Zpěvák David Kraus: Abych nemusel pít alkohol, vymýšlel jsem si různé nemoci

Všestranný umělec, ale především zpěvák. Tvoří s Kapelou Davida Krause, ale i s romskou kapelou Gipsy brothers. Vídat ho můžete každý týden v rámci Show Jana Krause, kde se svým tátou účinkuje už pěknou řadu let. Mimo to je neúnavným bořičem předsudků.

Čas věnuje kromě hudby svojí rodině, přítelkyni a dceři, ale také několika neziskovým organizacím. Jednou z nich je Magdaléna o.p.s. I když se náš rozhovor týkal vážného tématu závislostí, které tato nezisková organizace řeší, nejednou jsme se společně zasmáli.

Jak vznikla vaše spolupráce s Magdalénou?

Bylo to díky našemu kozlu Matějovi, kterého jsme chovali na zahradě. Nebyl kastrovaný, začal trochu smrdět a hlavně skákal na auta přátel, když k nám přijeli. Řešili jsme, co s ním, když leze po střechách, a někdo mi pověděl, že v Magdaléně mají v rámci pobytové terapie i farmu a zvířata, o která se jejich klienti starají. Matěje jsme tam odvezli, a já tak objevil tohle místo. Narazil jsem tam dokonce na známého. Byl to rodinný kamarád, člověk, který v devadesátkách přišel k obrovským penězům. Užíval si díky tomu bujarý život a spadl do drog. Potkal jsem ho, když byl v Magdaléně na pobytové léčbě. Tak jsem byl rád, že Matěje bude hlídat.

Jak nyní konkrétně organizaci pomáháte?

S kapelou jsme u nich udělali jeden koncert. Bylo to docela zvláštní. Protože v Magdaléně pobývají závislí na drogách nebo alkoholu, nemohl tam být nabízen alkohol. Lidé si mohli dát tedy jen limonádu, jenže speciálně Češi potřebují povzbudit docela dost, aby se dokázali bavit.

Je to ale krásné místo, fascinovalo mě, jak tam zvířata chodí volně, je to vlastně takové safari. Zároveň jsou tam staré vojenské kryty, kde se pořádají různé výstavy, hraje se divadlo. Opravdu to má speciální atmosféru. Rád bych pro ně vymyslel další projekty. Jejich klienti mají za sebou temnou minulost a společnost má vůči nim předsudky. Ale rozhodně to neznamená, že tam někde šlápnete na injekční stříkačku. Proto bych chtěl, aby se o tomto místě dozvědělo víc lidí a Magdaléna si mohla jakožto neziskovka i částečně vydělat.

Mluvil jste o tom, že na koncertech u nás nesmí chybět alkohol, ovšem kdybychom se na to podívali optikou příslušníků mladé generace Z, ti by to uvítali. U nich se totiž přístup k alkoholu proměňuje a spíš abstinují. Jak to vnímáte vy?

Stejně jako vy. Nikomu alkohol neprospívá a jsem rád, že se toho mladá generace už neúčastní.

Jak to máte s alkoholem vy?

Vždycky jsem ho chtěl pít, protože ho pila celá moje generace, stejně jako brala drogy. Těch jsem se ale vždycky bál jako čert kříže a nikdy s nimi nezačal, protože jsem se bál, že už bych nedokázal skončit. Alkohol jsem chtěl pít takzvaně na odvahu, abych oslovil holku na diskotéce, bohužel můj organismus mi to nedovolil. Mně opravdu stačí velice málo, včetně piva, a je mi opravdu hodně zle. Jak fyzicky, tak i psychicky.

Myslím si, že člověk by si měl život užívat střízlivě. Když zpívám na koncertě a trému překonám i bez panáka na kuráž, mám o to větší radost. Jsem proti alkoholu a vždycky jsem se musel vymlouvat, proč nepiju. Na řízení to totiž svézt nemůžu, nemám řidičák a ani nevlastním auto. Nesnáším alkohol ani motory. Situace mě tedy donutila si vymyslet zdravotní problémy a začal jsem ze zoufalství říkat, že mám různé nemoci.

Řešil jste někdy problematiku závislosti i ve svém okolí?

Vrátil bych se ke zmíněnému rodinnému příteli. Říkal mi, jak je v Magdaléně spokojený, dělá truhlařinu a má to tam hrozně rád. Bál se ale návratu do normálního života, vyhovoval mu řád, který v rámci komunity měl. Jsou tam v podstatě na takové jiné planetě, se zvířaty, v klidu a mají hodně času sami pro sebe. Nejsou také v kontaktu s lidmi, kteří by jim drogy nabízeli. Jednoho dne ale z Magdalény odejít musí. Bohužel tento náš známý nakonec zemřel, asi se k drogám vrátil a skončil tragicky, našli ho někde ve sklepě. Ani se mi tomu nechtělo věřit, protože tam vypadal velice spokojeně.

