Trenérka Leoše Mareše: Strava je alfa a omega všeho. Kdo jídlo neřeší, ten je blázen

Bára Voštová se živí jako osobní trenérka. Můžete ji znát ze Snídaně s Novou, kde připravovala sestavy na cvičení, nebo ze spojení se slavnými osobnostmi – trénuje například Leoše Mareše a jeho ženu Moniku.

Sportu se věnuje odmalička. Začínala u sportovního aerobiku a poté se přesunula do role trenérky v Akademii aerobiku Praha. Nyní její den naplňují individuální lekce s klienty, kterým pomáhá dosáhnout vysněné postavy, zad bez bolesti nebo dobré nálady díky vyplaveným endorfinům. Bavily jsme se o nejčastějších fitness mýtech, o zbytečnosti diet a celkově o zdravém životním stylu.

Kdy vás napadlo, že se budete živit sportem?

V tělocvičně jsem byla odmalička a pohyb byl mojí součástí každý den. Jako dítě jsem závodila ve sportovním aerobiku a už na střední škole jsem si dělala svůj první trenérský kurz. A tak nějak se to překlopilo a já jsem se postavila na druhou stranu – začalo to trénováním dětí a pak se přidali i dospělí. V průběhu studií na vysoké škole jsem čekala, kdy přijde ten moment a já zjistím, co chci v životě dělat. A pak jsem si uvědomila, že už to vlastně dávno dělám.

Co byste dělala jiného, když ne trenérku?

O tom jsem popravdě nikdy nepřemýšlela. Moje práce mi dává smysl a zatím mě stále velmi naplňuje. Pracuju s klienty individuálně, a tak jim můžu trénink ušít úplně na míru. A to mě strašně baví, protože každá hodina je úplně jiná. Naplňuje mě to natolik, že jsem nikdy variantu B neměla. Je to vlastně poprvé, co mi někdo položil takovou otázku.

Máte vůbec někdy den bez pohybu?

To mám – když nepracuju. Někdy bych si v pracovním týdnu ráda sama se sebou zacvičila, ale už mi na to nezbývá síla.

Když se vám povede jít si sama zacvičit, co volíte za pohyb?

Jdu běhat nebo na jógu, ale nemůžu moc mezi lidi. Potřebuju být sama. Na skupinové hodině bych si pořád říkala: Jo aha, já bych to dělala tak a tak. Takže bych si neodpočinula.

Řešíte nějak svoji stravu?

Samozřejmě. Myslím, že kdyby to tak nebylo, nemohla bych dělat, to co dělám. Strava je alfa a omega všeho, bez toho to nejde. Nemám ráda slovo dieta, a když s klienty řešíme jídlo, nenazývám to dietou, ale změnou životního stylu. Dieta totiž vždycky někdy končí a já se klientů ptám, co budou dělat pak. Snažím se jíst, aby mi bylo dobře, přemýšlím o tom, co budu potom dělat, abych měla sílu a energii a ne chuť si jít lehnout. Jídlo tedy řeším. A kdo ne, tak je – upřímně – blázen.

Proč podle vás spousta lidí začne v lednu cvičit a pak to rychle upadne?

Myslím si, že lidé, co začínají v lednu, chtějí především rychle zhubnout, a když nevidí rychle výsledky, ztratí motivaci a přestanou. Já mám klienty, kteří nechtějí zhubnout, ale chtějí zdravě žít. Proces je to dlouhý, nebavíme se o měsíci ani roce, je to běh na dlouhou trať.

Takže když si řeknu, že do toho jdu a chci změnit postavu, jak dlouho musím vydržet, než uvidím první výsledky?

Říká se, že tělu trvá minimálně 21 dní, než se naučí nový návyk. Takže to je možná první milník, ale já si myslím, že tak půl roku, aby si zvyklo tělo i vy. Ať se bavíme o cvičení, jídle, nebo o tom, že si ráno budete mazat obličej, tak to pro vás nesmí být povinnost, ale musíte to dělat rádi. Pokud se k tomu hodně přemlouváte, nebude to fungovat.

Co dalšího může naše snahy o zdravý životní styl narušovat?

Možná právě velká očekávání. Zároveň to je velká přísnost, kterou si člověk sám na sebe vyrábí. Lidé jsou k sobě hrozně kritičtí a nedají si klid a čas, aby mělo tělo prostor zareagovat na tu změnu.

