Článek
Psal se rok 1999 a na české hudební scéně se objevily Holki. Čtveřice mladých zpěvaček, dvě blondýnky, zrzka a brunetka, pobláznila fanoušky svými hity jako Už mi nevolej nebo Jsi senzační. Letos slaví 25 let, a i když už jsou jen tři a mají rodiny, pořád jsou to Holki. Kamarádky, které se shodují, že kapela není jen práce, ale že je pojí opravdové přátelství.
S Radanou Labajovou, Katkou Brzobohatou a Nikolou Šobichovou jsme si povídaly o tom, co chystají na oslavu 25. výročí, ale hodně jsme i vzpomínaly, protože takové jubileum si to zaslouží.
Když se podíváme zpátky do minulosti: Jak vznikly Holki? Měly jste předtím nějaké pěvecké zkušenosti?
Radana: Já jsem studovala Konzervatoř Jaroslava Ježka a šla tehdy za Nikolou na Pražskou konzervatoř, měly jsme jet spolu vlakem do Studénky. Zrovna tam probíhal konkurz na dívčí skupinu…
Nikola: Mně o konkurzu tenkrát řekla Kateřina, tak jsme to šly zkusit. Už tehdy jsem občas zpívala jako sboristka.
Katka: Já zpívám odmala a věděla jsem, že se tím chci živit. Před Holkama jsem dělala vokály Heleně Vondráčkové a studovala Pražskou konzervatoř u Lídy Nopové.
Tušily jste, do čeho jdete? Jaká džungle umí být showbyznys?
Radana: Měly jsme samozřejmě představu, že to bude jedna velká pohádka. Budou nás oblékat, líčit a budeme zvané na akce, kde se potkáme se všemi populárními osobnostmi. Tak přesně takhle to není.
Katka: Možná něco málo jsem tušila, protože jsem od deseti let zpívala v Bídnících vokály. Takže jsem věděla, že to je tvrdá branže. A je, velmi!
Nikola: Já nic netušila a bylo to dobře.
Co bych dnes udělala jinak? Neprošustrovala bych všechny peníze za kraviny.
Kapela vznikla v roce 1999 a okamžitě jste vyletěly strmě vzhůru. Co považujete za největší úspěch?
Radana: Ty první čtyři roky, to byla jízda! Vyhrály jsme Bronzového slavíka, zlatého Ottu, všechny naše singly se umisťovaly na prvních příčkách hitparád, prodeje desek trhaly rekordy.
Nikola: Neskutečné bylo tehdy i vystoupení na Ukrajině, kde bylo 20 tisíc lidí.
Začínaly ve čtyřech. Klára Kolomazníková (druhá zleva) se k Radaně, Nikole a Katce připojí jako host na koncertěFoto: Archiv Holki
Kdy jste si uvědomily, že „je to tady“, že jste slavné?
Radana: Asi po zveřejnění singlu Už mi nevolej, který se hrál všude. Lidé nás začali oslovovat na ulicích, v obchodech… Trošku jsem si na tom ulítla, ale docela rychle jsem se vrátila zpět na zem.
Katka: My byly slavné prakticky přes noc. Vystřelilo nás to strašně rychle.
Nikola: Já jsem si asi nikdy nemyslela, že jsme slavné. Byly jsme jen vidět, byly jsme známé zpěvačky. Užívaly jsme si pozornost a na ten věk dost peněz.
Vzpomenete si, za co jste utratily první výplatu?
Radana: Já jsem si za první honorář, což bylo 500 Kč, koupila kalhoty.
Katka: Já asi taky hadry, ale jistá si tím nejsem.
Nikola: Už si to moc nepamatuju, ale vím, že to bylo v srpnu 1999 za vystoupení ve Žlutých lázních. A asi jsme to utratily ještě tam.
Měly jsme představu, že showbyznys je jedna velká pohádka. Tak přesně takhle to není.
Být hvězda asi není vždy zalité sluncem. Kdy to bylo hodně těžké?
