Článek
Adriana Mašková (26) se tanci věnuje od 10 let. S jejím tanečním partnerem se několikrát stali mistry republiky. V současné době už nesoutěží, ale tancem se živí. Působí v Taneční škole Vavruška v rámci Latino kurzů pro ženy a také se zaměřuje na individuální lekce.
StarDance je její srdcovka a vypadnutí v pátém kole ji pochopitelně velmi vzalo - i jejího VIP partnera Filipa Blažka. „Myslím, že si to Filip nezasloužil, protože je šikovný a pracovitý,“ řekla na jeho konto tanečnice. Nejvíc ji mrzí, že nestihli vystoupit s tangem, které je jejím oblíbeným tancem. Kromě tancování jí čas vyplňuje i vysoká škola - studuje architekturu, které by se v budoucnu ráda věnovala. Tance se ale nikdy nezdá, i když dva roky si od něj pauzu dala.
Jak se proměnila Adriana od prvního účinkování ve StarDance v roce 2019?
Myslím, že jednadvacetiletá Adriana by koukala! Mám pocit, že teď už umím VIP partnera soutěží více provést, protože vím, jak to funguje. Umím se za vše už také lépe postavit - jak za choreografie, tak za kostýmy. Myslím, že za to může Honza Cina, se kterým jsem tančila v 11. řadě. On byl tenkrát ten, který se do věcí vždy velmi ponořil a byl kreativní. Myslím si, že díky němu jsem se to také naučila. A dokázala jsem si tak letos prosadit například flitrové kalhoty, co měl na sobě Filip Blažek při jivu, které rozdělily společnost. Byl to můj nápad a Filip naštěstí neprotestoval. Snažila jsem se teď vše pokorně korigovat a dotahovat tam, kam jsem chtěla, a celkově si víc věřím. V desáté řadě, kdy jsem měla za partnera Mirka Hanuše, jsem neměla žádné zkušenosti se stavěním choreografií nebo učením. Byl to pro mě úplně nový svět!
To jste byla odvážná, že jste do toho šla!
Na castingu jsem si samozřejmě říkala: „Ježíš, co tady dělám!“ Vyplňovali jsme dotazník a měli jsme i kamerové zkoušky. Tenkrát to vedl Jan Onder a pamatuju si, jak mi říkal: „Představ si, že dostaneš špatné hodnocení.“ Nebo: „Udělej na kameru rumbové oči.“ Bylo to absolutní vystoupení z komfortní zóny. Také jsem měla předvádět, jaká by byla moje reakce, když vyhraju - a já začala radostně křičet. Dva roky na to jsem doopravdy vyhrála s Honzou Cinou a ve skutečnosti jsem začala jen dramaticky brečet.
Přijde mi zajímavé a milé, že i ostřílený herec jako je Filip Blažek, řekl v jednom z rozhovorů, že mu soutěž pomohla v tom, aby se méně styděl. Jak to máte s trémou vy?
Tanec dělám celý život, takže pro mě neznamená přílišné vystoupení z komfortní zóny. Nechci říct, že je to pohoda, protože když stojím v tunelu těsně před vystoupením, vždy se mi začnou potit ruce. Lehká nervozita tam je, ale já vím, že to tak máme všichni. Z mých StarDance partnerů měl Filip největší trému, což byl pro mě šok, ale předem mě varoval. Říkal mi, že je nervózní vždycky - i když má v divadle vyjít na jeviště.
Adriana Mašková tančila v letošní řadě StarDance s Filipem BlažkemFoto: Česká televize, Mikuláš Křepelka
Jak jste s tím pracovali?
Snažila jsem se najít způsob, který by nezněl úplně pateticky ve smyslu: „To bude dobré, neměj strach, nikdo neví, jak má ta choreografie vypadat!“ Udělali jsme si rituál, kdy jsme se chytli za ruce, zavřeli oči, třikrát se spolu nadechli a vydechli, nějak jsme se na sebe naladili a šlo se na parket. S každý přenosem se to ale zlepšovalo. Myslím si, že kdybychom tam byli déle, nervozita by byla pak minimální.
S jakým tanečním partnerem jste si nejvíc sedla?
To nemůžu tak snadno říct! Měla jsem štěstí, že každý z nich mi přinesl do života něco, co jsem v tu chvíli potřebovala. Moc ráda na to vzpomínám, každá řada pro mě znamenala krásně strávený čas. S Honzou Cinou jsme doteď kamarádi. S Mirkem Hanušem nejsme v tak úzkém kontaktu, přece jenom je tam i větší věkový rozdíl, ale když se potkáme, tak se vidíme rádi a občas jsem v kontaktu i s jeho dcerami. Josef Maršálek nás v létě pozval i s jeho kamarády na dovolenou do Francie, tak to bylo boží. A s Filipem jsme také přátelé. Musím říct, že jsem měla na partnery velké štěstí.
Co musíte udělat pro to, aby to v tanečním páru fungovalo?
