V čem se vozila mimina za komunismu? Vanička, kukaň, osmipérák, barevná Liberta i kočár s okénky

Po Vítězném únoru v roce 1948 se výroba kočárků v Československu soustředila do mělnické firmy Liberta. Ta uvedla v 50. letech na trh tzv. kukaně – nízký typ širokého kočárku. Později se děti houpaly v oblíbeném hranatém osmipéráku a od roku 1963 začali v Mělníku vyrábět oblíbené vaničky, které se daly dokonce složit. „Na starých fotkách, kde jsem mimino v kočárku, stojí máma s tátou pyšně u bílé vaničky na malých kolech,“ zavzpomínala dnešní šedesátnice Ivana Sýkorová z Karlových Varů. Její muž, který je o čtyři roky starší, má ještě fotku s osmipérákem.

Od druhé poloviny 60. let se kočárky začaly zvyšovat. Důvod byl prostý: stále rostoucí počet aut. Výrobci se snažili, aby děti u země nedýchaly zplodiny. V 70. letech, v době takzvané šedé normalizace, alespoň dětské kočárky začaly i u nás hýřit barvami. Husákovy děti se vozily ve žlutých, červených, zelených, oranžových, ale i modrých libertách s velkými koly. Na scéně se poprvé objevily také kombinovatelné typy – možnost vyměnit vršek kočárku jako hluboký nebo sedačku. Kvůli populačnímu boomu v této době se kočárků vyrobilo neuvěřitelné množství. Mělo to ovšem jednu vadu na kráse - všechny byly úplně stejné a lišily se jen barvou.

Pokud nastávající maminky snily o krásném kočárku, byla to značka Stegner nebo Zekiwa, které se daly dovézt z NDR. Nebyly hranaté jako liberty, některé měly proutěnou korbičku. U našich východních sousedů se daly pořídit za 400-500 východoněmeckých marek, což bylo v přepočtu 1200-1500 Kčs. Při tehdejších platech to tedy nebylo nic levného. Na druhou stranu pak maminky kočárky přes inzerát prodaly dál. „Svou dceru, která se narodila v roce 1987, jsem vozila v Zekiwě a pak ji ještě za 1000 Kčs prodala přes inzerát, takže se to tehdy celkem vyplatilo,“ vybavuje si Ivana Sýkorová. Pro srovnání, nový kočárek značky Liberta v té době stál zhruba 700 Kčs (v omyvatelné podobě) a necelých 900 Kčs v manšestrové variantě.

V osmdesátých letech byl velkým hitem kočár s okénky. Ten se dal koupit pouze v Tuzexu nebo z druhé ruky. V 80. letech se však muselo počítat s tím, že i použitý kočárek vysněné značky bude stát kolem 2000 Kčs.

Čas trojkombinací začal v 80. letech. Hluboký kočárek, sporťák a taška do auta. Nutno však podotknout, že s tímhle druhem kočáru jste se pěkně nadřeli, a tak většina maminek sáhla po tzv. golfkách, které byly v té době sice úzkoprofilovým zbožím, ale velkým módním hitem. Kočárek byl velmi jednoduchý, vratký, s malými kolečky a plátěnou sedačkou. Byl lehký a dal se rychle složit. Lepší varianta měla vyztužená zádíčka, a tak v nich děti neseděly jako zkroucené opičky.

Jak už to tehdy bylo, kdo byl šikovný a kreativní, měl vyhráno. V hračkářství bylo k dostání kolem pěti druhů chrastítek na šňůrce. Kdo měl blízko do Německé demokratické republiky, měl šanci, že koupí něco atraktivnějšího. To platilo také v případě dudlíků, lahviček a dětského oblečení. Ostatním pak zbývalo popustit uzdu fantazii a vymyslet něco pěkného. A to také v případě peřinek. Ty byly různě vyšívané, aplikované pomocí nášivek, někdo si je ušil z kanafasu, jiný si obal zase upletl nebo uháčkoval z vlny, popřípadě z podomácku batikované látky.