašich knih těšit, jaké detektivní zápletky vaši hrdinové řeší?  

Knížkám ze série Emily a komorník říkám detektivní romány. Nejde totiž jen o detektivku, ale součástí příběhu je vždy lovestory, humor a nějaká dobová atrakce.

U prvního dílu Debutantka byl silný motiv Gatsbyho a americké prohibice, kdy kluk, jehož rodina přišla o majetek, uteče do Ameriky a zbohatne na pašování alkoholu. Po návratu domů požádá svou vysněnou dívku o ruku a přitom dojde k tragédii. Do vyšetřování zločinu se pustí i dcera bohatého pražského podnikatele Emily. Čtenář se dostává do atraktivního prostředí zlaté mládeže.

V Devátém neznámém se Emily stane hlavní podezřelou z vraždy, protože se ocitla v nesprávnou dobu na nesprávném místě, případ řeší z vězeňské cely. Dostanete se do prostředí diplomatických kruhů i světa kabaretů.

A Zlatá mládež, na které teď pracuju, se odehrává na francouzské Riviéře. Emily má pocit, že se ji někdo pokouší zabít, přežije totiž dva pokusy o vraždu. I když jí všichni říkají, že je paranoidní, ona začíná pátrat.

Kdo by hrál Emily a jejího komorníka, kdybyste se jim rozhodl dát seriálovou podobu?

Ve svých knížkách píšu příběhy, které bych si jako scenárista nemohl dovolit. Proto si ani nedělám starosti s obsazením. Respektive by si to nemohl dovolit můj producent. Ve filmu nebo televizi pořád počítáte. Lokace, komparzisty, rekvizity, dojezdovou vzdálenost… U knížky je jediným omezením fantazie autora, a potom čtenáře. Díky tomu mám v Devátém neznámém Orient Express a v Debutantce pašuju alkohol do Chicaga.

Hvězdy filmu uměly za první republiky žít. Připomeňte si jejich skandály.