Sníží cholesterol, zlepší trávení a skvěle chutná: Jak zařadit cizrnu do jídelníčku

Češi nepatří mezi přeborníky v konzumaci cizrny a odborníci na výživu se shodují na tom, že je to škoda. Patří mezi nejlépe stravitelné luštěniny a prospívá dětem, těhotným ženám i lidem s cukrovkou. Obsahuje množství rostlinných bílkovin a vlákniny a má blahodárné účinky na celý trávící systém. Podpoří pravidelné vyprazdňování, povzbudí metabolismus a dokonce pomáhá snižovat hladinu „špatného“ cholesterolu.

Nejčastější důvod, proč se vyhýbáme konzumaci luštěnin, je jejich nadýmavost. Ta se dá ale velmi účinně eliminovat správnou přípravou.

Suchou cizrnu propláchněte na sítku a zalijte dostatečným množstvím studené vody. Cizrna hodně nabude, proto vodou nešetřete. Nechte ji namočenou alespoň 12–14 hodin, poté ji slijte, zalijte čerstvou vodou, přiveďte k varu a posbírejte pěnu. Na mírném ohni vařte opravdu doměkka, v běžném hrnci to může podle stáří luštěniny trvat i dvě až tři hodiny. Příprava v tlakovém hrnci je podobná: namočenou cizrnu přiveďte k varu, posbírejte pěnu, hrnec uzavřete, natlakujte a pomalu vařte asi hodinu. Správně uvařená cizrna je dokonale měkká, krémová a slupka se lehce odděluje. Nadýmavé účinky ještě víc snížíte, když do hrnce přidáte bylinky a koření proti nadýmání, jako je třeba bobkový list, římský kmín nebo majoránka. Podobné účinky má i malý kousek sušené mořské řasy.

Nejvíc ale pomůže, když budete luštěniny do jídelníčku zařazovat pravidelně: trávicí trakt si postupně zvykne a problémy s nadýmáním budou minulostí.

Vyplatí se uvařit větší množství cizrny najednou: z části můžete připravit oblíbený cizrnový hummus a část nechat v krabičce v lednici. Průběžně ji pak můžete přidávat do polévek, salátů, k rýži nebo nějaké variaci kari.

Krémový a lahodný cizrnový hummus si v posledních letech získal velikou oblibu a dnes ho koupíte ve skvělé kvalitě téměř na každém rohu. Domácí se ale vyplatí víc: příprava je poměrně jednoduchá a vyjde výrazně levněji. Navíc si ho můžete okořenit a vyladit podle své chuti.

Tradičně se hummus na Blízkém východě podává jako příloha k cizrnovým „karbanátkům“, tedy falafelu. Voňavé kuličky krásně křupou, jsou plné živin a suroviny nakoupíte za pakatel. Příprava je trochu složitější, když je ale jednou ochutnáte, budete je dělat pořád.

Hrst cizrny dodá polévkám nálož bílkovin a spoustu vlákniny a s krajícem chleba tak vydají za plnohodnotný hlavní chod. Mimochodem: kombinaci luštěnin a obilovin dokáže tělo velmi dobře využít a tyto dvě složky potravy by se na talíři měly potkávat co nejčastěji.

Myslím, že velkou práci při propagaci cizrny odvedla Hanka Zemanová: když se v roce 2010 v její knize Bioabecedář objevil recept na cizrnu na paprice, stal se z něho rázem hit. Je totiž báječný, tak si ho nezaškodí připomenout. A spolu s ním další recepty na hlavní chody, ve kterých cizrna hraje hlavní roli.

Při hubnutí je důležitý vyvážený příjem bílkovin a vlákniny, aby tělo netrpělo podvýživou a vyhnuli jste se jojo efektu. Správně tušíte, že s tím dokáže pomoci hrst cizrny.

Cizrnovou mouku už koupíte poměrně běžně i v obchodních řetězcích a myslím, že se ji vyplatí ozkoušet. Má jemnou oříškovou chuť, skvěle zahušťuje a je přirozeně bezlepková. Stejně jako celá cizrna obsahuje velké množství kvalitních rostlinných bílkovin, železa, vitaminů a vlákniny a třeba placičky z ní jsou bezkonkurenční.

Doma uvařená cizrna je levnější a ekologičtější než ta z plechovky, někdy ale není čas na hrdinství a přijde nám vhod i ta sterilovaná. Plave v nálevu, kterému se říká aquafaba, a i když vypadá lehce podezřele, vyplatí se mu věnovat trochu pozornosti. Funguje totiž jako vaječný bílek: lehce ho našleháte a připravíte z něj skvělou veganskou alternativu majonézy, hodí se i jako sníh do veganských kremrolí, můžete udělat i veganské pusinky.