S Jindřichem Forejtem o korunovaci krále Karla III., královně Alžbětě i osudové Camille

Korunovace Karla III. je ostře sledovaná a její přípravy zaměstnaly stovky, možná tisíce lidí na mnoho měsíců. Někteří namítnou, že jde spíš o divadlo pro veřejnost, ale není to tak. Je to událost, která má obrovský historický přesah a význam i z hlediska budoucnosti. A nejen o tom jsem si povídala s bývalým hradním protokolářem Jindřichem Forejtem, který poznal osobně jak zesnulou královnu Alžbětu II., tak současného krále a jeho ženu Camillu. Kdo má organizaci korunovace pod palcem, jaké je manželství panovníka a jakou roli hrají a hrály ženy v historii Spojeného království?

Co se změní korunovací krále Karla III.?

Korunovace nemá vliv na legitimitu postavení Karla III. – panovnického úřadu se plně ujal přesně v tom okamžiku, kdy jeho matka královna Alžběta II. zemřela. Dokonce se v minulosti několikrát stalo, že ke korunovaci ani nedošlo. Tak tomu bylo například v případě prastrýce dnešního panovníka, který se stal králem po smrti svého otce Jiřího V. v lednu roku 1936. Korunovace se měla uskutečnit v květnu 1937, ale Eduard VIII. 11. prosince 1936 abdikoval, a byl tak jedním ze dvou anglických králů, kteří nebyli nikdy korunováni.

Jak probíhají přípravy a organizace takové významné události?

Hlavním organizátorem a šéfem příprav je tradičně přední aristokrat, první z vévodů, tedy vévoda z Norfolku. Zvláštní je to v tom, že Norfolkové zůstali i navzdory reformaci katolíky, tudíž katolický vévoda připravuje korunovaci protestantskému králi. Ale je to zvyk, železné pravidlo a ve chvíli, kdy je na pořadu dne korunovace, státní pohřeb či jiná událost státního významu, jsou okamžitě povoláni „do služby“.

Ví se, jak organizace takto zásadních událostí probíhá, nebo je to tajné?

Vévoda nemůže jít do detailů, ale v nedávném rozhovoru pár zajímavostí prozradil. V případě pohřbu panovnice se snažili být připravení na všechno a na její odchod se chystali už tři roky nazpět. Například z pohledu toho, kde by královna mohla zemřít, bylo „ve hře“ několik variant: v paláci v Londýně, na venkově v Sandringhamu, v sídle v Balmoralu a čtvrtou možností byl soukromý dům na panství v hrabství Norfolk. Tam trávil princ Philip poslední roky většinu svého času a královna za ním jezdila na víkendy. Bývali tam jen ve dvou, sami si dokonce vařili, služebnictvo tam chodilo zřídka.

A protože uvnitř byl jen málokdo, Norfolk neměl ani představu, jak to tam vypadá. Spojil se proto s ochrannou službou a v den, kdy byl vévoda z Edinburghu pryč, dům navštívili. Museli změřit chodbu, schodiště, délku chodeb, velikost dveří… Už při vstupu si Norfolk uvědomil, jaké nemalé komplikace by představovalo zdejší příkré schodiště i nedostatek manévrovacího prostoru pro vojáky nesoucí rakev. Celá epizoda měla úsměvný konec. Když odjížděli, strhl najednou bodyguard auto do mělké škarpy – za nimi se totiž objevil vůz vévody z Edinburghu, který se vracel domů. Vyděšení „návštěvníci“ se ale přikrčili, takže je ani nezahlédl.

Vyprávěl vévoda další zajímavosti?

Vlastně ano. Prozradil také to, že ve dnech po královnině odchodu vznikla ve starém hangáru jednoho z dnes již málo využívaných letišť v okruhu Londýna v měřítku 1 : 1 přesná replika Westminsterského sálu s katafalkem uprostřed. Zde pak vybraní vojáci v denní i noční dobu hodiny a hodiny nacvičovali pochody, manipulaci s rakví nebo střídání čestné stráže. Nezapomnělo se ani na koberec zakrývající podlahu. Aby prověřil jeho odolnost, nechal po něm vévoda z Norfolku opakovaně přejít a pochodovat vojáky královských pěších gard.

Ani během příprav tak vzácné akce, jako je korunovace, nesmíte podcenit žádný detail…

Vévoda má přípravy pevně v rukách a je velkou oporou současného krále, stejně jako byl i jeho matce. Uvědomuje si, o jak výjimečnou událost se jedná. Ne nadarmo jeden příměr z poezie říká, že korunovace je zpřítomněním historie, probíhá stovky let stejně nebo přinejmenším velmi podobně. Slova, která z úst arcibiskupa z Canterbury zazní, odkazují do biblické doby. A to jsou kořeny, které lidskou pamětí nelze obsáhnout.

