Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Svým smyslem pro humor si Lucie Macháčková podmanila nejednoho čtenáře - na kontě má úspěšné knihy Svatební historky aneb Jak jsem se nevdala ( v roce 2024 za ni získala ocenění Magnesia Litera), Historky z Tinderu a Historky z Tinderu 2 aneb Láska, sex a ten pravý nikde. Boduje ale také u diváků, vystupuje totiž jako stand-up komička. A nyní ji čeká televizní debut. Podílela se na tvorbě scénáře k novému seriálu České televize Děcko. Ten startuje 17. ledna a vypráví o ženě, která se rozhodne dát svoje dítě k adopci a vybírá si vhodný pár.
Jak se ze spisovatelky a stand-up komičky stane scenáristka?
Námět seriálu Děcko jsme vymyslely společně s kolegyní Katkou Krobovou. V té době jsme měly na kontě spolupráci na publicistickém projektu Protivný sprostý matky, napsaly jsme stejnojmennou knížku, a protože nám to společně docela šlo, napadlo nás pustit se do dramatického seriálu. Řízením osudu jsme se dostaly do laskavých rukou producentky České televize Aleny Müllerové, která si naše Děcko adoptovala a dovedla nás až k realizaci. Jsem jí vděčná, protože to, že jsme dostaly takovouhle důvěru, neberu rozhodně jako samozřejmost.
Seriál pojednává o hodně vážném a těžké tématu - adopci, touze po dítěti i mateřství jako takovém.
Je to seriál, který je emocionální, dojemný, napínavý, silný a dramatický, ale nechybí v něm ani humor. Věřím, že i těžká témata lze vyprávět odlehčeně a s nadhledem.
Najdeme tedy ve scénáři i váš humorný rukopis?
Je tam spousta vtipných situací, gagů i hlášek! Máme za sebou předpremiéru v Lucerně, byla jsem až překvapená, jak moc se diváci smáli. Věřím, že i televizní publikum tento mix emocí ocení. Není to samozřejmě komedie, ale to neznamená, že se divák dobře nepobaví. Je to seriál barevný jako sám život.
Za svou knihu Svatební historky aneb Jak jsem se nevdala získala Lucie ocenění Magnesia Litera. Další knihu právě chystáFoto: Archiv Lucie Macháčkové
Seriál Děcko není komedie. To ale neznamená, že se divák nepobaví.
Seriál Děcko je vaším televizním debutem, jste nervózní?
Upřímně? Jsem nervózní jak sáňky v létě. Přece jen, s Děckem jsme žily asi dva roky, strávily s ním nespočet hodin tvrdé práce a bezesných nocí a teď je ta chvíle, kdy se naše Děcko vydává do světa. Který rodič by nebyl nervózní?
Hlavní hrdinku ztvárnila Judit Pecháček, jak moc jste mohla do výběru herců nebo samotného natáčení zasahovat?
My s Katkou jsme zasahovaly tak nějak do všeho, co šlo kolem. S režiséry Rozárkou Kohotovou a Radimem Špačkem jsme vytvořili takovou partu hic a vše řešili hodně komunitně. Včetně castingu. Jsem vděčná, že jsme k tomu mohly říct svoje, že jsme mohly být na kamerových zkouškách anebo koukat na záznamy. Judit je prostě úžasná. Je skvělá, talentovaná herečka, kterou obdivuju už dlouho.
V únoru vyjde seriál i v knižní podobě, co v ní bude navíc?
Literární zpracování seriálu Děcko je mnohem víc než pouhé překlopení scénáře. V seriálu sledujeme hlavní linku Kláry, která se postupně prolíná s linkami vedlejších postav – uchazečů o její nenarozené dítě. V knize je to naopak, z vedlejších linek jsme udělaly hlavní a příběh Kláry je tam zobrazen jen tak, jak se odráží z příběhu žadatelských párů. Zkrátka měníme perspektivu vyprávění a zároveň dáváme vedlejším postavám možnost rozvinout svůj příběh. Kniha obohatí každého fanouška seriálu, ale zároveň může stát sama o sobě, dá smysl i těm, kteří seriál neviděli.
