Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Čeština, kde se vykání vyvíjelo od 15. století, není v tomto směru ojedinělá. Jazykové nuance prokazující respekt vůči druhým najdete v románských i germánských jazycích, ale i v japonštině nebo korejštině, kde je ovšem zdvořilostních forem ještě mnohem víc. Nabídka i svolení k tykání se odjakživa udělovaly jako pocta. Ve vyšších kruzích si vykali i manželé a ještě po druhé světové válce v mnoha rodinách nepřipadalo v úvahu, aby děti rodičům tykaly. Po komunistickém puči v roce 1948 dostala na frak i etiketa. Soudruzi došli k názoru, že všichni mají stejné žaludky i zadky (ale nikoliv mozky a vychování), a arogantně začali tykat každému, komu si zamanuli.
Vrcholem sprosťáctví pak byly později jevy podbarvené rasismem a hloupostí, kdy kdejaký strejc automaticky tykal třeba Vietnamcům, třebaže šlo o dospělé lidi, kteří si zasluhovali spíše hluboký respekt za svoji dřinu od nevidím do nevidím. Naproti tomu si na protest proti „kolektivnímu hulvátství“ řada lidí vytvořila k tykání odpor, a i za cenu řečí o nadřazenosti a pýše se pak vykání držela zuby nehty. Jak se říká: „Vy vole zní noblesněji než ty vole.“ >>>Povinné vykání a nalíčené i do vody…
Protykaná pracoviště
S příchodem zahraničních firem před třiceti lety tykání nabralo další level. Nešlo ani tak o vytvoření „neformální atmosféry“, jak se někdy prezentuje, ale o zjednodušení komunikace mezi „lidskými zdroji“, které přicházejí a odcházejí. „To samozřejmě neznamená, že když se tyká uklízečce stejně jako generálnímu řediteli, že mezi nimi neexistuje odstup,“ vysvětluje personalistka Anna Čáslavská, podle které prý v tomto směru někdy – hlavně mezi lidmi s nižší sociální inteligencí nebo bez vychování – dochází k nedorozumění.
Jak se ale k „protykaným“ pracovištím stavět, když vám to nesedí? „V předchozí práci jsme si všichni tykali, ale vztahy byly dusné, až hnusné,“ vysvětluje svůj odtažitý postoj Kamila Justlová. „Nejvíc se mi zvedal žaludek z toho, jak si kolegyně říkaly zdrobnělinami a pak se za zády pomlouvaly. Takové to: Janinko, jdu si koupit sváču, nechceš taky něco vzít? A za jejími zády: Bože, to je kráva. Rozhodla jsem se, že už do téhle pasti znovu nevlezu.“
Povinné tykání ve firmách opravdu zjednodušuje komunikaci, ale mnoho lidí si pak v práci připadá jako na skautském táboře. Navíc se někteří méně důvtipní jedinci domnívají, že když si s generálním ředitelem tykají, tak s ním mohou jednat jako s kamarádem…Foto: Dragana Gordic, Shutterstock.com
Asimilovat se, nebo si stát za svým?
Kamilu proto polilo horko, když jí na novém místě nadřízená při vítání a představování kolegům položila formální otázku: My si tady všichni tykáme. Nevadí vám to? „Vybruslila jsem z toho tím, že jsem poděkovala a pak jsem popravdě řekla, že s tím nemám dobrou zkušenost a že potřebuju čas. Sice jsem se hned uvedla jako ‚netýmový exot‘, ale byla jsem na sebe hrdá, že jsem se za sebe dokázala postavit,“ popisuje nepříjemné chvilky.
Doporučení praví, že je vhodné se firemní kultuře přizpůsobit. Jenže otázka zní, jestli firemní kultura opravdu tak zásadně stojí a padá na tykání. „Pro někoho jde o nesmyslné hnidopišení. Pro vás to ale může být důležitý signál respektu. Toho, že od vás firma nevyžaduje stádnost,“ říká psycholožka Jana Markvartová. Vždycky jde o formu, jak se nabídka i odmítnutí podá. „Pokud proběhne slušně, nikdo se neurazí a nadřízený přejde k vykání. Jste-li sami, ve styku s kolegy vznikne nejspíš hybrid, kdy vám někdo tyká, zatímco vy jemu ne. Nejelegantnější varianta bývá oslovování křestním jménem a vykání.“
Hůř se to bere zpátky
Mimochodem, mnohem snáz se přechází k tykání než naopak. To bývá o dost trapnější a jedná se o výrazné naznačení rozkolu, až nepřátelství. Možná si vzpomenete na výstup doktora Cvacha s doktorem Blažejem v seriálu Nemocnice na kraji města. Kolegové, původně na stejné úrovni, se po povýšení jednoho z nich na primáře nemohli vystát a návrat k vykání byl jasným vyhlášením boje. A naopak exprimář Sova, kterého pojilo s doktorem Štrosmajerem důvěrné osobní i profesní přátelství, si celoživotně vykali.
Skryté důvody, které s vámi nesouvisejí
Každá rodina, každý jedinec má své odlišné zvyklosti a tradice, ale i skrytý příběh. Na základě toho někdo týkání rozdává i přijímá na potkání a vnímá to jako formalitu. Pro jiného jde o privilegium a odměnu. „Proto neberme odmítnutí nebo naopak nenabídnutí tykání ihned jako projev zášti nebo nepřijetí. Kontext může být někde úplně jinde a s vámi nijak nepřátelsky nesouvisí,“ uzavírá téma psycholožka.