Mnozí určitě sledují seriál Koruna – je famózní a jeho scenárista Peter Morgan má evidentně zdroje, které jdou nad rámec oficiálních pramenů. V jednom z prvních dílů je scéna, kdy někdejší Edward VIII. sleduje s přáteli ve své rezidenci v Paříži korunovaci své neteře, tedy Alžběty II., a komentuje ji. Když ceremoniál dospěje k obřadu pomazání, přinesou rytíři Podvazkového řádu nad královnu baldachýn a tím ji skryjí před zraky hostů v opatství i diváků u televizních obrazovek. Na dotaz přátel, proč nemohou vzácný okamžik vidět, exkrál odpovídá: „Protože jsme smrtelníci. Proč byste chtěli transparentnost tam, kde můžete mít kouzlo? Proč byste chtěli prózu, když můžete mít poezii?“ K tomu se nedá nic dodat…

Nakonec se ukázalo, že královna je také smrtelník. Jak se po jejím skonu změnila atmosféra?

Její Veličenstvo královna byla zcela unikátní osobnost v mnoha ohledech. Výjimečná byla její vůle, odhodlání a přání být sama připravena na všechno a připravit na to i ostatní.

Co se odehrávalo v královské rodině poslední dva až tři roky, nebylo kvůli covidové pandemii úplně vidět. Královna se stáhla do ústraní a tím poskytla daleko víc prostoru svým dětem a hlavně svému následníkovi. Nechala ho zahájit parlamentní sezonu, požádala ho, aby vedl členy královské rodiny při výroční bohoslužbě na počest Commonwealthu. Panovnice byla stále symbolicky přítomná, její jméno zaznívalo v modlitbách a přímluvách, ale nebyla viditelná. I proto se koncem jejího života spekulovalo, že bude abdikovat.

To by ale nikdy neudělala! Jen cíleně připravovala rodinu i veřejnost na to, že nebude. Proto třeba při oslavách platinového výročí její vlády bylo až na poslední chvíli oznámeno, kterého bodu oficiálního programu se bude osobně účastnit. Navzdory různým spekulacím nakonec přišla poděkovat vojákům za provedení takřka bezchybné přehlídky na její počest. Bylo to zvláštní nejenom pro diváky u televizních obrazovek nebo komentátory, ale i pro královskou rodinu, která měla v té chvíli sledovat prince Charlese a ne ji.

Pro rodinu musí být obtížné vyrovnat se s tím, že zemřela milovaná maminka, babička, i když podle protokolu panovnice…

Ale oni přesně vědí, jaká je tradice a protokol. Proto ve chvíli, kdy královna zesnula, se hrstka nejbližších, kteří u ní byli, podívala na hierarchicky nejvýše postavenou reprezentantku rodiny po králi samotném, tedy na princeznu Annu, a ona přistoupila ke svému bratru Charlesovi, políbila mu ruku a udělala před ním hluboké pukrle. V tu chvíli to nebyl bratr, byl to král. To stejné udělala královna Mary, když zemřel král Jiří V. – přistoupila ke svému synovi Edwardovi a poklekla. On se ovšem zachoval trošku jinak, než se čekalo: rozplakal se, což způsobilo velké rozpaky ostatních.

Zpátky ke Karlovi III. V čem se podle vás změnila a změní Británie s ním na trůnu?

Král mimo jiné dává daleko větší prostor mladší generaci, například princ a princezna z Walesu zaujali daleko významnější postavení. Vidíme, že se mezi aktivní členy královské rodiny profiluje i nejmladší králův bratr princ Edward, který získal titul vévody z Edinburghu, a jeho manželka Sophie. Naopak do pozadí ustoupili bratranci zemřelé královny, vévoda z Kentu a vévoda z Gloucesteru, i její sestřenice princezna Alexandra. Králi bude letos 75. A ač dává najevo, že vše zvládá, cestuje, nemilosrdná statistika říká, že v okamžiku nástupu na trůn byl nejstarší z britských panovníků.

A také nejdéle čekající…

Není důležité, zda nakonec bude vládnout 5 nebo 15 let, podstatná je jiná věc, která mě osobně velmi překvapila, a to kolikrát za poslední roky padla otázka, jestli po královnině smrti usedne na trůn princ Charles, nebo princ William. Nechápu, jak to někoho mohlo napadnout! Je totiž jisté, že v rodině si tuto otázku nepoložil nikdo. Pořadí je dané, je zde absolutní respekt k božímu zákonu. Charles se narodil jako prvorozený syn. A v britské královské rodině se systém neporušuje.

