Spodní prádlo za socialismu: Špičaté podprsenky, podvazkový pás nebo kombiné

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V dobách socialismu sice existovalo několik výrobců spodního prádla, ale všechny kousky byly takřka totožné. Špičaté podprsenky, červené trenky pro kluky a dívčí kalhotky, které měly podobný střih jako modré trenýrky s kapsou na hodiny tělocviku. Přesto ale bylo spodní prádlo nedostatkovým zbožím a neshánělo se snadno.

Pánské spodní prádlo se vyrábělo z bavlny – každý kluk i dospělý muž disponoval hned několika vroubkovanými nátělníky v barvě bílé či světle modré. Dámské spodní prádlo se šilo z polyamidu a polyesteru. „Pamatuju si, když mi máma koupila první podprsenku, byla dost neforemného tvaru. Měla jsem pod tričkem dvě špičaté homole,“ směje se dnešní šedesátnice Pavla Holá z Prahy.

Až do šedesátých let snad všechny ženy nosily podvazkové pásy, kterými si uchytávaly punčochy. Pás pokrýval celé břicho až k pupíku, takže měl funkci i jakéhosi stahovacího prádla. „Když mě v něm viděl můj tříletý chlapeček, pojmenoval ho kalhotky s kšandičkami,“ směje se pamětnice Jana Drahošová. Koncem šedesátých let, kdy se dostaly do módy minisukně, podvazkovým pásům odzvonilo, protože punčochy, které do té doby držely podvazky pod sukněmi a šaty, byly pod krátkými sukněmi vidět. Začaly se vyrábět punčocháče z nylonu, které se ke krátkým sukním hodily – říkalo se jim punčochové kalhoty. Dnešní oblíbené samodržící punčochy se objevily až po sametové revoluci.

Podprsenky do podivné špičky donutily šikovné ženy, aby si vyráběly vlastní. A tak si švadlenky přivydělávaly šitím podprsenek pro ženy, které nechtěly nosit pod svetříkem špičaté homole.

Správná podprsenka je základ. Jak vybrat tu nejlepší?

Běžným kusem prádla, který byste dnes v dámském prádelníku už asi stěží hledali, bylo kombiné. Každá žena měla několik kousků a v několika barvách. Nosilo se pod šaty a sukně. V zimě si pod kombiné některé ženy oblékaly ještě spodní košilku, bylo totiž z tenkého materiálu a studilo. Běžným zimním kouskem spodního prádla pak byly kalhotky s nohavičkou. Představte si, že byste si dnes pod šaty oblékla velký podvazkový pás, kalhotky s nohavičkou, košilku, na ni kombiné, a až potom oblečení…

A jak na tom byli pánové? Kromě červených trenýrek a nátělníků patřily k základním kusům pánského spodního prádla dlouhé spodní podvlíkačky. V šedesátých letech pak přišla na trh novinka – slipy. „Když jsem si koupil v Tuzexu své první slipy, bylo mi asi 12 let. Kluci ve třídě na mě koukali divně, protože to v té době téměř nikdo neznal,“ vybavuje si šedesátník Karel Nosek. Někteří dříve narození pánové si slipy tak oblíbili, že je nosí i dnes, nový trend boxerek tvrdošíjně odmítají. Vedle slipů se pak objevily také barevné nátělníky.

Za revoluční zvrat lze považovat rozhodnutí v 80. letech minulého století, kdy došlo v Praze na Příkopě ke změně Domu koberců na Dům elegance. Právě zde se daly koupit luxusní kousky oblečení a spodního prádla. K mání byla i dnes běžná značka Triumph. A poměrně pěkné spodní prádlo se dalo sehnat také v obchodním domě Kotva. „Když přišlo zboží, dělaly se velké fronty. Ne na všechny zájemkyně se dostalo,“ přibližuje tehdejší atmosféru prodavačka Monika Hladká, která v Kotvě pracuje dodnes.