Netajíte se tím, že jste sama adoptovala dítě. Jak moc vás tato zkušenost při psaní scénáře ovlivnila?
Tato zkušenost byla naprosto zásadní. Troufnu si říct, že bez tohoto životního zlomu by mě ani nenapadlo se do této látky pustit. Hodně jsem čerpala nejen z toho, že jsem sama adoptovala dítě, ale i z toho, že tím dost žiju. Pohybuju se v komunitě adoptivních rodičů, vystudovala jsem kurz terapeutického rodičovství, přátelím se s několika ženami, které jsou pěstounkami, čtu na to téma knihy, dále se vzdělávám… Všechno jsou to střípky, které se při psaní seriálu hodily. Díky němu jsem mohla být autentická.
Fotografie ze seriálu Děcko si můžete prohlédnout zde:
Jak náročný proces adopce byl?
Velmi, ale popíšu vám to spíš globálně než osobně. Od podání žádosti po schválení žadatele uběhne většinou rok až dva. Poté následuje čekání na „kouzelný telefon“ (tak se v adopční hantýrce přezdívá tomu, když vám zavolají, že vás vytipovali ke konkrétnímu dítěti). Záměrně neříkám, že „pro vás mají dítě,“ protože to funguje naopak. Nehledají dítě pro rodiče, ale rodiče pro dítě. Neexistuje tudíž pořadník ani žádná garance, kdy dítě budete mít. Někdo čeká měsíc, někdo rok, někdo pět let.
Není nikde psáno, že se vůbec musíte dočkat. Důležité jsou vaše požadavky na dítě. Vy si totiž v dotazníku můžete (či dokonce musíte) přesně specifikovat, jaké dítě jste ochotni přijmout. Věk, etnikum, zdravotní stav, anamnéza rodičů… Jestli jste ochotni přijmout dítě od matky, která pila alkohol, fetovala, kouřila, od rodičů s mentální retardací nebo dítě z babyboxu, o kterém se neví vůbec nic… Naporoučet si můžete, co chcete, ale čím jste náročnější, tím větší je riziko, že budete čekat velmi dlouho. Jsou to těžké volby.
Je něco, co vás na průběhu adopce překvapilo?
Ano, a v rámci našeho seriálu bychom rádi některé mýty o adopci vyvrátili. Zjistila jsem, že spousta lidí si o procesu adopce myslí spoustu úplných nesmyslů anebo mají zastaralé informace. Třeba netuší, že není nutné být vdaná k tomu, abyste mohla žádat o dítě. O adopci se můžete ucházet i jako single rodič. Já jsem toho důkazem, dítě jsem adoptovala sama. Další mýtus je, že musíte vlastnit nemovitost, ve které bydlíte. Není to pravda, můžete být normálně v pronájmu.
Další, méně přijatelný mýtus je, že adoptovat dítě můžete kdykoli, třeba v padesáti. Není sice jasně daná věková hranice, ale je stanoveno, že mezi rodičem a dítětem má být „přiměřený“ věkový rozdíl. Pokud toto tedy čte někdo po čtyřicítce, kdo přemýšlí o adopci, radím moc to neodkládat.
Máte už na kontě knihy Svatební historky a dva díly knihy Historek z Tinderu. Co dalšího chystáte? Jaké jsou vaše pracovní plány?
Momentálně připravuju scénář k celovečernímu filmu a paralelně se chystám na práci na nové knize, která by měla vyjít na podzim tohoto roku. Nenudím se!
Jak se vám daří vaše pracovní tempo vybalancovat s péčí o malou dcerku?
Být pracující single máma je zkrátka jízda. Snažíte se, aby si vaše dítě nevšimlo, že máma pracuje, a aby si v práci nevšimli, že máte dítě. Mám štěstí na své rodiče, co mi vždycky pomohou, když potřebuju, a také tolerantní kolegy a nadřízené. Bez toho by to nešlo.
Jak moc vás vaše holčička ovlivnila při tvorbě? Netoužíte třeba napsat knihu pro děti?
Napadlo mě to, ale v současné době spíš literaturu pro děti nakupuju, než abych ji psala. Zatím budu ševcem, co se drží svého kopyta komediálních knih pro dospělé.
