Umíte se prodat, nebo je vám trapné se vychvalovat? Podle toho jste buď manažer, anebo umělec

Začněme lety prověřeným modelem: hodný, nepraktický a citlivý umělec a jeho zlý, pragmatický manažer. Něco jako hodný a zlý policajt. I v tomto případě jde o domluvenou společenskou hru. Lidé, kteří jsou balíček „dva v jednom“ – čili mají v sobě tvořivost i obchodního ducha - existují. Je jich ale málo, a jsou proto vzácní.

Převažují typy, kdy je někdo silnější v té tvůrčí stránce a druhý v obchodní. „Jde totiž o rozdílný způsob myšlení. Jako tvůrce musíte být zapálení a maximálně upřímní. Vykalkulovanost je na díle – obraze, hudbě, divadle - poznat. Navíc se do toho pokládáte emočně. Obchod naopak znamená emoce vypnout (aspoň částečně) a být pragmatický,“ vysvětluje psycholožka Jana Jandová.

Úspěšné umělecké pracovní dvojice fungují tak, že umělec sice dobře ví, o jaké peníze jeho manažer bojuje, ale je tím, kdo o nich nemusí mluvit. Tím pádem je lidem mnohem příjemnější, protože na toho, kdo po nás nechce peníze, se vždycky usmíváme. Manažer, který je z nás tahá, slízne nevraživost.

V tomto vztahu, aby klapal, samozřejmě musí panovat respekt k vzájemným rolím. Ani jeden nesmí mít pocit, že se ten druhý veze na jeho úkor. Manažeři umělců občas neunesou, že se o nich neví, i když dotyčného „prosadili a udělali oni“. Umělec zase občas zapomene, že bez nich by to jméno nezískal.

Co z toho vyplývá pro lidi z takzvaně obyčejných oborů? Netrapte se, když nejste dobří na obojí. Nevěřte, že si každý vždycky všechno vybojoval úplně sám, i když to tak třeba prezentuje. Součástí umění prodat se je totiž i to, že neprozrazujeme své know-how a druhým lidem ukazujeme jen to, co sami chceme. Neprozrazujeme, kdo co vyřizuje za nás. Nemusíme být vždycky na všechno sami.

Téma se týká i schopnosti říci si o vyšší nebo alespoň adekvátní plat, tak si to proberme. Pošklebky některých mužů, že si ženy za nižší platy mohou samy, protože si jejich zvýšení razantně nevydupaly, nejsou fér. Sebevědomí mužů je mnohem vyšší. Například proto, že se ve společnosti dlouhodobě pracovalo s tím, že muž je hlavní živitel, zatímco ženin plat je jen doplněk. „Z laňky dravá lvice nikdy nebude,“ říká psycholožka Jana Jandová. „I laňka sice umí někdy pěkně kopnout kopýtkem. Vždycky ale pro ni bude lví jednání nepřirozené a tím pádem nebude fungovat. Bude vědět, že hraná důraznost nevychází z jejího skutečného sebevědomí, že se do něj nutí a každý to na ní pozná.“ Psycholožka dodává, že to neznamená rezignovat a se sklopenýma ušima se nechat ždímat nebo zneužívat. Ale je dobré vědět, že když vám chybí potřebná razance, je v pořádku spojit se a využít síly někoho, kdo ji má.