S herečkou Lenkou Vlasákovou o manželské ponorce, pouti do Santiaga a syndromu prázdného hnízda

Za jednu ze svých prvních rolí ve filmu Lea získala Českého lva. Nejspíš jste ji zaznamenali i ve filmu Ženy v pokušení nebo vám utkvěla v paměti její role Magdy Goebbelsové. Hrála také týranou manželku (Kurz manželské touhy), Markétu v novém hororu (Krvavý Johan) nebo bláznivou taxikářku (Matka v trapu). Má čtyři děti a s manželem Janem Dolanským se potkává nejen doma, ale i na jevišti. Také se spolu vydali na pouť do Santiaga de Compostela.

Pozvání do podcastu Bubliny přijala jedna z nejobsazovanějších českých hereček Lenka Vlasáková.

Lenka Vlasáková říká, že sny jsou její nedílnou součástí: „Myslím, že už jsem ve věku, kdy si je chci plnit, a dělám pro to všechno.“ Pouť do Santiaga a prostor pro sebe si přála před dvěma lety k padesátinám, nakonec z toho byla pouť ve dvou - s manželem. „Lidé si dělají legraci, že by mě můj muž nepustil samotnou, ale to není pravda. Má prostě rád, když věci prožíváme spolu.“

Od cesty měla velká očekávání a jak říká, určitě se vrátila jiná. Měla pro ni duchovní význam, především při ní intenzivně zažívala přítomnost. Jako herečka totiž žije hodně budoucností, už teď má třeba naplánovaná divadelní představení na rok 2025. „Vrátili jsme se oba šťastní. Čím déle jsme byli na cestě, tím víc jsme se dny prosmáli,“ prozrazuje. Během celého rozhovoru byla vtipná a otevřená, což mě velmi bavilo. Zeptala jsem se například: „Trávíte spolu s manželem opravdu hodně času, často spolu i hrajete. Nemíváte někdy ponorku?“ „Míváme!“ odpověděla se smíchem.

Přestože jsou spolu přes dvacet let, svatba proběhla až v roce 2020. „Byla to velmi spontánní akce, v pondělí jsme to naplánovali a zavolali rodině, která si samozřejmě myslela, že si děláme legraci. V pátek byla svatba,“ vzpomíná Lenka Vlasáková. Jedna dcera ji líčila a oblékala, druhá pekla, synové ji vedli k oltáři.

Nepatří k umělkyním, které by o hraní snily o dětství. O tom, že má herecký talent, se přesvědčila na trefně pojmenovaném kurzu Máte talent? Přesvědčte se. Kdyby se zde její talent neobjevil, nejspíš by studovala historii, lákala ji archeologie. Propadla ale herectví. Velmi ji baví vstoupit během hraní do jiných vod, například rodit krávu, dělat pilotku nebo se válet na ulici jako bezdomovec: „Máte šanci ochutnat úplně jiný životní příběh,“ pochvaluje si.

Jak se jí hrálo v českém hororu Krvavý Johan? „Bylo to výborné. Někoho vraždíte ve vaně sekyrkou a naproti sedí maskér a stříká do toho krev.“

V podcastu také přidává k dobru historku, kvůli čemu se kdysi starší syn nuceně vrátil k tlačítkovému telefonu: „Chodil do šesté třídy a zjistili jsme, že celá třída sleduje porno. Tak jsme všem dětem telefony zabavili.“ Důležité pro ni bylo, aby děti vyrůstaly v komunitě, což umožnil waldorfský systém vzdělávání, na kterém oceňuje respekt k dětem a umělecký vhled do světa. Sama se snažila děti co nejdéle udržet ve světě her, snů a příběhů a také je často brala do přírody. „Protože v Praze tak intenzivně neprožijete, že kvetou stromy.“

Jak vnímá, že děti postupně opouští hnízdo? Na jednu stranu cítí, že je dům prázdnější, ale cítí i hrdost na rodičovský úspěch: „Čím dřív přijmou děti za svůj život a svoje rozhodování a odpovědnost, tím je to pro ně lepší,“ je přesvědčená Lenka Vlasáková.

Proč o Martě Jandové říkal její manžel, že je levné rande? Prozradila v podcastu Bubliny.