Každopádně – on se ujímá vlády a plnosti funkce ve chvíli, kdy jsou jeho vrstevníci na odpočinku. Nemá asi robustní zdraví své matky, ale způsob, jakým se ujal funkce, je velmi dobrý. V projevu den po matčině smrti řekl: „Ve vzpomínce na moji milovanou matku a v úctě a respektu k povinnosti, kterou cítila celý život vůči svému lidu, tady před vámi obnovuji v plnosti její slib.“ Byl to slib, který kdysi dávno dala ještě princezna Alžběta, že bude celý svůj život sloužit věrně svému národu. Jinými slovy, Karel III. pokračuje v odkazu Alžběty II.

Byla ikonou, symbolem, milovaná, uctívaná a také velmi pracovitá. Je něco, v čem se bude lišit nový král? Co od něj čekáte za kroky?

Jde o to, do jaké míry dokáže vnímat rychlost, s jakou se mění náš svět. Britská monarchie je ale výjimečný organismus, který se vyznačuje zásadní vlastností, a tou je adaptabilita, dokáže se přizpůsobit potřebě dané chvíle.

Ale chvilku jí to trvá…

Ale dokáže to, není rigidní. Ta instituce velmi pozorně sleduje nálady veřejnosti a umí rozlišovat mezi tím, co jsou přechodné stavy emocí a co je trvalá změna smýšlení. A co víc… Těmto proměnám dokáže vyjít i aktivně vstříc! Podle posledního průzkumu veřejného mínění většina Britů přijala nástup krále Karla III. bez potíží. Je to dobrý start. Co přinese budoucnost, se uvidí. Nálady davu jsou samozřejmě velice proměnlivé, ale britská monarchie vychází z průzkumů veřejného mínění dlouhodobě s dobrým hodnocením.

A pokud jde o to, jak by chtěl instituci monarchie změnit sám král, tak on není žádný modernista. Na druhou stranu už své působení korunního prince pojímal dost nekonzervativním způsobem a vyjadřoval se k velkému množství témat. Je totiž opravdová renesanční osobnost a škála jeho vědomostí a zájmů je neuvěřitelná. Dokáže věcem rozumět, pochopit je – a to je pro panovníka důležité.

Král má ve svém věku přehled i zkušenosti, v tomto ohledu to měla asi jeho matka těžší.

Alžběta II. dostala vzdělání a výchovu podle filozofie své matky a dané doby, tedy že dětství má být takové, aby se na něj s láskyplností vzpomínalo ve chvílích, kdy bude v životě těžko. Na počátku století nebyla ambice, aby žena z vyšší společenské třídy měla vysokoškolský titul. Měla dokázat vést domácnost a být společenská.

Ale ona měla výhodu, že disponovala velkou mírou empatie. Sám jsem to zažil. Setkal jsem se s ní několikrát, dvakrát jsem měl možnost s ní i krátce pohovořit. A vždy jsem měl po pár minutách rozhovoru pocit, že toho o mně opravdu hodně ví. Což je vlastně docela jednoduchý společenský trik – umění nakládání s informacemi a obratnost v pokládání správných otázek. Fakta královně dodal její tajemník či pobočník, byla to ale šarmem své osobnosti ona, kdo dokázal druhé nadchnout.

Královna byla jedinečná.

U ní stoprocentně platilo, že být panovník není práce, ale poslání. Premiéři měří svoji funkci na mandáty, podobné to mají i další volení představitelé veřejného života. Kdežto panovník neví, jak dlouho bude vládnout, jak dlouho bude žít, je to pro něho „běh“ na neoznačenou trať a chová se podle toho.

Král Karel III. má jistě své politické preference a priority, ale to, co si mohl dovolit jako následník trůnu, si nyní jako král dovolit nemůže. Příkladem je státní návštěva čínského prezidenta v Británii, kdy se princ Charles nezúčastnil státního banketu. A o dva dny později vyšla v novinách fotografie uveřejněná jeho kanceláří, kde byl s dalajlámou. Dal najevo, že má s návštěvou čínského hosta z jasných důvodů trochu problém. Jako panovník by to mohl udělat jen těžko. Panovník má panovat, vláda vládnout.

Spolu s králem Karlem bude reprezentovat zemi i jeho žena Camilla.

Vztah krále a královny zná veřejnost velice dobře, jejich manželství nevzniklo úplně jednoduše, klasicky. Někdy jsme i díky všem novinovým článkům a skandálním odhalením měli pocit, že je známe, že jsme s nimi vlastně žili.