Katka: Když měly Holki pauzu. Ale aspoň jsme si tehdy uvědomily, že je dobré myslet na zadní vrátka. A taky, jak velká síla v té skupině je!
Radana: Navíc, když jsme si daly pauzu, ukázalo se, že spousta přátel jsou přátelé jen do výše platu. To byla dobrá lekce. A pak, když jsme se v roce 2009 vrhly do nové tvorby. Doba už byla jiná a každý umělec si musel šlapat tu svoji cestu sám. Hodně jsme se tím naučily, mákly si.
Nikola: Pro mě bylo těžké udržet se po skončení Holek na pódiích. A když se to nepovedlo, přišla realita v podobě běžného zaměstnání.
Věnoval se vám i bulvár? Nevzpomínám si na žádnou „kauzu“, ale třeba mi něco uniklo.
Radana: Pár nesmyslů se napsalo. Jednou jsem dokonce vletěla do redakce časopisu, kde jsem řvala na šéfredaktora. Výsledkem ale bylo jen to, že z toho všeho chtěl udělat další reportáž. Tak jsem se na to vykašlala. Nepříjemné na tom je, že ty bludy čte vaše rodina. A slýchají od sousedů: Tak jsem zase četla o té vaší Radance…
Nikola: Naštěstí jsme byly „hodné a bezproblémové“ zpěvačky, tak se moc neměli na čem živit.
Katka: Umělo nás to potrápit, ale dnes už to máme, víte kde. Navíc tehdy nebyly socky. Když jsme zlobily, nikdo nás u toho netočil ani nefotil. Krásná to doba.
Pět let před vámi vznikly Spice Girls a ty měly jasně rozdělené role. Bylo to tak i u vás? Kdo byl posh, kdo sporty?
Katka: Myslím, že se tehdy vydavatelství právě po vzoru Spajsek snažilo každou z nás nějak označit, ale bylo to spíš úsměvné.
Radana: Navíc ty role vycházely z nás. Takže za sebe můžu říct, že jsem byla vždy sama sebou.
A určoval vám někdo styl? Hudby, oblékání… Bylo vám třeba diktováno, jestli smíte mluvit o partnerech, o tom, jak žijete, musely jste držet dietu a podobně?
Radana: Ve smlouvě jsme měly uvedeno, že nesmíme výrazně měnit styl, případnou změnu muselo schválit vydavatelství. Ale já jsem docela dost měnila barvy vlasů a nikdy mi na to nic neřekli. Takže to byla jen taková větička pro jistotu. A co se týče stylu hudby, tak ten řídil Petr Fider.
Katka: Do soukromého života nám nikdy nemluvili, ale hudbu a styl oblečení na vystoupení řešili.
Zpíváte 25 let. Jak se změnili fanoušci? Je těžké obstát v konkurenci?
Katka: Kdysi to byli naši vrstevníci, teď taky, ale i s dětmi. A konkurence? My vlastně žádnou nemáme, jsme jediná dívčí skupina u nás.
Radana: Naši fanoušci s námi rostou a ti mladí, kteří se teď objevují na našich koncertech, nám často tvrdí, že nás poslouchali jejich rodiče. Obstát v konkurenci není snadné, ale to publikum si držíme, hodně s lidmi komunikujeme.
Nikola: Oni s námi rostou a stárnou. Jsou to převážně lidé 35+, a pokud pod pódiem zpívají naše písničky děti, mají to od rodičů. Znají písničky jako Už mi nevolej, Jsi senzační nebo Vzpomínky zůstanou.
Je něco, co byste dneska udělaly jinak?
Radana: Daleko dřív bych se vrhla na naše sociální sítě. Trošku jsme to zaspaly. Ale makáme na tom!
Nikola: Asi bych šetřila vydělané peníze a koupila si aspoň malinkou nemovitost.
Katka: Neprošustrovala bych všechny peníze za kraviny.
