Školní svačiny za socialismu: Chleba v ubrousku, mléko v pytlíku, sladký rohlík a jogurt Jovo

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V dobách minulých nebyli školáci odkázáni jen na to, co jim dala do aktovky ke svačině maminka. Svačinky se fasovaly i ve školách. Zejména pak mléko a mléčné výrobky, které do škol putovaly v rámci projektu „Mléko do škol“. Jeho cílem bylo zajistit zdravou výživu dětí a mládeže a zvýšit spotřebu mléčných výrobků, což se povedlo. V sedmdesátých letech byla spotřeba mléka na osobu přes 110 litrů ročně, což je ve srovnání s rokem 2021 téměř o 50 litrů víc.

Igelitové vemeno se přezdívalo mléku v průhledných plastových čtvrtlitrových sáčcích. Plnotučné mělo fialové nápisy, obyčejné modré. „V lavici měl každý plastovou misku z domova. Do ní se mléko postavilo. Soudružka učitelka prošla třídou s nůžkami, každému ustříhla růžek a brčkem jsme to vypili,“ vzpomíná Eva z Prahy. Než ale k aktu svačení došlo, museli si všichni žáci umýt ruce a prostřít si. Sloužily k tomu textilní ubrousky, které si nosili z domova. Se sáčkem mléka se ovšem dalo užít i spousty zábavy. „Házeli jsme mléka po holkách, ony ječely…,“ vzpomíná Petr z Prahy a dodává, že po vypití se dal prázdný sáček nafouknout, a když se na něj duplo, byla to pořádná rána. Kdo neměl rád mléko, měl smůlu. O hlavní přestávce ho musel vypít každý, ať chtěl, nebo nechtěl. A právě proto mnozí mléko nesnášeli.

Jogurty se původně plnily do malých sklenic s vrstvou jahodového džemu na dně. Později skleněný obal nahradil plastový kelímek. Ke svačinám se podávaly také loupáky - sladké rohlíky sypané mákem - nebo šátečky a koblihy plněné džemem. A pamatujete si na Jovo koktejl? Populární kysaný nápoj s jahodovou příchutí zbožňovala většina dětí, stejně jako šátečky či sladké rohlíky a koblihy.

„U nás ve škole se školních svačinek ujal školník. Kromě toho, že některé dny jsme měli mléčné svačinky, dělal svačiny i on sám. Měli jsme třeba chleby s pomazánkou nebo párek s hořčicí a čaj,“ vzpomíná Lenka z Doubí z Karlových Varů. A právě chleba s pomazánkou, nejčastěji zabalený v ubrousku (který byl součástí svačiny, protože se na chleba nalepil a nešel sundat) byl v té době asi nejčastější svačinou. Z pomazánek byla nejoblíbenější papriková budapešťská, pažitková, rybičková či uherská nebo šunková pěna. Častým svačinovým artiklem byl také bílý rohlík s taveňákem. Tavených sýrů se na prahu 80. let v Československu vyrábělo téměř osmdesát druhů.

Děti, které si na slané moc nepotrpěly, nosily ke svačině krajíce chleba s medovým máslem. „Pamatuju si, jak měla spolužačka mezi chlebem prošlehané máslo s medem,“ vzpomíná Eva. Čerstvé ovoce se mnohdy nahrazovalo přesnídávkami, na kterých si kromě batolat pochutnávaly i odrostlejší děti. „Přesnídávky si pamatuju hlavně ze škol v přírodě. Dostávaly jsme klasické jablečné, ale i karotkové pyré s medem,“ vybavuje si zase Lenka a dodává, že jí osobně přesnídávky chutnaly.

Ti dříve narození si možná pamatují i období, kdy všechny děti povinně dostávaly rybí tuk na lžičce na podporu imunity. Děti ho většinou nesnášely a nezlomil to ani fakt, že se k němu podával kousek chleba. „Bylo to strašně odporné, a když si vybavím tu chuť, mám osypky,“ uzavírá Lenka. Mnoho tehdejších školáků kvůli rybímu tuku dodnes neholduje rybám.

U nejmladší populace pak byly oblíbené mléčné produkty Jesenka, Pikao a Piknik. Prodávaly se v tubě o velikosti zubní pasty a děti si je vymačkávaly přímo do pusy. Jesenka byla ze smetany, Piknik a Pikao z mléka. Některé produkty ze 60. let, které se staly součástí školních svačin přinesených z domova, se vyrábějí dodnes.