Všechno, čím jsem dnes, jsem díky České republice. Úspěšná Mónica Sofia Duarte pomáhá rodné Africe

Pochází z Kapverdských ostrovů, kde do 17 let zažívala chudobu, a o dětství se jí mluví jen těžko. Pak Mónica Sofia Duarte (31) vystudovala dvě vysoké školy, díky modelingu se naučila česky a láska k módě vyústila k založení vlastní módní firmy. To vše ji vedlo k jejímu životnímu cíli: pomáhat lidem na Kapverdských ostrovech, aby se jim žilo lépe. Daří se jí to? Víc než náramně!

Jak se žena, která se narodila na Kapverdských ostrovech a vyrůstala bez rodičů v místní komunitě, nakonec dostala do České republiky, odkud začala své rodné zemi pomáhat a měnit život tamním obyvatelům výrazně k lepšímu?

Pokusím se popsat svou životní cestu… Narodila jsem se na Kapverdách v malé vesnici, kde žijí hodní a upřímní lidé. V 17 letech jsem pak dostala stipendium na univerzitu v Portugalsku.

To je příliš velký skok… Máte za sebou velmi nesnadné dětství, které vás obrovsky formovalo. Nakonec jste se dětem, jako jste kdysi byla vy, rozhodla pomáhat, aby měly v životě šanci něco dokázat a nemusely čekat na spasitele, jak říkáte. Mohla byste přiblížit, v jakých podmínkách jste vyrůstala?

Pravda je, že jsem se za svoje dětství dlouho styděla, a až tady v Česku jsem pochopila, že není proč. Vyrůstala jsem v chudobě, ale upřímně vám řeknu, že kdybych si mohla vybrat, zažila bych to všechno znovu. Všechno, co jsem prožila, mě posílilo a dnes vím, že zvládnu cokoli.

Navíc jsem na to nebyla sama – vyrůstala jsem se svou náhradní rodinou. A s nevlastními sourozenci jsme se o sebe starali: chodili jsme denně pěšky dvacet kilometrů do školy a bylo běžné, že jsme i několik dní neměli co jíst… Bylo to složité a psychicky náročné. Nakonec jsem byla jediná z okolí, která něco dokázala, ke konci už jsem ranní a odpolední cestu do školy absolvovala sama. Rozhodně mě to ale připravilo pro život.

Jako jedna z nejlepších studentek jste v 17 letech získala stipendium na studium fyziky v Portugalsku. Kde se ve vás vzala taková ambice?

Kapverdy a Portugalsko mají skvělé diplomatické vztahy a mně se tenkrát podařilo stipendium vyhrát. Že bych ale měla jasnou představu, proč tam jdu studovat a proč právě fyziku, to vůbec ne.

Odejít za hranice nebylo navíc vůbec snadné – v té době jsem neměla ani pas. První rok v cizině byl opravdu náročný, první tři dny jsem dokonce zůstala na letišti, protože jsem myslela, že tam na mě bude někdo čekat, ale nikdo tam nebyl a já jsem neměla tušení, co mám dělat… Z malého městečka, kde se všichni znají, jsem se ocitla ve velké zemi a byla totálně ztracená. Obor, který jsem si vybrala, byl velmi náročný, někteří moji spolužáci se na něj roky předem připravovali.

Měla jste někdy chuť to vzdát?

Já nemám v povaze vzdávat se. A asi bych se styděla, kdybych školu nedokončila a vrátila se, nechtěla jsem svoje blízké zklamat.

Co vám studium fyziky dalo?

Nikdy jsem nechtěla být inženýrka, i když jsem inženýrství studovala. Ale naučila jsem se myslet, přemýšlet, být organizovaná a pracovat se složitými počítačovými programy. To, že to byla opravdu složitá škola, mě opět o trochu víc zocelilo a posílilo.

V Lisabonu jste vystudovala fyziku, ale se vzděláváním jste neskončila. Vydala jste se do Česka a začala tu studovat ekonomii a finance. Co vás přivedlo právě k nám?