Já jsem si asi nikdy nemyslela, že jsme slavné. Byly jsme jen jako zpěvačky víc vidět.
Začínaly jste jako studentky, dnes máte každá kromě kapely i rodinu. Jak vypadaly dny v dobách největší slávy a jak dnes?
Radana: V dobách největší slávy jsem žila jen sama pro sebe. Kalila, vyspávala, jela, kam se mi zachtělo, s kým se mi zachtělo. Teď jsem máma, mám práci a čas si musím dost organizovat.
Nikola: Tenkrát to byla škola, o víkendech vystoupení nebo nějaká jiná akce. Dnes děti, práce, o víkendech vystoupení.
Katka: Předtím jsme neměly žádné starosti, teď jsme mámy a všechno se točí kolem dětí.
Co říkají na vaši kariéru děti a partneři?
Nikola: Tím, že to trvá léta, jsou Holki součástí života celé naší rodiny a všichni to berou zcela přirozeně. Někdy prostě nemůžu na rodinnou oslavu, protože zpívám. S manželem jsem prožívala celý náš comeback ve třech v roce 2008 a on se ze začátku trošku pral s tím, že na mě chlapi na pódiu koukají, pak se se mnou fotí a obejmou mě. Ale rychle to přijal jako moji práci a už to neřeší. Naopak mi strašně pomohl po narození obou dětí, abych mohla odjíždět zpívat, a pomáhá dodneška. Holkám se totiž dost přizpůsobují i jeho aktivity, o víkendech holt moc na pivo chodit nemůže. Děti jsou na mě asi pyšné, ale spíš to moc neřeší.
Katka: Já bych řekla, že jsou děti pyšné, líbí se jim, že je máma zpěvačka. Ale zaplaťpánbůh, ještě neřeší styl naší hudby.
Radana: Tak můj muž by byl pochopitelně radši, kdybych měla víc volného času, ale syn mě podporuje se vším všudy.
Začínaly jste ve čtyřech, delší dobu jedete ve třech. Jak se v kapele dělají rozhodnutí?
Radana: To asi záleží. Tvůrčí věci řešíme tak, že musí být shoda minimálně dvou a třetí se podřídí. Pokud ale řešíme finance, musí být shoda 100 %.
Nikola: Pokud se v něčem neshodneme, což se naštěstí děje málokdy, dvě vždy přehlasují tu třetí. Ale s věkem už jsme se naučily i ustupovat a v něčem se podřídit. Každopádně se fakt dokážeme respektovat a možná proto jsme spolu 25 let.
Nedávno jste vydaly song Žiju, jak chci já. Sedí to na vás?
Radana: Víc a víc se snažím, aby to na mě sedělo.
Nikola: Teď už ano!
A kromě toho také došlo k unikátnímu propojení Holek s pop-punkovou kapelou Rybičky 48. Jak?
Nikola: Za všechno může naše manažerka Helena Volfová. Potkaly jsme se s klukama na vystoupení v Boskovicích a ona oslovila jejich manažera: Nespojíme moje krásky a ty tvoje zvířata? Kuba z Rybiček nás prý na svých narozkách chtěl od 15 let.
Katka: Nejdřív to bylo: Haha, to neklapne. A najednou je z toho neskutečně povedený singl s naprosto famózním klipem! Navíc kluci jsou strašně fajn lidé, kteří si na nic nehrají, žádné pózy a tak. Kéž by bylo víc takových. Jsem strašně ráda, že jsem je poznala. Konkrétně Kuba je milionový člověk!!
A co plánujete na oslavu výročí? 25 let!
Radana: Naše první velké vystoupení. Pozvaly jsme si hosty, kteří jsou s námi nějakým způsobem spojeni. Samozřejmě na téhle akci nebude chybět Klára Kolomazníková, která s námi skupinu zakládala a zpívala s námi 4 roky.
Nikola: Bude to velký koncert s hosty 24. 10. v pražském Fóru Karlín.
Katka: Tam se teď ubírají naše myšlenky nejvíc.
