Všichni jsme osvícení, jen jsme na to zapomněli, říká známá lektorka jógy Judita Berková

Judita Berková (40) ráda říká, že jóga si vás sama najde. Pokud ji cvičíte a myslíte si, že k tomu došlo jen tak náhodou, není to tak. A to se stalo i mně, k józe jsem si nedávno našla cestu, nebo tedy spíš ona ke mně, a pak přišla nabídka na rozhovor s jogínkou. Je to náhoda? Podle Judity ani v nejmenším.

Jóga je její poslání i full time povolání. Žije s manželem v Portugalsku, ale jógové a meditační kurzy pořádá po celém světě. Vystudovala tříletý kurz jógové filozofie a jógové terapie na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Pak absolvovala kurzy v Indi, na Bali a v Mexiku. Kromě lektorování navrhuje sportovní oblečení a je autorkou dvou knih: Poselství ásan a Jak se sledují znamení. Ve světě cvičení se proslavila i tím, že vymyslela termín zamrzlinky a učí, jak se jich zbavit. O co jde a jak vám může jóga v životě pomoct?

Kdo je Judita Berková kromě toho, že jste vášnivou jogínkou?

Poslední dobou se snažím během meditace praktikovat, že jsem nikdo, což možná zní divně, ale je to ten nejhezčí pocit na světě. Vnímáme se totiž jako ohraničené bytosti z masa a kostí a se jménem - tomu se v jógové filozofii říká namarupa, což znamená jméno a tvar, a my se pomocí toho identifikujeme. To nás ale zatěžuje. Proto se snažím během své meditační praxe dělat opak, neidentifikovat se se svým tělem a jménem. Přináší to obrovskou dávku lehkosti a pocitu, že je všechno propojené, že nejsem oddělená. Takže, kdo je Judita Berková kromě toho, že se snaží být nikdo? Praktikuju jógu od roku 2010 a úplně jsem se do ní zamilovala. Byla to láska na první ochutnání. Jóga je opravdu můj život i má práce na plný úvazek.

Co vás na ní tolik baví?

To, že spojuje vše. Slovo jóga znamená spojení. Není to tak, že byste se starali jen o tělo nebo jen o mysl, ale úplně o všechno. Představte si, že během jedné praxe kultivujete své fyzické tělo, energetické dráhy a dech, svou mysl a to vše začíná být vaším spojencem na duchovní cestě, místo aby to bylo vaší překážkou. Je to nepřekonatelná kombinace.

Jak jste se k józe dostala?

Během vysoké školy jsem ji začala praktikovat, ale jen čistě pro sebe. Tři nebo čtyři roky jsem ji dělala třeba i dvakrát denně, protože jsem se do jógy zkrátka zamilovala. Byla jsem největší šprt, ráno i večer na značce. Potom v jednom momentu ke mně začala chodit zpráva: měla bys učit jógu. A já jsem si říkala: Ó, to ani náhodou! Před lidmi se stydím! Ale pořád se to ke mně vracelo a já jsem zvyklá, že když mám takové volání, tak za ním jdu, i když se mi třeba nechce. Udělala jsem si učitelský kurz v roce 2014 a ten den, kdy jsem ho dokončila, mi volala moje sestra a říkala, že se v jednomu studiu uvolnilo místo lektorky jógy a že mohu začít hned učit. Začátky nebyly příjemné, protože jsem měla šílenou trému, ale ta postupně opadla.

Jak říkáte, že k vám chodila zpráva, co tím konkrétně myslíte? Že vás to jen tak napadlo nebo vám to říkalo okolí?

Ne, ne, nikdo mi nic neříkal. Je to, jako když vás najednou něco napadne, jako když se vám rozsvítí žárovka v hlavě.

Zaujalo mě na vašich sociálních sítích, že podle vás jóga dokáže odstranit zatuhlé, zamrzlé věci v těle. Na jakém principu to funguje?

