Pavel Nový oslaví 75: Býval jsem pěknej lotr, a dokonce i vekslák, ale už je to promlčený

Přišel asi o pět minut dřív, samozřejmě ve svých typických kraťasech, což ale vzhledem k třicítkovým vedrům nebylo pro jednou nic překvapivého. Úsměv na tváři mu nezmizel snad ani na vteřinu a nějakým vtípkem, glosou či drobným příběhem mi vlastně hodil vidle do každé otázky, kterou jsem mu položila. Přesto to byl jeden z nejpříjemnějších rozhovorů, jež jsem kdy absolvovala.

Smáli jsme se v podstatě celou hodinu, co jsme si povídali. A to i když byla řeč o vážných věcech, třeba o západonilské horečce, kvůli které před lety kompletně ochrnul, a jen málokdo by si tehdy vsadil na to, že legendární tatínek Pepína bude zase chodit. Pavlovi Novému bude za pár dnů (přesně 5. září) rovných 75 let a nejenže chodí, ale stále řádí na prknech pražské Ypsilonky, dovádí před kamerou a vtípky všeho druhu trousí, jak jen to jde. Tenhle chlap ztrácí optimismus a dobrou náladu asi jen málokdy a dobrá zpráva je, že je to nakažlivé. Já se při vzpomínce na jeho hlášky usmívala ještě druhý den po našem setkání.

Samozřejmě jste dorazil v kraťasech, to mě nepřekvapuje, nosíte je i v mrazech, jste svým otužováním pověstný. Napadlo mě, že musíte v těch vedrech hrozně trpět. Protože pokud nechcete chodit nahý, tak už nemáte moc co svléknout…

Právě naopak. Energetický princip mého těla je pružný, takže se sice potím, ale jinak mi vedra žádný problém nedělají. O počasí to přece není. To je stejné jako v tom fóru, kdy se Arab se svým synáčkem prochází po Champs-Élysées a klučina se ptá: Tati, proč máme takové divné oblečení, že to vypadá jako košile? A tatínek mu vysvětluje, že to je dobré oblečení, když se jede na velbloudovi v poušti. Pak se chlapeček ptá, proč mají na hlavách ty šátky, když ostatní je nemají. A tatínek mu zase vysvětlí, že se to hodí, když na poušti přijde písečná bouře, protože si šátkem mohou ochránit tvář. Pak se chlapeček ptá, proč nosí pořád sandály. A tatínek zase říká, že se z nich dobře vyklepává pouštní písek. A nakonec se chlapeček rozhlédne a zeptá se: Ale proč tohle všechno nosíme na Champs-Élysées? Takže ani moje kraťasy nesouvisí s počasím… Ale proč vám tu vlastně dělám takovou přednášku?

Nevím, já se jen chtěla zeptat, jestli vám není horko, když jste zvyklý na kraťasy i v zimě. Ale co třeba zima, ta vám někdy je?

No jasně, ale to se pak jako každý jiný teple obléknu.

Jakože si vezmete teplejší kraťasy?

Ne, vezmu si k nim třeba péřovku. S nohama je to jinak a vy jste si právě řekla o další přednášku. Nohy jsou totiž to nejdůležitější, ty nám permanentně udržují pružný termoregulační princip těla. Proto máte vy ženské výhodu, že chodíte v sukních.

No ale také jsme vyhlášené tím, že máme pořád studené nohy…

Pozor, to je něco jiného, ty máte studené z ženského principu.

A to je co, ten ženský princip?

No, existuje ženský princip a mužský princip, díky němuž vypadáme jinak, ale pak nám to pěkně pasuje dohromady a můžeme dělat děti.

Tak, studené nohy s děláním dětí moc nesouvisí, to na mě nezkoušejte.

Jste na omylu. Vy si pak potřebujete u nás chlapů ty nohy ohřát a tím to klidně může začít. Vy neznáte hry předem?

Ježíš, vy mě úplně vyvádíte z míry…

Můžete mi říkat Pavle, já nejsem Ježíš.

Tak se, Pavle, vrátím k tomu vašemu otužování. Věnujete se mu už desítky let. Ale co vaše žena, také se otužuje?

Ne!

Ani o tom nikdy neuvažovala?

Ne!

A vy jste ji ani nezkoušel přemluvit?

Zkusil jsem to kdysi dávno, ale zcela marně.

Úplně to vidím. Venku mrazy, vy skáčete do ledové vody a vaše žena stojí v teple za oknem, v ruce kávu… Nesměje se vám někdy, alespoň trochu?

