Článek
„Merkur je kovová stavebnice pro děti, jejímž základem jsou děrované plechové pláty, které lze spojovat pomocí matek a šroubů ve větší, konstrukčně náročné celky,“ říká historik Adam Havlík. Dodává, že se jedná o jedinečnou stavebnici, která se předává z generace na generaci.
Skvělý nápad pana Vancla
První prototyp Merkuru vznikl jako hračka, která měla být jakousi předzvěstí nové éry. Podařilo se jí vzbudit u dětí, ale i u jejich rodičů potěšení ze šroubování a montování. Po skončení první světové války u nás byla řada podnikavých a chytrých lidí, z nichž pak mnohé režim vyštval nebo kariérně odrovnal. K nim patřil i Jaroslav Vancl z Benátek nad Jizerou.
První originální dětskou kovovou stavebnici, kterou nazval Investor, si nechal patentovat už počátkem dvacátých let minulého století. Od klasického Merkuru se lišila tím, že se jednotlivé stavebnicové díly spojovaly závěsnými háčky, nikoliv šroubky a matičkami. Výsledná konstrukce ale neměla takovou stabilitu, jak by si pan Vancl přál.
Geniální systém šroubků a matiček
Krátce nato proto přišel se systémem šroubků a matiček, díky nimž sestavené díly držely pevně pohromadě. „Merkur uvedl na československý trh v roce 1925. Výroba Merkuru pokračovala i po roce 1948. Vanclova firma byla v té době ovšem znárodněna. Sám Vancl byl pak nucen pracovat ve své bývalé firmě jako řadový soustružník,“ přibližuje smutný osud podnikatele historik Adam Havlík.
Přibývaly další díly
Stavebnice sklízela velký úspěch, a proto vznikaly nové a nové díly. Byla rozšířena o modely budov, elektronické modely nebo oblíbené vláčky. „Před rokem 1989 platil Merkur za exkluzivní a vzhledem k omezeným výrobním kapacitám a vysoké poptávce i za nedostatkové zboží. Zároveň představovala hračka ideální způsob, jak mládež vychovávat v ‚technickém duchu‘,“ vysvětluje Adam Havlík.
V průběhu let se stavebnice rozrůstala o nové dílyFoto: Martin Pekárek / CNC / Profimedia
Profesorův čočkostroj
Hrdina toho příběhu – profesor Otto Wichterle – pochází také z Moravy. Narodil se ve Zlíně a stal se respektovaným odborníkem v oboru plastických hmot. V padesátých letech se v jeho laboratoři podařilo vyvinout umělý gel, díky jehož vlastnostem přišly na svět kontaktní čočky. A velký podíl na jejich výrobě má právě stavebnice Merkur, kterou koupil svým synům.
„Profesor Wichterle ji využil při konstrukci stroje na výrobu kontaktních čoček,“ vysvětluje historik. Den před Ježíškem, když viděl své syny ze stavebnice montovat jakousi konstrukci, napadlo ho, že si ji vypůjčí. Jako náhon použil dynamko z bicyklu, které připojil na transformátor odmontovaný ze zvonku u dveří. Ještě téhož dne se mu podařilo ze součástek Merkuru sestavit prototyp zařízení na výrobu kontaktních čoček. „My jsme pak celé Vánoce chodili a vymývali čočky a manžel si je zkoušel do očí,“ zavzpomínala v roce 2016 manželka Linda Wichterlová.
Pan profesor pak později vzpomínal, že když na patentový úřad přinesl svůj „merkurový čočkostroj“, úředníky musel dlouze přesvědčovat, že se jedná o převratnou novinku, která přinese komfort slabozrakým lidem.
Jako Fénix z popela
Po listopadu 1989 firmu zprivatizovala část bývalých zaměstnanců. S výrobou to ovšem šlo od deseti k pěti. Po třech letech se dostala společnost do konkurzu. Vypadalo to, že slavná stavebnice Merkur skončí v propadlišti dějin. Naštěstí se ale vždycky najdou lidé, kteří mají jednak odvahu, ale hlavně nezapomněli na svá klukovská léta. Časy, kdy si se slavnou stavebnicí sami hráli. V 90. letech převzal společnost Merkur podnikatel Jaromír Kříž, který ji znovu postavil na nohy. Dokonce začal vyrábět také výukové sady, parní stroje či dětská vozítka a nářadí. A o tom, že je stavebnice výjimečná, svědčí i ten fakt, že se dostala v roce 2015 na poštovní známku.