V Lisabonu jsem se poznala s Čechem, budoucím manželem. A jeho vyprávění o vaší zemi mě nadchlo. V roce 2013 jsem odešla do Česka a o dva roky později jsem se začala věnovat modelingu, což bylo skvělé hlavně na získávání kontaktů, poznání země a učení se českému jazyku. Móda mě vždy bavila a nakonec jsem si založila vlastní firmu a začala jsem navrhovat boty, šperky a další doplňky.

Později jsem pochopila, že potřebuju mít titul a diplom z české univerzity, abych měla uznané vzdělání. Mám totiž jen kapverdské občanství a nejsem ani Portugalka, ani Češka. Ale po náročné fyzice byla pro mě ekonomická studia velmi jednoduchá.

Všechny tyto dílčí kroky nakonec vedly k tomu, že jste se zaměřila na podporu Kapverd, je to tak?

Ano, my Kapverďané máme totiž filozofii, že chceme-li něčeho dosáhnout, musíme na tom pracovat postupně.

Co byl hlavní impuls, abyste začala své rodné zemi aktivně pomáhat?

V roce 2016 jsem Kapverdy navštívila poprvé od svého odchodu a zjistila jsem, že se nic nezměnilo… Viděla jsem tolik dětí, kterým se nepodařilo uspět, ale skončily na drogách nebo se živily prostitucí, že ve mně zesílil pocit, že to musím změnit, že to je moje mise. Konečně mi dalo veškeré moje snažení smysl.

Jak jste začala?

Nejdřív jsem v Česku založila na Facebooku charitativní iniciativu. A začala jsem přemýšlet, co mi vadilo během mého života na Kapverdách nejvíc: kterou svou „dětskou bolest“ napravím jako první. Došlo mi, že nejtěžší pro mě bylo chodit denně spoustu kilometrů brzy ráno do školy a následně pak zpátky. Bylo to vyčerpávající, zároveň i nebezpečné, protože jsme chodili podél silnice, kde jezdila auta, cítili jsme se poníženě, že my v těch autech jet nemůžeme, že musíme po svých… Proto první věc, již jsem díky své iniciativě zařídila, byly tři autobusy, které vozí děti do školy a ze školy.

To byl tedy první váš velký úspěch. Jaký to byl pocit?

Vlastně jsem to dělala pro sebe, neměla jsem žádná očekávání, netoužila jsem po vděku. A čím víc životů se mi od té doby podařilo změnit k lepšímu, tím lehčí je můj život a tím motivovanější se cítím.

Jak jste postupovala dál?

Kromě školních autobusů jsme postupně zařídili například IT centrum pro mládež, školní potřeby a uniformy, ponožkoboty Skinners pro děti, 200 počítačů do škol a sanitní vozy.

Bylo mi jasné, že nemohu pomáhat jednotlivě, že musím pomáhat komplexně. Došlo mi, že mé zemi chybí kvalitní vzdělávací systém a infrastruktura. Všechno máme, ale není to řádně propojené. Rozhodla jsem se dát lidem znalosti a informace, aby byli více soběstační, aby mohli studovat na stipendium, věděli, jak co vyrábět, pěstovat, jak pracovat s mořem, s pláží, aby si mohli najít práci.

A brzy jsem viděla, že to má smysl, že jsou lidé spokojenější, dokážou se o sebe postarat. Viděla jsem, jak rozkvétá město po kulturní i sportovní stránce, měnila se celková energie… Viděla jsem, že se lepší systém vzdělávání, lidé čím dál víc umějí číst a psát… Ale stále neměli dost peněz, potřebovali víc práce.

A tak vás napadlo podpořit turismus směrem z Česka na Kapverdské ostrovy?

Přesně tak. Kapverdy jsou báječná dovolenková destinace. Jde tam dělat a podnikat tolik věcí! Jezdí se tam za kitesurfingem, za potápěním, jsou tam nádherné pláže i hory. Každý ostrov je navíc jiný a kdokoli Kapverdy navštívil, byl absolutně nadšený.