Nesměje, ona mě zná a ví, že v mém věku už se není čemu smát.

Tak teď z jiného ranku. Když se řekne Pavel Nový, většina lidí vykřikne buď S tebou mě baví svět nebo Bába z ledu.

A pak to vypadá, že to jsou jediné dva filmy, které jsem kdy natočil.

Což samozřejmě nejsou, ale jsou ve vaší kariéře hodně zásadní. S tebou mě baví svět z vás udělal notoricky známou hvězdu, kterou poznávají lidé na ulici, za Bábu z ledu jste získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon. Který z těch filmů je pro vás tím nej?

No jo, ale také jsem hrál ve filmu, který dostal plyšového lva, který se kdysi dával za nejhorší film roku. Já už si ani nevzpomenu, jak se ten film jmenoval, jen vím, že mi jeho producent pořád dluží, ale já byl spokojený. Hrál jsem tam sládka, točilo se to v Třeboni, a to mě bavilo. Můj táta byl sládek, o pivu fakt něco vím a sládek pivovaru, ve kterém se natáčelo, byl skvělý. Chodili jsme spolu do sklepů kontrolovat ležák a on mi pořád říkal: Ale jen po třetinkách, Pavle. A já na to: Proboha, to se ale ulítáme k smrti.

Tak já to zkusím znovu, který z těch dvou filmů je pro vás tím nej?

No u Báby z ledu jsem se rozčílil. Nějaký novinář na festivalu v Plzni, krátce po těch lvech, mi říkal, jestli vím, že když Bábu z ledu promítali ve slovenské televizi, že tam vystřihli tu moji a Zuzaninu (Zuzana Kronerová, představitelka hlavní ženské role, pozn. red.) stěžejní postelovou scénu. A co prý na to říkám? A já nevěděl, co říct, ale pak jsem to nevydržel. A řekl jsem, že jsou to kokoti, protože je to zásah do autorského práva, že by měli být potrestaní, protože nerozhodují o tom, co ve filmu bude, nebo nebude. Nejsou to cenzoři, že to už snad máme za sebou. A pokud jde o to, jak vznikají děti, že já si myslím, že tohle je prostě ten jediný způsob. A on, že to pohoršuje katolíky. Tak jsem se ptal, jak teda dělají děcka katolíci, že by mě to zajímalo. Že jediné dítě, které vzniklo mimo standardní početí, bylo to Mariino, ale já si stejně nejsem jistý, jestli mluvila pravdu.

Další zábavný příběh, super, ale já to stejně zkusím ještě jednou. S tebou mě baví svět, nebo Bába z ledu?

Vážně chcete, abych rozlišoval? To nejde. Všechny moje filmy jsou jako moje děti, to je jako byste chtěla, aby někdo řekl, které ze svých dětí má radši. Všechno, co herec natočí, jsou pak jeho děti, i když se třeba za některé trochu stydí.

Na věci kolem filmu S tebou mě baví svět jste odpovídal asi milionkrát. Ale mě vždycky zajímalo, jestli to samotné natáčení byla alespoň zčásti taková sranda jako ten film?

Řeknu to jednoduše, natáčení byla ještě větší sranda. Protože jsme byli bezvadná sestava, nejenže tam byla Marie Poledňáková, která byla vynikající režisérka, ale hlavně úžasná ženská. Byla to děsná sranda. Když Marie třeba chtěla, aby dětem skákaly na hlavách bambule, tak to ukazovala, sama poskakovala a rukama rozhodila kameru tak, že se zapíchla kameramanovi do oka, takže tam pak chodil s takovým gigantickým jojem pod okem, že se to nedalo. A Satinský, Postránecký, k tomu všechny ty báječné holky s námi? To bylo prostě dokonalé.

A co děti?

Ty byly skvělé, úžasně bezprostřední. Marie si uměla dětské herce vždycky skvěle vybrat, vždyť objevila Tomáše Holého. A třeba když se hledal Pepíno, tak u toho jsem přímo byl. Bylo tam asi padesát pětiletých chlapečků a měli jediný úkol – říct sprostý vtip. A Pepíno přišel, řekl ho, ani se neusmál a zase odkráčel. A já se k Marii tehdy naklonil a řekl jí, že to dítě vypadá jako já, když mi bylo pět. A bylo vybráno.

A Bába z ledu?

Bába z ledu je krásný film, ale jak bych to řekl, zas taková p*del to není, milostivá.

