Věděla jsem, že rakovina prsu přijde. Ale nečekala jsem, že tak brzo, říká Anička (25). Cítím se úplně v pohodě!

Anna Henselová je pětadvacetiletá energická žena, která si za poslední rok prožila boj s rakovinou prsu. Prošla chemoterapií a bylo nutné odebrat obě prsa, ale nemoc se jí podařilo přeprat. Už během léčby se začala věnovat osvětě a prevenci a minulý týden se stala novou Vuchlady pro rok 2024. Jde o charitativní projekt, který chce spojovat všechny ženy. Mottem tohoto ročníku bylo „síla empatie, síla žen“ a poprvé se propojil s neziskovou organizací Fuck Cancer.

Anna byla jednou z 494 žen, které se do soutěže přihlásily, a jako vítězka se na celý rok stala tváří značky Vuch a vyzkouší si i roli modelky. Šla do toho kvůli své předchozí spolupráci se spolkem Fuck Cancer – chtěla podpořit jeho činnost. A také proto, že dnes už ráda zkouší nové věci. V tom ji nemoc proměnila.

Kdy vám rakovina vstoupila do života?

Začalo to mojí maminkou, která onemocněla rakovinou prsu v roce 2020. Vyrůstala jsem jen s ní, je to moje kámoška, takže mě to hodně zasáhlo. Bylo to navíc během covidu, takže to bylo o to těžší. Tenkrát jsem byla oporou mamce – a teď se to otočilo. V roce 2023 jsem si našla bulku v prsu a vzhledem k tomu, že nám oběma byl předtím potvrzen rizikový gen BRCA1, tak už jsem tušila, co to asi bude. V lednu 2024 se diagnóza potvrdila a zahájila jsem léčbu.

Co se děje, když vám je zjištěn rizikový gen BRCA1?

Začnu od začátku. Když mamce našli rakovinu prsu, poslali ji i na genetické testy. Protože u ní zjistili pozitivní gen BRCA1, který se dědí, tak jsem šla na testy také já. Platí se, ale v případě, že má gen váš rodič nebo prarodič, pak je zdarma. Zjistili mi ho bohužel taky a funguje to tak, že od určitého věku vás začnou víc kontrolovat. U mě bylo tou hranicí 25 let, ale bohužel se to nestihlo. Nádor jsem si našla při samovyšetření prsů, když mi bylo ještě 24.

Jak jste se s diagnózou v prvních dnech vyrovnávala?

Upřímně – nebylo to tak hrozné. Myslím si, že člověk, který s tím nemá vůbec zkušenosti, to bere určitě hůř. Jak jsem to ale celé prožívala s mamkou, tak jsem věděla, do čeho jdu.

Asi to bylo náročné…

Nejprve vám dělají různá komplexní vyšetření, různé screeningy. U mě se dělala při prvním screeningu i biopsie, kterou se zjišťuje, o jaký typ nádoru jde. Na základě toho se pak nastaví léčba. Když má někdo diagnostikován gen BRCA1, tak se většinou jedná o nádor, který rychle bují a je agresivní, tím pádem i rychle metastazuje. A kvůli tomu jsem musela co nejrychleji začít chodit na chemoterapie.

Jak jste je snášela?

Dva měsíce jsem docházela na silnější chemoterapie, kterým se říká aperol. Mají totiž oranžovou barvu a všem po nich bylo vždycky špatně. Pak následovaly tři měsíce slabší chemoterapie, aby se tělo mohlo zregenerovat. K tomu jsem podstupovala i imunoterapii, která vytváří imunitu proti rakovinovým buňkám. Nakonec v létě následovala operace, kdy mi odebrali obě prsa. Kvůli BRCA1 genu by totiž hrozilo velké riziko, že by se rakovina vrátila. A před pár dny jsem dochodila ozařování, které trvalo pět týdnů, a šlo o takzvanou zajišťovací léčbu, kdyby v těle náhodou něco zůstalo, tak aby se to nešířilo dál.

Jak jste se po operaci prsou cítila?

Myslela jsem, že to bude horší. Ale vzhledem k tomu, že mám přítele, který mě podrží, to snáším dobře. Kdybych byla sama, tak by to asi sebevědomí ovlivnilo. Naštěstí můj přítel to vůbec neřeší, takže to neřeším ani já. Cítím se úplně v pohodě. Možná budu chtít do budoucna podstoupit rekonstrukci prsou, ale tělo teď dostalo tak zabrat, že je mi to jedno. Hlavně že jsem už zdravá.

>>>Léčba rakoviny: Jaké má vedlejší účinky?

Udržet si pozitivní přístup je během léčby jedna z nejdůležitějších věcí. Jak se vám to dařilo?

Možná to vyzní trošku divně, ale s diagnózou jsem byla úplně v pohodě. Vnímala jsem to tak, že se teď musím léčit a pak budu zase zdravá. Zní to jako klišé, ale ta nemoc vám opravdu víc dá, než vezme. Člověk si uvědomí jiné hodnoty. Po operaci prsou jsem byla trochu v šoku, ale člověk si zvykne na všechno.

Takže vám nemoc proměnila hodnotový žebříček…

Zrovna dneska jsem se bavila se spolužačkou, že jsem úplně jinde než před rokem a že by mě tehdy v životě nenapadlo, co mě čeká. Začala jsem si mnohem víc vážit maličkostí a snažím se víc žít, zkoušet nové věci a svůj čas investovat jinak než dřív. Člověk v našem věku si totiž myslí, že je nesmrtelný. O rakovině se navíc mluví často ve stylu „že se týká jen starších lidí“. I když jsem věděla, že mám BRCA1 a že to na 99 % někdy přijde, myslela jsem si, že to bude třeba až v mamčině věku nebo po dětech.

Má tohle poznání vliv na to, jak plánujete budoucnost?

Díky nemoci jsem si třeba uvědomila, že studuju ekonomickou fakultu, ale vůbec to není to, co bych si přála v životě dělat. Nevidím se v žádném korporátu ani v kanceláři. Mám v plánu si udělat kurz administrativního pracovníka ve zdravotnictví a ráda bych v budoucnu pracovala v nějaké organizaci, která pomáhá dalším lidem. V současné době pomáhám v neziskové organizaci Fuck Cancer.

Jak tahle spolupráce vznikla?

Když jsem onemocněla, tak jsem sledovala seriál Smysl pro tumor, který byl natočen právě ve spolupráci s Fuck Cancer. Tak jsem se k nim zaregistrovala a jezdím na různá setkání. Sdružují pacienty, kteří už jsou po léčbě, anebo i ty, kdo si tím aktuálně procházejí. Cílem je osvěta, prevence a třeba se také řeší, jak komunikovat s onkologickými pacienty v rodině nebo mezi kamarády a jak často a kam chodit na preventivní prohlídky.

Prevence rakoviny prsu: Důležité je provádět pravidelně samovyšetření. Jak na to?