Rozhodla jsem se založit Česko-kapverdskou obchodní komoru, abych mohla turistický ruch a podnikání podporovat oficiálně, protože přes nadaci nepodnikáme, ta je nezisková.

A daří se?

Musím říct, že velmi. Ale teprve až před dvěma lety jsme dosáhli výrazných úspěchů. Na Kapverdy se lze v současnosti dopravit z České republiky přímou linkou na ostrovy Sal a Boa Vista, z nuly jsme se dostali na desítky tisíc turistů z Česka, Slovenska a Polska.

Loni jsme zorganizovali první akci CzechTrade (národní agentura na podporu exportu podřízená Ministerstvu průmyslu a obchodu, pozn. red.) na Kapverdách, zúčastnilo se jí 17 českých firem, které by tam mohly podnikat, vyrábět a podobně.

Když Kapverdy představujete potenciálnímu investorovi nebo zástupci firmy, co vždy zmíníte?

Je to africká země, která je nejblíž Evropě, křesťanská a nejdemokratičtější v Africe, s nádhernou přírodou, kde žijí upřímní a milí lidé. Pro podnikatele je vždy důležitá i informace, že investice jsou chráněné Evropskou unií a více než tři čtvrtiny lidí jsou v aktivním věku, tedy pracující populace.

A je to místo, které s podnikáním začíná, je tedy dobré tuto příležitost využít. A jako bonus leží Kapverdy hned ve vedlejším časovém pásmu, což je výhoda pro biorytmus Čechů, vlastně až nečekaná výhoda.

Vy jste šla ještě dál a stala jste se developerkou: založila jste realitní společnosti Cape Verde Real Estate, stavíte a spravujete nemovitosti. Proč to bylo důležité z vašeho pohledu?

Bylo potřeba ještě víc posílit infrastrukturu a takto dáme práci dalším lidem, ještě víc posílíme turistický ruch. Ty investice jsou stamilionové, stavíme apartmány, vily na klíč a všechno pro Čechy.

A díky tomu mohl vzniknout třeba projekt Dům snů, jehož cílem je zajistit stovce sociálně a ekonomicky vyloučených kapverdských rodin důstojné bydlení, kde toalety nebudou považovány za luxus. Aby děti nemusely žít tak, jako jsem žila já. To bylo třeba změnit, protože jak se mají ženy starat o své děti, když se nemůžou postarat ani samy o sebe, mají svoje bolesti a nejsou šťastné?

Musí být úžasné sledovat, co se vám během pár let podařilo!

Nepodnikám pro peníze, nepotřebuju drahá auta nebo oblečení, ale jsem šťastná, protože cítím, že to, co dělám, má smysl. Měním život těch lidí a napravuju tak i svoji bolest. Pochopila jsem, proč existuju, proč tady jsem, tohle je moje mise.

Kapverdy jsou vaše rodná země, ale vaším novým domovem se stala před lety Česká republika. Čím si vás získala?

Všechno, čím jsem dnes, jsem díky České republice. Kapverdy jsou moje první země, tam jsem se narodila, tam pomáhám. Ale tady jsem se naučila žít, pracovat, studovat, tady jsem našla sama sebe. Tahle země mi dala zkušenosti i možnosti, abych mohla pomáhat Kapverdám.

Kdy si řeknete, že jste své rodné zemi pomohla tak, jak jste si představovala? Kdy bude vaše mise úspěšně splněná?

To asi bude ještě pár let trvat… Ještě potřebuju vytvořit a podpořit víc „Mónic Sofií“, tedy dětí a mladých lidí, kteří najdou svoji cestu, budou samostatní, budou pracovat a zároveň nebudou muset opustit Kapverdy, jako jsem kdysi musela já.

Léto ještě nekončí, ale vy už možná plánujete zimu. Kapverdy a dalších 8 destinací představují skvělou volbu!