Představte si své energetické dráhy jako trubičky. Když jste v napětí, jsou stažené a neproudí jimi volně prána, životní energie. Během jógové praxe se tyto trubičky zprůchodňují, a tím se rozpouští to, co je v nás zamrzlé a co nám způsobuje na těle a duši neplechu. Další věc je vlídnost vůči tomu, co bolí, což zamrzlá místa často dělají.

Na jógu asi musíte mít hodně ohebné tělo, je to, alespoň zpočátku, dřina, ne?

Na začátku své jógové praxe, v roce 2010, jsem chtěla být co nejvíc flexibilní, udělat to „správně“, snažila jsem se přetlačit zamrzlá místa silou. Byla to honba za výsledky. A ono to nešlo. Můžeme se snažit dorvat věci silou, ale ono to zkrátka nefunguje. Potom ke mně přišlo: Buď vlídná na to, co ti je nepříjemné, buď vlídná na bolest. Začala jsem hledat slova, která by vyjadřovala vlídnost k limitům na těle. První slovo, kterým jsem se i trošku proslavila, bylo zamrzlinka. Už to slovo samo o sobě je vlídné a probouzí v nás laskavost.

Takže místo toho, abych si říkala, jak nejsem pružná a jsem nespokojená se svým tělem, říkala jsem si: Tak co mi chceš říct, zamrzlinko? Naslouchám! Nebo si můžete říct cokoliv jiného, co vás v tu chvíli zjemní, a tím se ty zamrzlinky rozpustí. Cílem není zbavit se napětí nebo bolesti, ale naslouchat, udělat v sobě víc místa pro boha, vesmír, pro energii, je úplně jedno, jak tomu kdo říká. Budete překvapeni, že bolest odejde sama a vše povolí. Je to o vlídnosti. Nemůžeme být vlídní a ztuhlí zároveň. To nejde.

Myslím, že pro hodně lidí je překážkou ve cvičení jógy flexibilita - když vidíme všude na internetu ty hezké, ale pro někoho nedosažitelné pozice. Je neohebnost překážkou, nebo ne?

Takové fotky mnohdy zavádí. Podle osmidílné jógové stezky jsou ásany - tedy vědomé pozice těla - jen jednou z osmi částí, které bychom měli v sobě kultivovat a praktikovat. Ono to jen vypadá, že je jóga o protahování a ohromujících pozicích. Ale není to tak, rozhodně není jen o pružnosti těla. Pružnost a síla jsou vedlejší produkty toho, že se začínáme zaměřovat hlouběji, že jsme více v souladu se svým tělem a myslí, že nám mysl nediktuje, jak se máme cítit. Protože to je otroctví. A právě díky józe se z tohoto otroctví dostáváme. Mysl se stává z všemocného pána naším partnerem.

A jak se k tomu dopracujeme?

Je zapotřebí trénovat mysl, krůček po krůčku, aby se uměla koncentrovat do jednoho bodu. A tím bodem může být právě pohyb nebo dech.

Zmiňovala jste osmidílnou stezku, můžete ji stručně představit? Co všechno do ní patří?

Jde o osmidílnou stezku podle staroindického textu Pataňdžaliho jógasútra. Je tam přesně popsáno, jak by měl jogín postupovat. Mezi osm kroků patří etické a morální zásady, jak se vztahovat k sobě a druhým. Dále je to ásana, pozice těla, která mimochodem byla původně v józe kvůli tomu, abychom dokázali sedět v meditační poloze, protože ta je docela namáhavá - musíte mít totiž vzpřímenou páteř, aby procházela energie skrze hlavní energetický kanál. Ásany nám pomáhají překonat v meditaci překážku fyzické reality, abychom se mohli navrátit do blaženosti. Je to naše podstata.

Dále je součástí jógy pránájáma, což znamená vědomé zacházení s životní energií, to děláme skrze dech. Pak schopnost zvnitřnění, obrat smyslů dovnitř, abychom nebyli roztěkaní a byli schopni naslouchat vnitřnímu hlasu. Potom sem patří koncentrace - schopnost soustředit mysl do jednoho bodu. A meditace, což znamená stav rozšířeného vědomí, kdy vnímáme jednotu a propojenost. Posledním bodem je osvícení. Říká se, že osvícení jsme všichni, jenom jsme na to zapomněli.