Jasně, není to komedie, ale jako by vám byl scénář psaný na míru, když je o otužilcích…

V té době jsem to mohl hrát buď já, nebo Dušek, protože nikdo jiný z herců nebyl žádný otužilec. Dušek chodí celoročně bos a v mrazech ve vietnamkách, ale nakonec se režisér Bohdan Sláma rozhodl pro mě. Jinak tam pak hráli otužilci, mezi kterými mám řadu kamarádů.

Ale třeba vaše herecká kolegyně Zuzana Kronerová žádný otužilec nebyla, pro ni to muselo být těžké.

Ta nejdřív navrhovala, že by se to mohlo natočit v teplé vodě a pára by se pak smazala, jakože takhle to točí Američané. Bohdan to ale zamítl, tak mu pak poslala takovou zprávu, že objevila neopren tělové barvy, tak jestli by to nešlo s ním. No a výsledek byl, že jí najali trenéra a chodila se v Bratislavě otužovat.

Už jsme spolu probrali kde co, ale fakt je ten, že jsme se sešli hlavně proto, že brzy oslavíte 75. narozeniny. Chystá se nějaký večírek?

Asi u nás v divadle, tam jsou výborné mejdany, protože jsou samozřejmě obohacené o slušnou muziku, protože je tam plno dobrých muzikantů. Ale to bude asi jediný mejdan. Pak se sejdeme jako rodina, protože i moje žena slaví stejné výročí, tak uděláme takovou hromadnou sešlost. Ale čert ví, třeba se bude slavit i víc. Já nedávno mluvil s Felixem Slováčkem, který měl osmdesátiny v květnu, ale vlastně je tak různě slaví doteď. A on mi říkal: čím déle, tím lépe. A já vlastně rád slavím, takže se třeba vydám také touto cestou.

Mám tady připravenou takovou vážnější otázku, ale vy na ni asi stejně zase odpovíte ve vtipu, tak jako celou dobu. Takže- měníte se nějak s věkem? V čem je jiný dnešní Pavel Nový třeba od toho padesátiletého?

Tak, ten padesátiletý byl zdravý, plný síly a vypadal úplně jinak. Od té doby, co jsem umřel a pak se podruhé narodil, už to není samozřejmě tak šťavnaté, ale já si nestěžuju. Protože vzhledem k tomu, že jsem vlastně v 59 letech umřel, tak je to docela slušné, ne? Mluvím, chodím, dokonce hraju divadlo, nějaký ten biják také čas od času přijde, tak je to dobré.

Teď jste narazil na západonilskou horečku, jíž vás v roce 2007 nakazil komár a kvůli které jste byl v kómatu a pak jste kompletně ochrnul, včetně mluvení.

Ta nemoc mě úplně povalila, odešlo všechno. Měl jsem tehdy tak strašný vztek, když jsem se to po probrání z kómatu dozvěděl, že jsem se vlastně vesele vrátil do umělého spánku.

Vy to zase líčíte s nadsázkou a humorem a i z článků, které se tehdy o tom psaly, vyplývá, že jste bojovník. Nikdy jste to nevzdal, postavil se té nemoci. Ale musel jste být na dně…

Já vám toho bojovníka a hrdinu, co překonal nemoc, vyvracet nebudu, protože se to samozřejmě hezky poslouchá nebo čte. Ale ono mi vlastně nic jiného nezbývalo.

Tak ale kdybyste se na to vykašlal v hlavě, asi by se na to vykašlalo i vaše tělo, ne?

Kdybych se na to vykašlal, tak to zabalím, ale to mě vůbec nenapadlo. Dokonce když jsem ležel v Motole, přišla tam za mnou psycholožka, ale kde studovala psychologii, to teda nevím. Začala se mnou vážně mluvit na téma sebevražda, tak jsem jí v klidu řekl, že o tom ani trochu nepřemýšlím. Když mi to ale vnucovala podruhé a potřetí, já jí pořád opakoval, že na tohle já nemyslím, vybuchnul jsem. Prostě jsem ji poslal, víte kam.

Sebevražda by mě ve spojitosti s vaším naturelem ani náhodou nenapadla, ale přesto musely být chvíle, kdy jste pochyboval, jestli to přežijete, jestli budete zase chodit, mluvit a podobně. Nikdy jste ani na chvíli necítil beznaděj?

