Čím jsme se voněli za socialismu? Muži používali Pitralon, ženy Živé květy. Fáčko bylo vrchol luxusu!

V padesátých letech se musely ženy spokojit většinou jen se základní hygienickou výbavou, tedy mýdlem, pastou a zubním kartáčkem. Ani o pár let později to nebylo o mnoho lepší. Deodoranty, kterých dnes najdete v obchodech stovky, u nás běžně k dostání nebyly. Místo nich se často používala mýdla – například pověstné Jaro, Šeřík či Olimon. Dávala se do prádla do skříně, aby oblečení vonělo.

V šedesátých letech se i u nás dostává na trh „voňavka“. V nabídce byla především místní produkce. Absolutním hitem se staly Živé květy. Šlo o usušenou větvičku květů konvalinky, fialky nebo karafiátu ponořenou do vonného roztoku. Živé květy si na začátku 60. let nechalo patentovat výrobní družstvo Vřídlo v Karlových Varech, které vyrábělo i další produkty, například sůl do koupele či koupelový olej Ozalur. V 80. letech pak družstvo vyrobilo pánskou kolínskou vodu Marcus Caesar, jíž mohli muži po holení nahradit do té doby používaný tradiční Pitralon. „Pamatuju si, jak se s ní voněl táta. Byl to příšerný zápach. Nevím, co bylo lepší – jestli Pitralon, nebo Marcus Ceaser,“ vzpomíná dnešní šedesátnice Vlasta z Karlových Varů.

Na trhu byly k dostání také vůně z dalších socialistických zemí, například kolínská Duch Moskvy – její lahvička připomínala dědu Mráze, trpaslíka nebo sněhuláka. V sedmdesátých letech byl populární také polský parfém s názvem Być może, z Rumunska se dovážela jemná vůně Eva. Občas se v obchodech objevily i západní parfémy, například Fidji, Antilope nebo Nina Ricci. Co si ale budeme povídat – místo na pultech skončily pod pultem. „Maminka měla známou prodavačku, a tak vždy s nějakou – pro mě v té době krásnou – vůní přišla. A přirozeně s ní velmi šetřila. Pamatuju si, jakou z ní měla vždycky radost,“ vybavuje si Alena Vránová z Prahy.

Až v polovině 70. let dostala značka Dior povolení k otevření prodejny v Pařížské ulici v Praze. Právě tam se daly pořídit známé parfémy – například Miss Dior i Diorella, Diorissimo nebo Eau Sauvage. A byl o ně skutečně velký zájem. Malý krámek v socialistickém Československu atakoval v prodejnosti první příčky mezi světovými městy. Ceny parfémů ovšem byly poměrně vysoké a leckdo si je nemohl dovolit. Ostatně ani dnes v Pařížské nenakupuje každý.

Deodoranty ve sprejích se na trhu objevily až koncem 70. let a stal se z nich velký hit. K dostání byl například sprej v růžovém obalu Vionell. „Máma mi ho koupila, když jsem chodila do šesté třídy. Připadala jsem si tehdy jako velká slečna. Byl to vlastně můj první deodorant,“ vzpomíná Dana Krausová z Karlových Varů a dodává: „O rok později jsme jeli na dovolenou do Maďarska na Balaton a tam jsem objevila sprej Fa. Druhým maďarským hitem pak byl deodorant Bac.“ Koncem 80. let se dalo sehnat „fáčko“ také v našich drogeriích. Bylo velmi populární, ale jednalo se spíš o podpultové zboží.

Naprostý hit? Impulse! „Manžel v té době pracoval na dolech v severních Čechách a tam bylo k dostání lepší zboží než u nás v Karlových Varech. Vozil mi ho z Teplic,“ vybavuje si Zuzana Chládková. (Pozn. red.: Místa, kde žili horníci, byla lépe zásobována.) Populární sprej Impulse ovšem nebyl „žádná láce“. Jeho cena byla srovnatelná s tou dnešní – za kus jste tehdy zaplatili 80 Kčs.

V osmdesátých letech pak přišla na československý trh dosud nevídaná novinka mezi deodoranty. Žádný sprej, ale kulička. Mnoho dívek a žen tehdy nevědělo, jak a kam ji použít. Kdyby ji doplnil snadný návod, řadě zákaznic by usnadnil život. „Pamatuju si, jak jsem si ho koupila a nevěděla jsem, kam ho mám aplikovat. Tak jsem si ho nanesla na krk jako voňavku. Za chvíli jsem ho měla plný bílých fleků,“ uzavírá Zuzana Chládková.

Pamatujete, jak vypadaly obchody za socialismu?