Je důležité umět se naladit na druhého člověka a také je potřeba si stanovit nějaké hranice. Nechci, aby to vyznělo špatně, naopak! Navzájem se neznáte a najednou spolu každý den trávíte několik hodin. V ten moment se pro vás taneční partner stane tím nejbližším člověkem, protože máte společný zájem, který se snažíte naplnit. V tomhle směru je to velmi zajímavé.
Adriana Mašková tančí od deseti letFoto: Archiv Adriany Maškové
Jak jste vnímala letošní hodnocení poroty?
Nemůžu říct, že bych byla nadšená. Začalo to už v prvním díle, kdy řekli na Filipovo konto, že je tančící medvídek, což mi přišlo neadekvátní. Rozumím, že mají těžkou roli, musí říct něco konstruktivního, vtipného, ale takového výroku se pak lidé chytnou a už to s námi zůstalo. Nebylo to podle mě namístě. Je to kus chlapa, ale nehýbe se jako méďa! Trochu mě to v tu chvíli zabolelo.
Také mi přišlo, že u ostatních párů uměli věci lépe konkrétně pojmenovat. Třeba nám řekli naposledy, že to nebyla rumba. Diváci si pak můžou odvodit, že jsem postavila choreografii, která nebyla rumbová. To hodnocení bylo podle mě ale spíš o tom, že chyběl pohyb v těle, který je pro tento tanec typický. U tance cha-cha nám řekli totéž a to mě také mrzelo, není to podle mě vhodné pojmenování situace. Ale opět říkám, že chápu, že jejich pozice je těžká, ale myslím si, že je důležité si uvědomit, že hodnocení říkají publiku, které tanci nerozumí a často na něm staví svůj názor.
Byla jste několikrát mistryní republiky, proč jste se tehdy rozhodla skončit se soutěžním tancováním?
Bylo mi 19 let a v té době jsem byla na tanec naštvaná. Můj tehdejší taneční partner skončil a já jsem se dostala do bodu, kdy mi v tanci začala chybět láska, která ve mně vždy byla, a tak jsem také skončila. Naštěstí jsem měla veškerou podporu rodiny jak během kariéry, tak i při tomto rozhodnutí. Za to jsem jim nesmírně vděčná. Byli jsme tehdy mistři republiky a součástí národního reprezentačního týmu, takže tam byl velký tlak. Vybavuji si situaci, kdy po mně trenéři chtěli, abych zhubla. Vyloženě padlo: „Buď zhubni, nebo netancuj.“ Já jsem se necítila tlustá, jen jsem asi vypadala trochu jinak, než byl u tanečnic standard. Tenkrát mi hrozně vadilo, že mě někdo tlačí do něčeho, co sama nechci. Naštěstí jsem ale byla v tomto směru relativně odolná. Tanec vás totiž donutí rychleji dospět. Netančila jsem pak dva roky, než přišlo StarDance. Teď je tanec součástí mého života a neumím si představit, že by to tak nebylo. Občas je potřeba věci pustit a ony se prostě buď vrátí, nebo ne. A tanec se naštěstí vrátil!
V tanci se pořád něco hodnotí, důraz na perfekcionismus je obrovský. Máte někdy problém s tím, že se srovnáváte s jinými tanečnicemi?
Teď jsem sama se sebou spokojená, mám ráda svoje tělo a snažím se o něj pečovat. Je ale jasné, že všechny nás sociální sítě občas semelou. Měla jsem třeba moment, kdy jsem si říkala, proč nemám na instagramu také takové příspěvky jako tahle tanečnice? Jenže když chce člověk něco vytvářet, musí to dělat pro sebe, a ne kvůli tomu, že se cítí méněcenný. Pokud si tedy uvědomím, že sleduji profil, díky kterému se já sama necítím dobře, tak si ho ztlumím. Nechci v sobě mít tyhle emoce. Chci všem fandit v tom, co dělají, a ať to dělají nejlíp, jak umí!
Přemýšlela jste někdy o tom, že byste se vrátila k soutěžnímu tanci?
Asi ne. Vadila mi velká rivalita. Je asi v každém sportu, ale já můžu hodnotit jen tancování. Když to srovnám se StarDance, tam je skvělé, že my tanečníci jsme si nepřišli nic dokazovat, jsme tam pro naše osobnosti a fandíme si všichni navzájem. A to neříkám jen tak, doopravdy tomu tak je! Kdyby to takhle probíhalo i na soutěžích, jdu do toho hned. Ale závodní tancování stojí i spoustu peněz a času. Nedokážu si představit, že bych chodila přes týden na tréninky, o víkendech jezdila na soutěže a celé to skloubila se vztahem.
Teď mi přišla do života ještě divadelní show na Slovensku– Love2dance, ve které budu od ledna tancovat s Jakubem Mazůchem. Tam také táhneme všichni za jeden provaz a myslím si, že to bude hezké prostředí. Doufám!