Četla jsem o vás také, že velmi bedlivě sledujete znamení, co to znamená?

Moje maminka mě učila, že nejistota je můj nejlepší přítel. V módu nejistoty, nekomfortu a neznámého se dějí zázraky, tam se děje ten život, pro který jsme sem přišli. Život, který vám vezme dech a vykouzlí v břiše motýlky. Je to život v zamilovanosti - těšíte se, co vás čeká, místo toho, abyste každý den prováděli stále to samé pořád dokola. Sledovat znamení je přesně toto. Znamená to nerozhodovat se z úrovně racionality, tak jak jsme zvyklí a jak nás to naučili ve škole, ale z úrovně srdce. Ale pozor, neznamená to, že teď vstanete a půjdete dát výpověď. Já nejsem sluníčkářka, která vlaje na louce. Sama vedu svou firmu, mám silný pocit zodpovědnosti a jsem schopná fungovat v tomto světě. Jde jen o to nebát se a jít za voláním vlastní duše.

Je to tedy, jinak řečeno, sledování intuice?

Ano, dalo by se říct, ale ještě v tom je navíc princip neoddělenosti. Svět okolo nás je naší součástí a může nám poskytovat různá vodítka, nápomocné body. Může to být zvláštní chování zvířat, tajemný pohyb listí ve větru, opakující se čísla, konverzace, kterou „náhodou“ zaslechnete, nenadálý nápad…

Nesouvisí umění sledovat znamení i s povahou člověka? Třeba realista se asi bude spíš řídit logikou, ne?

Ano, jsou lidé, kteří jsou zvyklí používat především svoji racionalitu, což v jógové filozofii znamená nižší mysl. Velmi se mi líbí, že logika, která je brána v západním světě jako to nejvyšší, je v rámci jógy celkem nízko. Pesimista nebo realista, který je zvyklý používat jenom svou nižší mysl, samozřejmě řekne, že je to nesmysl. Jeho nastavení zkrátka tyto fenomény nepobírá. Ale setkala jsem se i s tím, že i ti nejzarytější racionalisté zažili znamení. Akorát nevěděli, jak s tím naložit, a tak to nechali plavat.

Takový přístup k životu a znamením jste měla vždycky, nebo to přišlo až s jógou?

Řekla bych, že jsem odmalička niterně tušila, že racionální mysl není všechno. Čím více jsem v tomto ohledu začala být všímavá a vědomá, tím více se začaly dít neskutečné věci. Jsem vděčná za svůj život, protože je plný kouzel a dobrodružství. A vlastně se nikdy nezastavuje, nezacykluje se. Rozhoduju se podle toho, kam mě to volá. Jdu tam, kde cítím, že mám být. Nejde mi o to sedět doma pěkně v pohodlíčku a mít vše nalajnované podle škatulek.

Jak dlouho musím cvičit jógu, než uvidím nebo pocítím první výsledky, takové, o jakých tu mluvíte? Tedy než si začnu všímat a porozumím různým znamením?

Nejde o čas, protože každému to bude trvat různě dlouho. Jde o to praktikovat ji s vlídnou disciplínou. Zároveň je třeba dávat na první místo svůj vývoj před pohodlím. Když si doma sednu a pustím si YouTube, je to pohodlné. Občas to nevadí, ale když je toho moc, člověk se začne jako by obalovat a cyklit a jde více do hmoty. My se ale potřebujeme rozvíjet. Dostat se na podložku, jít si zaběhat, může to být cokoliv. Pak přichází euforie, že jsme zvolili sebe a svůj vývoj před pohodlím. A tím se nám i zvyšuje zdravé sebevědomí.

Stačí 6 minut denně! Jóga pro rychlejší metabolismus, ploché břicho a lepší trávení