Sbírá céčka, není to léčka! Céčkománie zasáhla v osmdesátých letech snad každého

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Patřili jste ke generaci, pro kterou byla céčka součástí života? Potom určitě víte, že měla téměř nevyčíslitelnou hodnotu. Spojovala se do řetízků, holky je nosily na krku nebo ruce jako náramky, hrála se o ně čára. Sběratelské šílenství zachvátilo celou jednu generaci a mnozí je mají doma schované jako vzpomínku na dětská léta.

V 80. letech se plastové výlisky ve tvaru písmene C začaly vyrábět v Jablonci nad Nisou jako ozdoby na pásky k dívčím minisukním a závěsy do dveří a oken. Tento nápad ale neprorazil a před jabloneckou lisovnou se vršila plastová céčka bez využití. Uzdu fantazii popustily tehdy děti a začaly je sbírat. Jejich obliba raketově stoupla a céčka se stala nedostatkovým zbožím. „Pamatuju si, že kdo je sehnal, mohl je výhodně vyměnit i za tehdy podpultové zboží nebo za věci, které byly k dostání jen v Tuzexu,“ vzpomíná Petra Malá z Prahy. Rodiče je sháněli svým dětem a ty je pak mezi sebou vyměňovaly. Největší „hodnotu“ měla průhledná céčka s bublinkami anebo svítící.

Postupem času došlo k rozšíření sortimentu. Původní céčko bylo obohaceno o další písmenka - háčka, áčka, eska nebo paragrafy. A inovace se projevila také v jejich barevnosti. Zavedena byla i zlatá nebo stříbrná céčka. Plastová písmenka se dokonce stala součástí stálé expozice novodobých českých dějin v Národním muzeu.

Výrobcem céček u nás je Rudolf Chmela z Hradce Králové. Vyrábí je nepřetržitě od roku 1979. Z kilogramu plastové drti se vyrobí 4 000 céček. I když je o céčka stále zájem, boom z osmdesátých let se už zřejmě nevrátí. To, co se tehdy lisovalo denně – až 20 kilogramů plastu - se dnes vyrobí za měsíc. Surovinu dováží pan Chmela z Číny. Céčka lisuje na starém lisu. Do malé komory nasype materiál, ohřeje ho a pod tlakem vstříkne do formy. Po vychladnutí vyndá výlisek, který oláme a zbytek znovu použije. Jeho žena pak céčka dává do pytlíků, které se následně prodávají na e-shopu. Za mix 100 céček zaplatíte 29 Kč.

O fosforová céčka byl zájem největší. „Fosforové céčko, které ve tmě zářilo, se dalo vyměnit za pět normálních,“ vybavuje si Martin Frič z Prahy a dodává, že náramky či řetízky z nich byly svatým grálem. Jejich výroba ale nebyla bezproblémová. „Tehdy nebylo barvivo, nedalo se prakticky sehnat,“ zavzpomínal Rudolf Chmela a dodal, že i když dnes je toto barvivo běžně k sehnání, jeho cena je poměrně vysoká. Kilo stojí až 6 500 Kč. Céčka z rodinné dílny Rudolfa Chmely putují i do zahraničí, například do Velké Británie nebo Spojených států amerických.

Retro kvíz! Pamatujete na věci, které letěly za socialismu?