Tři generace, tři různé způsoby života: „Mladé bychom být už nechtěly,“ shodují se babička s matkou

Rok mého narození je 1990, patřím tedy ke „šťastlivcům,“ kteří se narodili po revoluci. Má maminka Alena dospívání strávila v komunistickém režimu. Od každého něco zažila má babička Jiřina, která se narodila v roce 1925, tedy za první republiky. Další téma, jež jsme společně všechny tři rozebraly, je životní styl. Ten totiž ovlivňuje doba, ve které žijeme, asi nejvíc.

Fotografie nad článkem je ilustrační.

Jiřina zažila 2. světovou válku, nástup komunistické strany, vpád vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 i sametovou revoluci. Může proto srovnávat. „Nebudu posuzovat politickou situaci, protože jsem si vždy hleděla hlavně sama sebe. Ale nic horšího než je teď, jsem nezažila,“ popsala. „Lidé jsou na sebe strašně zlí. Všichni se honí za majetkem a nic jiného je nezajímá. Závidí si a žárlí na sebe. Přijde mi, že se dělí jen na bohaté a chudé a podle toho se hodnotí.“ I když byla svědkem mnoha historických událostí, popírá, že by byla kdy ve stresu. „Nepamatuju si, že bych se stresovala. Brala jsem všechno, jak přišlo. Válku i komunisty. Bylo to ale asi i tím, že se mě ani jedno přímo nedotklo. Spokojila jsem se s tím, že máme kde bydlet a co jíst. Mívala jsem strach z toho, co nás ještě čeká, ale stres v pravém slova smyslu jsem nezažila.“

Tím ale nechce Jiřina říct, že by za vlády komunistické strany bylo lépe. Naopak si po revoluci užívala toho, co jí bylo nabízeno. „Nikdy dceři nezapomenu, že jsem díky ní mohla cestovat a podívat se po světě. Dodnes na to ráda vzpomínám a je mi líto, že vy už nežijete tím, co je tady a teď a na co budete moct jednou vzpomínat. Místo toho stále dokola řešíte, co nemáte a chtěli byste mít.“

Alena vyrůstala v dobách komunismu. Tehdy se jí narodily i první dvě děti, moji starší sourozenci. Nikdy si na nic nestěžovala. „Do této doby už bych se nevrátila, protože samozřejmě nebyly takové možnosti, jako jsou dnes. Na druhou stranu, když své děti nyní pozoruju, je mi z toho smutno a čekám, jak dlouho to vydrží. Měli jsme větší jistoty - práci, kde bydlet a půjčky jsme si brát nepotřebovali, protože vlastně nebylo na co,“ popisuje. „My si neuměli vůbec představit, že bychom si museli kupovat byt za miliony a zadlužit se kvůli tomu de facto na celý život. Když byla možnost byty odkoupit do osobního vlastnictví, udělali jsme to, ale šlo o částky v řádech statisíců, ne milionů,“ tvrdí. Oproti Jiřině už ale Alena chápe slovo stres. „S manželem jsme ve stresu kolikrát byli, ale buď jsem šťastná povaha a nikdy si ho moc nepřipouštěla, nebo nebyl tak velký, jako vidím u dnešní mladé generace.“

Po revoluci si užívala plnými doušky cestování, kultury i všeho dalšího. „Nikdy nezapomenu, když do Prahy přiletěl Michael Jackson nebo na první koncert Depeche Mode,“ směje se. „Neumím si představit, že bych byla mladá. Asi bych neuspěla,“ uzavírá.

Na brigády jsem začala chodit hned v patnácti letech. „Bez práce nejsou koláče,“ říkával mi tatínek. A jak se mi to nyní hodí! Mám hypotéku na byt 3+1 v Praze a ještě 23 let ho budeme s manželem splácet. Vychováváme tři děti a každému chceme dopřát maximum. Ono to tedy ani jinak nejde, protože jak říká moje babička, lidé jsou dnes posuzováni podle vzhledu a majetku. A děti dokážou být vskutku zlé! Oproti mamince a babičce už i víc řeším politiku a to, zda vůbec půjdeme s manželem do důchodu nebo jak budou žít naše děti. Snažíme se raději připravit se na nejhorší a spořit.

Kdybych měla popsat náš životní styl, přiznám na rovinu, že je materiální. Chceme jezdit na dovolené do zahraničí, chceme dopřát synům kroužky a chceme mít možnost zajít si na večeři nebo do kina. To všechno jde ale ruku v ruce s tím, že si na to musíme vydělat. Dostáváme se tak do stresu, který už nám ale přijde jako standard. Nestěžuju si, protože vím, že mám možnost volby. Nemusíme mít všechno, ale když můžeme, chceme toho využít. Snad budou mít naše děti priority jinde a dostojí povaze generace alfa - dokážou najít vyváženost mezi prací a soukromým životem. Nám se to moc nedaří…

Historické milníky ve světě žen