Když budu začínat se cvičením, kolik tréninků je dobré si do týdne poskládat, abych to nepřepálila?

To se nedá zobecnit. Ale když budu začínat z nuly, tak aspoň dvakrát třikrát týdně. Jednou je málo. Svalová paměť sice funguje, ale kdybyste cvičili jednou týdně, tak to všechno děláte malinko pořád od znova.

Když je někdo obézní, nemůže začít dramaticky. Pro něj může být dostačující, že bude chodit dvakrát týdně na čtyřicetiminutovou procházku. Když je to pak někdo se zdravotním omezením, třeba s bolestmi zad, což má dneska spousta lidí, tak asi nebude úplně dobré vyrazit hned do posilovny a zvedat činky.

A když už jsem tedy trochu zdatný cvičenec a chci si kondičku udržet, tak jak si nastavit trénink?

Chápu, že chcete nějaké číslo, tak řeknu tři tréninky. Je dobré, když má tělo prostor na regeneraci – a její součástí je i kvalitní spánek. Bez toho to totiž nejde, svaly nebudou odpočaté nebo nebudou růst. Záleží ale, kolik vám je let, zda jste muž, nebo žena, co od toho chcete, těch variant je mnoho. Když vezmu lidi kolem mě, tak nemají na prvním místě hubnutí, ale je tam „dobře se cítit a moct celý den pracovat bez toho, že mě bolí záda“. A když u toho budu ještě hubnout, tak je to skvělá třešinka na dortu.

Mám pocit, že právě tohle se ve vnímání cvičení hodně proměnilo.

Asi to souvisí s osvětou, kdy je nám říkáno, že ten balíček je podstatně širší než jen shazování kil. Je neudržitelné snažit se pořád hubnout do zblbnutí, to nejde vydržet, nebude vás to bavit. To chcete zasvětit život tomu, že budete pořád hubnout? To je přece nesmysl.

Platí podle vás v rámci zdravého životního stylu pravidlo 80/20, kdy 80 procent by určovalo stravu a dvacet cvičení?

Asi bych neřekla 80 procent pro stravu, spíš 60 nebo 70. Přidala bych k tomu ještě jednu veličinu, a to je hlava. Když vás aktivita nebude bavit nebo budete nějak jíst a bude vás to štvát, tak to také nebude fungovat. Klíčem je tedy spojit cvičení, stravu a být s tím v klidu, dělat to ráda. Že se vám nechce ráno vstávat a jít hned běhat, je normální. Důležité ale je, že když už něco děláte, aby vás to bavilo.

Jaké chyby podle vás dělají ženy v rámci snahy o zdravý životní styl?

Často málo jedí. Když je organismus podvyživený, tak nikdy nebude hubnout, protože platí, že jakékoliv jídlo tělu dáte, to si uloží. To se děje především těm ženám, které drží pořád diety. Kdyby jim někdo změřil hodnoty, tak zjistí, že jsou podvyživené a metabolismus je tak zpomalený, že prostě nepracuje.

Na jaký typ cvičení se specializujete?

Snažím se mít poměrně pestrou škálu, kombinuju pilates, jógu, funkční tréninky s váhou vlastního těla i se zátěží a různé rehabilitační techniky. Občas najdu nějakou metodu, ze které mě zaujme třeba jedna věc a baví mě a dává mi smysl.

Zmiňujete cvičení s váhami, stále se jich ženy bojí?

Jestli se jich bojí, nedokážu říct. Opět záleží, jaký máte cíl. Jestli chcete dlouhé štíhlé svaly, jóga nebo pilates vám k nim pomohou. Ale pokud chcete objem, musíte zvednout nějakou váhu. Určitě bych ale neřekla, že je třeba se cvičení s váhami bát. Když půjdete na cvičení, kde si budete připadat jako blázen a bude vás to od začátku vytáčet, tak se nebudete soustředit a nevypnete hlavu. A to je princip cvičení – vy se máte hodinu soustředit jen na to, kam máte zrovna dát nohu, a ne jestli koupíte 5 nebo 10 rohlíků. Je to čistička hlavy. Lidi by cvičení mělo hlavně bavit, aby jim to přineslo kýžený výsledek. Proto je tolik variant, aby si každý mohl vybrat to svoje.

Vyzkoušejte cvičení pro tělo jako tanečnice: Barre workout skvěle formuje dolní polovinu těla a jako bonus budete mít lepší držení těla!