>>>Příběh Michala R., kterému Magdaléna pomohla překonat závislost

Na závislé na drogách nebo alkoholu se často pohlíží jako na kriminálníky nebo lidi na okraji společnosti. Jak by se to podle vás dalo změnit?

Já sám jsem se zamlada ve škole cítil jako člověk na okraji společnosti. Bylo mi často dáváno najevo, že jsem „ten z tý herecký rodiny, ten arogantní, divnej a nepřizpůsobivej“. Můj celoživotní koníček je tedy bourat předsudky, ať se týkají čehokoliv.

Byl jsem vychovaný tak, že každý jsme originál. A když to vztáhnu k uměleckému světu, platí, že čím víc se lišíme, tím je to větší dar. Stejně tak proto nemám předsudky k lidem v Magdaléně nebo třeba k vězňům ve Vinařicích, kde budu dělat koncert. Věřím, že lidé mají dostávat druhé šance. Sám jsem ji také dostal několikrát.

Ať to jsou lidé s drogovou minulostí nebo vězni - už to, že se na ně kouká skrz prsty, je pro ně strašně oslabující. Nikdy nevíte, proč daný člověk začal brát drogy, z jaké byl rodiny, co má za sebou. To samé je s alkoholem. A já jsem člověk, který prostě nesnáší předsudky. Proto také pracuji s Romy, abych lidem ukázal, že nikdy se nesmí házet všichni do jednoho pytle.

Když vystupujete, jdete s kůží na trh. Pochyboval jste někdy sám o sobě?

Svůj hlas mám hrozně rád a beru ho jako největší dar od pánaboha. Když jsem byl malý, plno lidí ze showbyznysu za mnou chodilo a říkalo: Ten kluk má prostě hlas! Razil mi cestu, měl jsem něco, čím jsem na sebe mohl upozornit. A nemusel pro to nic moc dělat. Zároveň jsem ale poslouchal řeči, že mám divný hlas a že jsem protekční syn.

Spíš jsem se tedy vždycky divil, proč můj hlasový rozsah, který má tady v Česku jen opravdu málo lidí, leží tolika lidem v žaludku. Média jsou schopna udělat z vraha miláčka publika a naopak. Vím, jaký to může být extrém, a je potřeba to v sobě umět ukočírovat. Lidem nejvíc vadilo, že vystupuji v show se svým tátou, a bylo vlastně jedno, jaký mám hlas.

Vždycky jste chtěl působit v umělecké sféře nebo jste uvažoval i o jiné kariéře?

Vůbec jsem nechtěl být zpěvák a už vůbec ne herec. Já říkám, že jsem neambiciózní. Zpíval jsem si spíš proto, abych v dětství zapomněl na realitu, protože škola pro mě byla jedna velká mučírna. A pak konzervatoř, další mučírna.

Písničky jsem začal komponovat, abych přilákal ženy, bylo to vlastně ze zoufalství. Nikdy jsem ale žádnou větší ambici neměl. Vůbec nejsem člověk, který touží po úspěchu, po davech. Spíš jsem měl štěstí a byl jsem k tomu předurčený svým okolím. Jinak by mě naplňovalo být třeba zahradníkem nebo přírodovědcem.

Předpokládám ale, že na pódiu se cítíte dobře.

To ano. Jediná moje ambice je lidi na koncertu pobavit, aby neodešli zklamaní.

Magdaléna řeší třeba i digitální závislost. Máte vy sám problém s množstvím času stráveným před obrazovkou mobilu nebo počítače?

Nebudu lhát, že ne. Teď s podzimem a zimou začalo období digitální závislosti. V létě jsem na zahradě a na telefon je kvůli sluníčku špatně vidět, takže je úplně z cesty do něj koukat. Jak ale začne být ošklivo, všichni si něco čteme. Pořád nějaké špatné zprávy, ty dobré moc nevychází, a všichni jsme z toho pak toxičtí. Naštěstí mám doma malou holčičku, která je takový můj kouč. Umí mi během pěti minut vyčistit hlavu od negativních myšlenek. Člověk, který má děti, nemůže být negativní, musí být optimista.

Článek je součástí projektu Rok pro dobro. Magdaléna o.p.s. (obecně prospěšná společnost) je jednou z nejstarších neziskových organizací u nás, byla založena v roce 1997. Zajišťuje pomoc všem, kteří se potýkají se závislostí, ať už na lécích, alkoholu, nebo tvrdých drogách.

Přispějte na chod Magdalény o.p.s., jejíž provoz stojí několik desítek milionů korun. Vámi zvolenou částku zasílejte na číslo účtu: 388061319/0800.

Pomáhat může kdokoliv: „Moc rádi spolupracujeme s dobrovolníky. Snažíme se, aby nám pomáhali tím, co je baví. Když máte v oblibě fotografování, rádi vás využijeme na focení našich kulturních akcí nebo nafocení areálu našich poboček,“ říká PR manažerka Šárka Slavíková Klímová. Více informací najdete na webových stránkách Magdalény.