Rozum, nebo emoce? Podle čeho se rozhodujeme nejen při volbě prezidenta, ale často i v životě

Máme za sebou prezidentské volby. Bylo to silné, emotivní, kampaň byla místy řádně vyhrocená, stejně jako diskuse s blízkými. Je dost možné, že jste se zamysleli, podle čeho se rozhodujete, když volíte hlavu státu. Je to rozum, emoce nebo životní zkušenosti, co hraje v rozhodování zásadní roli? To, že je nám někdo sympatický, nebo na něj naopak máme averzi, není jen věc rozumu, intelektu či vzdělání.

Denně děláme desítky, možná stovky rozhodnutí, řešíme nejrůznější situace, vyhodnocujeme možnosti. Dopad některých rozhodnutí někdy pocítíme okamžitě, jindy až třeba za rok. A na naši volbu mají vliv nejrůznější faktory.

Co hraje větší roli: rozum, nebo emoce? Obojí. Ale protože se část mozku, která zodpovídá za ratio, vyvinula výrazně později než ta související s emocemi, často zvítězí pocity nad rozumem. Jak je tomu u volby prezidenta a proč je tak těžké odhalit, co stálo za naším rozhodnutím, stejně jako pochopit pohnutky blízkých? Zeptali jsem se předních českých psychologů Marka Preisse a Jana Kulhánka.

Podle klinického psychologa Marka Preisse to není jen věc rozumu a emocí: „V rozhodovacím procesu hrají roli i hodnoty. A neznamená to, že by hodnoty voličů jednoho kandidáta byly horší než těch druhých, jsou jen odlišné. A navíc jsou některé hluboko skryté, latentní, což se špatně detekuje.“ Těžko se pak odlišuje, jakou roli hraje rozum a jakou emoce: „Volba, kterou si zdůvodníme rozumově, může mít mnohem hlubinnější a emocionální linky, které tahají za nitky ratia.“

Mají tedy konečné slovo emoce? Podle Marka Preisse je třeba si uvědomit, že prezidentská kampaň a naše rozhodování mají několik fází: „Na úplném konci, zvlášť když jsou kandidáti vyrovnaní, věřím, že tím jazýčkem na vahách mohou být pozdní informace spojené s emocemi. A pak je člověk samozřejmě ovlivněný i lidmi v okolí.“

Podle psychologa Jana Kulhánka nejde jen o kampaň samotnou – rozhodování se tvoří dlouhodobě: „Jsou kandidáti, o kterých víme delší dobu, máme na ně názor. A ten je racionální i emotivní, vždy jsou tam obě složky. Čím delší je období předvolebních kampaní, tím víc i samotní jejich tvůrci cílí na emoce. Změnit názor lidí nelze tak rychle jako vzbudit emoci. Ke konci rozhodně převažovalo emotivní nad racionálním.“

Co tedy vše vstupuje podle Jana Kulhánka do rozhodovacího procesu? „Roli hrají také osobní historie i zkušenosti. U kandidátů je to složitější, nerozhodujeme se jen pro konkrétního člověka, často volíme i proti někomu. Je to dané našimi hodnotami, dlouhodobým pocitem, kdo se nám líbí a komu důvěřujeme. A rozhoduje i aktuální situace.“ Co to v případě volby hlavy státu znamenalo? „Volba kandidáta by probíhala jinak před dvěma lety. Kandidáti nyní reagovali na obavy, nespokojenost ve společnosti. Tvrdili, že mají lék. Roli hraje i to, že každý jsme součástí společnosti, rodiny, sociální bubliny, pracovní skupiny a známe postoje lidí okolo nás.“

Máte pocit, že s blízkými sdílíte podobné názory, hodnoty, životní styl… A oni pak volí jinak! O volbě prezidenta se říkalo, že rozděluje společnost. Ale ona rozdělovala i rodiny. Co s tím?

Marek Preiss vysvětluje, že skryté hodnoty nám brání porozumět tomu, že někdo volí jiného kandidáta: „Při běžné komunikaci to nedetekujeme, na to je třeba hlubší poznání – rozhodují i postoje, vliv blízkých, sociodemografické ukazatele a další.“ Jak tento problém řešit? „Různě. Je to jako každý jiný konflikt v rodině nebo společenství. Někdo to řeší ostrým střetem, někdo se o tom nebude bavit. Já bych zdůraznil, že prezidentská volba probíhá v čase a nakonec skončí, v tom je to jiné než ostatní ‚spory‘. Ač je to důležité, naše vztahy nejsou přece postavené jen na politice a preferencích. Důležitá je dlouhodobá a celoživotní podpora.“

Podle Jana Kulhánka patří volba hlavy státu k tématům podobně výrazným, jako bylo třeba očkování proti covidu: „Je to hodně otázka emocí a roli hrají třeba generační rozdíly. Ty by vedly k neporozumění i v jiných otázkách, které ale tak silné nejsou. Lidé se o nich tolik nebaví nebo mají vytvořený obranný mechanismus, aby jim to vztahy nenarušovalo. Prezidentské volby vedou ale k vyvření emocí a nám se nedaří mít odstup a empatii. Je to syrové.“

Jan Kulhánek se ve své praxi zaměřuje i na vliv médií a říká: „Posledních 10 až 15 let zesílily v USA a v Evropě populistické tendence, a přestože považuji sociální sítě za dobrý nástroj, v politice s nimi neumíme zacházet. V rozhodovacím procesu se ti, kdo chtějí manipulovat s davem, snaží odstranit racionalitu, odstup a kritické myšlení. To se děje skrz emoce. A tou je často strach.“

Mohl mít na volbu prezidenta vliv i styl oblékání obou kandidátů?