Šikana na pracovišti: Jak rozpoznat přísnost a hloupé vtípky od bossingu a mobbingu

Nevinné popichování, nebo šikana? Kritický přístup, nebo bossing? Šikanou se rozumí systematické, rafinované, agresivní jednání, jehož cílem je získat převahu a výhody. Oběť se nemůže situaci vyhnout nebo bránit. Toto jednání představuje riziko pro duševní a fyzické zdraví i bezpečnost.

Michaela Švejdová z organizace Mobbing Free Institut varuje, že šikana nemusí být na první pohled evidentní. Kolegové oběti nemusejí věřit a mohou se bát jí zastat, aby se sami nestali terčem útoků.

Terapeutka Martina Matúšová z online psychoterapeutické platformy Hedepy zase upozorňuje, že záleží i na subjektivním vnímání: co má u jednoho zaměstnance závažný vliv na mentální či fyzické zdraví, jiný přejde, večer spláchne sklenkou vína či lekcí ve fitku a druhý den o ničem neví.

Šikana se projevuje různě a podle Michaely Švejdové může být nevědomá, vědomá a patologická. Jedním z největších problémů bývá, že člověk dlouho váhá, zda je skutečně obětí. Zda není přecitlivělý, zda opravdu nedělá chyby… Vnímání hranic šikany je ovlivněno i životními zkušenostmi.

Co bývá zásadním faktorem při rozhodování, zda už jde o šikanu, je frekvence. „Pokud jste terčem nevhodného chování pravidelně a jako jediní, jde o vědomé ubližování,“ objasňuje Martina Matúšová. A Michaela Švejdová potvrzuje, že u šikany se jedná o dlouhodobé patologické jednání, které již nelze zaměnit s krátkodobým vychýlením nálady nadřízeného.

O šikaně se mluví, když trvá minimálně jednou týdně nejméně půl roku, ale patologické jednání lze rozpoznat dřív.

Fakt, že se jedná o individuální vnímavost, vede k otázce, zda lze definovat typickou oběť šikany. Co mívají společné? Podle Martiny Matúšové to bývají mimořádně empatičtí a vnímaví lidé, se srdcem na dlani, důvěřiví, citliví a pracovití. „Ale zároveň jimi mohou být i lidé s nízkým sebevědomím, minimální sebehodnotou, kteří se vědomě i podvědomě porovnávají s druhými,“ dodává.

Ale často jde i čistě o náhodu, jak vysvětluje Michaela Švejdová: „Někdy nemusíte vůbec šikanu zapříčinit. Taktikou mobberů je třeba ‚černý Petr‘, kdy karta padne na vás bez jakéhokoliv důvodu…“

Podobně jako málokdy na první pohled poznáte člověka, který je schopen domácího násilí, nepoznáte ani šikanéra v práci. Co mají tito skrytí agresoři společného? Potřebují zažít pocit moci, chtějí druhému ublížit a vyžívají se v jeho bolesti a trápení. O co jim jde? Často o vyhazov oběti, ale někdy prostě jen o potvrzení pozice síly. Mohou to být lidé inteligentní, naoko sebevědomí, nejdříve i přátelští, nápomocní a usměvaví. Martina Matúšová uvádí, že jsou to často tajnůstkáři a o sobě příliš nemluví.

Odbornice radí: Jak poznat, že je váš nadřízený psychopat?

Vztahy v práci vás dlouhodobě ubíjejí, ale stále váháte, zda to nazvat šikanou a začít situaci řešit? „Většina obětí si nakonec přizná, že od začátku tušila, že něco není v pořádku, nechtěla si to však připustit a agresora stále omlouvala,“ popisuje realitu Martina Matúšová. Pokud máte pocit, že nejste dost objektivní, mluvte o tom. Zeptejte se na názor ostatních, blízkých či kolegů, obraťte se na personální oddělení. A nebojte se vyhledat odborníka. „Získáte na situaci i jiný pohled a lépe pochopíte, proč jste se v ní ocitli,“ vysvětluje terapeutka.

Šikana hrozí i v dospělosti. Jak se bránit?