Saunování včera a dnes: V minulosti se ve veřejných lázních scházeli tajně gayové

Pravidelný pobyt v sauně doporučují i lékaři. Podle nich je totiž nejen výbornou prevencí proti nachlazení, ale také prohlubuje a uvolňuje dýchací cesty, pomáhá na bolest kloubů a svalů a blahodárné účinky má i na psychiku.

Slovo sauna je finského původu. Označovalo místnost, která sloužila jako ohřívárna a byla pro Finy posvátným místem v domě. Rodičky v ní přiváděly na svět děti, staří do ní chodívali umřít. Staré finské přísloví dokonce praví: „Jestliže nepomůže pálenka, léčivé masti ani sauna, pak je nemoc smrtelná.“

Tradici ohřívání těla je však třeba hledat mnohem dřív a jinde - u starověkých Řeků a Římanů. Právě oni využívali horké koupele zvané balneae, které jsou předchůdci sauny. Odtud se zvyk přenesl do Turecka, kde jsou dodnes v oblibě turecké lázně, a do Asie, kde mají parní lázeň ve stanu. Ve střední Evropě se sauny začaly objevovat ve 20. až 30. letech minulého století.

Pojem sauna se u nás rychle ujal, i když vznikl i český název - potící světnička. V roce 1936 postavil v letním táboře v Borovci u Štěpánova docent František Vojta pravděpodobně první saunu u nás. Tehdy byla určena studentům.

Během války pak byla v provozu kamenná sauna v Liberci. První veřejná sauna pak vznikla v roce 1946 v Brně-Pisárkách a filmové záběry rozesmátých nahých mužů se dochovaly dodnes. Ženy v té době do sauny nechodily. V roce 1948 pak byla otevřena první sauna k léčebným účelům, a to v zákoutí lázeňského parku, v Karlově Studánce.

Heslo - sauna je věc veřejná - razil největší propagátor saunování u nás, MUDr. Antonín Mikolášek. Blahodárné účinky sauny na sobě pocítil jako astmatik ve svých sedmadvaceti letech. Právě jemu můžeme poděkovat za to, že se tato praktika postupně rozšířila i v našich končinách. Když pracoval v lázních Karlova Studánka, ordinoval vážně nemocným horníkům a hutníkům, kteří trpěli nevyléčitelným plicním onemocněním, právě saunu.

V padesátých letech v tehdejším Československu neexistovala žádná odborná literatura na toto téma, a tak se pustil doktor Mikolášek do práce. Pacienty vážil, měřil jim fyziologické funkce a po letech nasbíral prokazatelné důkazy, že je saunování zdravé. Napsal o tom článek do časopisu Praktický lékař. „Dochází k pozitivním změnám v srdečním a cévním systému, v hormonálním systému, uvolňování dechu, zlepšení imunity, nálady a psychického komfortu.“

Pamatujete, jak vypadaly obchody za socialismu? Fronty na pomeranče, vůně čerstvě umleté kávy a podpultovky

Veřejné lázně byly kdysi místem, kde se navazovaly nové kontakty, vedly politické diskuze i obchodní schůzky, ale dostaveníčko si tu dávali i gayové. V meziválečném období měly některé sauny kromě saunovacího zařízení také uzamykatelné kabinky s pohovkou, místnost s letištěm nebo bar. Proto byly sauny v období komunismu dlouhá léta spojovány s homosexuálním „nebezpečím“. Antonín Mikolášek ve své knize Sauna v našem životě z roku 1972 ujišťuje veřejnost, že sauny k rozšíření homosexuality nepřispívají ani ji nijak nepodporují. Přesto mělo saunování tuto nálepku až do konce osmdesátých let minulého století.

V 70. letech nebyly výjimkou ani kuřácké sauny. Ne že by se kouřilo přímo v potící místnosti, ale v přilehlém baru. A tak si mnohdy vyrazili chlapi místo do hospody do sauny. Tehdy se v nich nekonaly saunové rituály, nedodržovalo se ani obvyklé ticho, ručník a prostěradlo si nosili návštěvníci vlastní a v potící místnosti se vedly živé diskuze.

„Pamatuju si saunu ve Žlutých lázních. V šatnách byly plechové skříňky, v sauně ještě kamna na dřevo. Po saunování se sedělo u baru, pilo se pivo a kouřilo. Chodil tam tehdy i zpěvák Honza Vyčítal,“ vzpomíná pamětník Tomáš. Jiné sauny, například ta v pražském hotelu Axa, zase byly vybaveny telefonní linkou, jejímž prostřednictvím jste si mohli objednat pivo. Vedle Axy se těšily velké popularitě například i Žižkovské lázně.

Po roce 1989 začala růst wellness centra se saunami jako houby po dešti. Začaly se stavět více i sauny rodinné. Saunování se stalo součástí zdravého životního stylu. Do popředí se dostaly velké potící světy, které jsou vybaveny různými druhy saun.

Jedno však zůstalo stejné. Jak napsal Antonín Mikolášek: „Nemohu si pomoci, ale v sauně jsi, člověče, vždycky jenom člověkem. Když jsi nahý, nikdo neví, že luxusní sako či tričko, peněženka, metály zůstaly kdesi v šatně. Sauna integruje, to je jeden z jejích doteků – dotek humanity.“

Zvládli byste test z dějepisu? Ukažte, zda dáte dohromady všech deset letopočtů klíčových událostí!