Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Vysvědčení je úřední listina, potvrzení, že žák prošel do dalšího ročníku, a shrnuje to, jak úspěšně to v jednotlivých předmětech zvládl. Nemusí už mít jen podobu číselného ohodnocení, tedy sloupečků známek, ale může být i slovním popisem talentů a schopností. I když si už léta jeho odpůrci myslí, že je zcela zbytečné, stále se dvakrát ročně rozdává a vypadá to, že ještě dlouho bude.
Kdy se začalo ve školách rozdávat vysvědčení?
Pokud byste hledali rok, kdy se ve školách na našem území začalo vysvědčení rozdávat, došli byste až k letopočtu 1774. Císařovna Marie Terezie tehdy zavedla všeobecný školní řád, tedy povinnou školní docházku a s ní i hodnocení prospěchu žáků. Vysvědčení žáci nedostávali každý rok, ale na konci školní docházky, tedy ve 14 letech.
V tu dobu se udělovaly hned tři druhy vysvědčení. Propouštěcí, jež dostali ti, kteří dovršili věk 14 let a prokázali dostatečné znalosti ze tří oblastí – náboženství, počtů a vyučovacího jazyka. Na tom byly známky z těchto předmětů. Další vysvědčení bylo na odchodnou – to bylo pro žáky, kterým sice bylo 14 let, ale nejenže potřebné znalosti neměli, ale ani se neočekávalo, že by je kdy získali. Třetím typem bylo vysvědčení frekventační, které získali žáci opouštějící obecnou školu proto, aby přešli na další, tedy střední školu.
Politické zřízení školské, tedy předpis z roku 1805, uvádí i hodnocení návštěvy školy – tady bylo v podobě: velmi pilná, pilná, řídká. Prospěch se hodnotil jako velmi dobrý, dobrý, prostřední nebo slabý. Až o sto let později se objevila pětistupňová klasifikace – v době okupace ji na chvíli vystřídala šestistupňová tak, jak bylo zvykem v Německu.
Jedničky a pětky na vysvědčení mají i žáci okolních států
Na českých vysvědčeních jsme zvyklí vídat buď číselně, nebo slovně vyjádřené hodnocení. Jednička znamená výborný výkon, pětka nedostatečný. Stejně to mají i na Slovensku a v Rakousku. Jedničky až pětky najdete i v hodnocení žáků dalších zemí, ale s opačným významem. Výborný výsledek je tam ohodnocen známkou 5 a čím nižší číslo, tím slabší jsou vědomosti žáka. Za pětky dostávají děti pochvalu například v Maďarsku, Rusku, Chorvatsku, Portugalsku, ve Slovinsku, v Bosně, Srbsku a Severní Makedonii, ale také v Turecku nebo Estonsku.
Učitelé v polských školách mají šestistupňové hodnocení s obráceným významem ve srovnání s námi – 6 znamená vynikající, 1 nedostatečné. Podobně je na tom i Německo, Bulharsko a Švýcarsko.
Ještě širší spektrum známek mají učitelé v Belgii, Francii, Itálii, Rumunsku, Řecku, Bulharsku, Nizozemsku, Španělsku, Finsku, Litvě nebo Brazílii, kde je nejlepší známkou desítka.
Místo čísel používají jako známky písmena v USA, Velké Británii a Kanadě – tam si žáci nosí domů nejčastěji škálu písmen A až D A je nejlepší a může se k němu přidat buď +, nebo hvězdička.
U nás se radujeme nad jedničkami, jinde si to zaslouží pětky - hodnocení žáků známkami je po světě různéFoto: DGLimages, Shutterstock.com
Školní docházka povinná do 17 let
U nás je školní docházka povinná a zákonní zástupci jsou tedy povinni děti do školy posílat. Základní vzdělání trvá 9 let a mělo by začít v roce, kdy dítě do 31. srpna dovrší věk 6 let. Jeho zralost pro školní docházku se posuzuje při zápisu do školy a lze ji v případě potřeby odložit – odklad může být opakovaný, ale jen do 8 let, pak už nastoupit musí. Školní docházka by měla skončit maximálně v roce, kdy je žákovi 17 let.
V tomto rozmezí většinou všichni stihnou získat základní vzdělání, a tedy i vysvědčení, které to dokladuje. Pokud by se to někomu nepovedlo, může si ho doplnit v kurzech. Jde vlastně o dálkové studium základní školy.
Kdo po vás může chtít vysvědčení?
Ačkoli si většina lidí svá vysvědčení schovává, prakticky můžete potřebovat to z deváté třídy, maturitní vysvědčení, výuční list i vysokoškolský diplom – tedy vždy doklad o vašem nejvyšším dosaženém vzdělání.
Nejmenší pravděpodobnost, že ho po vás budou někdy v dospělosti chtít, je u vysvědčení ze základky, tedy z deváté třídy. To by se mohlo stát v případě, kdy je základka poslední školou, kterou jste absolvovali. Většina zaměstnavatelů, kteří nabízejí nekvalifikované profese, ho ale ani nepožaduje, s výjimkou státní správy.
U profesí, kde je požadováno vyšší vzdělání, pak počítejte s tím, že budou chtít důkaz o tom, že ho máte – a tím je právě vysvědčení, výuční list či diplom.
Co když vysvědčení ztratím?
Může se stát, že vysvědčení někam založíte, a ve chvíli, kdy ho budete potřebovat, nebude k nalezení. V případě vysvědčení, výučního listu i diplomu jděte tam, kde vám ho dali, a požádejte o stejnopis. Škola by měla mít uloženou dokumentaci, podle které vám ho vypíše. Většinou za to zaplatíte poplatek, maximálně 100 Kč.
Pokud tato škola už neexistuje, můžete najít buď její nástupnickou, která by měla mít její dokumenty schované, nebo se musíte obrátit na státní okresní archiv, který udělá výpis z archivní dokumentace školy, a na jeho základě vám stejnopis vyrobí i jiná škola, jež nabízí tentýž nebo podobný studijní obor.