Máte pravdu. Lady Diana řekla, že v manželství byli tři, ale my máme pocit, že jsme tam byli všichni. Jaké je podle vás manželství Charlese a Camilly?

Harmonické, a to přes všechny překážky a nešťastné chvíle, které dělaly nešťastné je dva i ostatní. Je to manželství, jež funguje, což je pro monarchii dobrá zpráva, protože tandem, který vytvoří panovnický pár, je zásadní. Znají se tak dokonale, že bez dlouhého vysvětlování poznají, co ten druhý cítí nebo chce.

Pochopitelně tam vždy bude stín, pachuť, protože navždy bude možné dohledat knížky, televizní interview i přepisy nahrávek pořízených z odposlechů telefonních hovorů. Příběh princezny Diany navíc znovu ožil poté, co vyšly důvěrné informace o rodině v knize prince Harryho. Vymezuje se v ní vůči královské rodině, ze které se cítí být vyloučen. A svou nevlastní matku obviňuje z toho, že dávala informace mimo palác a nechtěla, aby s bratrem dávali najevo, že si sňatek otce s ní nepřejí.

Vy jste královnu Camillu osobně poznal. Jaká je?

Je to člověk, který stojí oběma nohama pevně na zemi, je zemitá v tom, jak uvažuje. Nemá touhu věci komplikovat, nevytváří intriky ani složité konstrukce. Královna Camilla má dar poznávat věci a lidi, má úžasný smysl pro ironii. Britský suchý humor v té nejklasičtější podobě. Má ráda lidi, ale miluje zvířata – psům dokáže být do hloubky oddaná – a miluje svoji rodinu. Z její návštěvy v Praze v roce 2010 mám několik vzpomínek.

Když jsme procházeli zahradami Pražského hradu, tak na adresu prince, který chodí velmi rychle, vévodkyně pronesla: „On nechodí, on běhá jako horská koza.“ Ale i při svižném tempu si pečlivě všímal, kde jeho žena stojí a zda ji netrápí přespříliš bolesti zad. Byl k ní velice pozorný a ona to přirozeně dobře vnímala.

Krásné. Co ještě vás zaujalo?

Když jsme večer vystupovali u Stavovského divadla z vozu, princ přešel ke vchodu do budovy, zastavil se, počkal na manželku a poté, co prošla, otočil se směrem ke skupince fotografů z britských novin a pronesl: „Že jí to sluší?“ Bylo to velmi láskyplné a osobní. Mezi nimi je naprostý soulad a ona dokáže to, co by každá žena nedokázala: být za manželem. Chápe, že přednost má nikoli král, ale koruna. A ona není bojovník o místo na slunci.

Co vás ještě během osobního setkání na Camille zaujalo?

Její dvorní dáma mi svěřila, že vévodkyně si jednou za čas bere dovolenou a odjíždí do domu, který si pronajímá na venkově. Jezdí tam s vnoučaty, tráví celé dny v županu, čte si sama i s dětmi a je tam opravdu šťastná. Svoji roli babičky si velmi užívá, je v ní velká empatie, umí děti zaujmout.

Je to žena, která si své místo v královské rodině rozhodně zaslouží.

Rád bych řekl, že role žen v královské rodině je absolutně klíčová. Jsou to právě ženy, kdo vytváří celé epochy. Královna Alžběta II. byla výjimečná osobnost, panovnice opravdu oddaná celý život svému národu.

Pak tu je osobnost její matky, královny matky, dámy, která se dožila 101 let. Ve svých 21 letech se provdala do královské rodiny, stala se manželkou vévody z Yorku. A když se zasnoubili, do domu jejího otce pronikl novinář a začal si s ní povídat, z čehož vyšel v roce 1923 v novinách rozhovor. Na otázku, zda se bojí života ve zlaté kleci, spontánně odpověděla, že ji to opravdu děsí. Její budoucí tchán si ji následně nechal zavolat a ona mu musela slíbit čestným slovem, že už nikdy nedá interview. Do svých 101 let slib neporušila. Byla to žena, kterou v době, kdy byla Británie bombardovaná luftwaffe, vyzývali, aby odvezla dcery do bezpečí. A ona řekla legendární větu: „Děti neodejdou beze mě, já neodejdu bez krále a král nikdy neodejde.“

Moje poslední otázka zní: Má korunovace v dnešním moderním světě význam?

Liz Truss, premiérka Spojeného království v době, kdy královna odešla, odpověděla na otázku, jestli korunovace není v moderním světě spíš bizarní: „Zemřela Alžběta II., žena, která byla skálou, na níž byla postavena moderní Británie. Korunovace, to jsou tradice a kořeny, na kterých je Británie postavena.“

Přijede Karel III. do Prahy?