Hlavním hnacím motorem pro mě byla moje rodina a kamarádi. Mám naštěstí velkou rodinu, která mě v tom nenechala, a navíc se pak rozrostla i o lékaře, fyzioterapeuty a další odborníky, již o mě celé ty měsíce pečovali. A pochybovat nebyl čas, muselo se makat. A víte co, Kladruby, kde jsem strávil mnoho měsíců, jsou lepší než Lurdy (francouzská vesnice, kde údajně docházelo ke zjevení Panny Marie a k zázračným uzdravením, pozn. red.). Protože v Lurdách se stane zázrak tak jednou za deset let, kdežto v Kladrubech tak jednou týdně.

Takže jste vlastně jen další kladrubský zázrak…

Zaplať pánbůh! Samozřejmě to není jako dřív, moje nohy už nebudou lepší, ale chodím. Dřív jsem běhal, to už teda fakt nemůžu, hrával jsem hokej, to už jsem takyézabalil, a fotbal, to bych do míče kopl tak jednou, pak bych spadl na záda a udělal si díru do palice, takže to už také ne. Ale denně plavu a pravidelně jezdím na kole, tím se udržuju v relativní kondici.

A změnila vás ta nemoc nějak? Třeba už jen fakt, že taková blbost jako komár vám může úplně změnit život?

Asi jo, přestal jsem tak nějak chvátat, být ve stresu. Už jen proto, že ani dobíhat tramvaje nemůžu, tak jsem přistoupil na to, že prostě no a co, přijede další. A tak to mám se vším.

Jste spojovaný s komediálními rolemi, hrajete v Ypsilonce, kde je humor také stěžejní. Jste vtipný a zábavný i v soukromí?

Asi spíš jo. Já se rád bavím a občas se stane, že to baví i ostatní.

A jste někdy protivný? Nebo smutný a zasmušilý?

Smutný někdy jsem. Třeba teď, když umřel můj kamarád Vašo Patejdl, to mě dost dostalo. A vůbec to kolem mě poslední dobou tak nehezky ubývá. Ale být dlouho smutný nebo zasmušilý to není můj šálek čaje.

Zmínil jste manželku, se kterou už jste spolu 55 let. Ale vaše paní je tak trochu paní Columbová, moc se toho o ní neví.

To je záměrné. Ona se mnou nechce chodit mezi provařené hlavy. A já to vlastně také nechci, protože bych se o ni musel starat, věnovat se jí… a vůbec ten náš divadelní humor je někdy takový, že asi chápu, že o něj moc nestojí.

Ale přesto, jste spolu tolik let, to je úctyhodný výkon.

A je to především její výkon, úctu a obdiv si zaslouží moje žena. Protože je tím člověkem, který je celý život v mém pozadí, a přesto… Prostě přes to všechno, na co nenacházím ani slova, jsme díky ní pořád spolu.

A hádáte se někdy?

Tak určitě, ale už moc ne, dřív to bylo divočejší. Ale to víte, každý vztah si projde nějakým obdobím, které je drsné, ale pak to chce mít rozvahu a chce si to vzpomenout, proč jste se vlastně dali dohromady. Ale my už jsme teď ve věku, kdy si musíme spíš pomáhat než se hádat.

Blížíme se ke konci, tak se ještě vrátím k vašim narozeninám. Pětasedmdesátiny to je krásný věk, tak mě napadá, jestli máte sklony bilancovat?

To ne, to bych pak musel plakat.

Vy si z toho zase děláte legraci, ale k pláči váš život určitě není. Máte fungující manželství, velkou rodinu, skvělou hereckou kariéru…

Ale také řadu pořádných průšvihů. Býval jsem i lotr. Už je to promlčené, tak to můžu přiznat. Byl jsem třeba i vekslák, abych se v té socialistické společnosti nějak přiživil. A někdy jsem se i pral. A spoustě lidí jsem určitě ublížil a spousta lidí ublížila mně.

A poslední otázka, zase se týká narozenin. Kdybyste měl popřát sám sobě, co by to bylo?

Chlapče, hlavně buď zdráv a ať tě ještě dlouho nepostihne Alzheimer a Parkinson. Protože tohle jsou dva kluci, kterých se opravdu hodně bojím. Vím, že mě to čeká, protože jsem si na ně v minulosti hodně zadělal, hodně jsem kouřil a dost jsem takzvaně kropil… Ale ať to přijde co nejpozději. To je moje přání.

Pavel Nový humor miluje, ale cizí není ani Jakubovi Kvášovskému. Kdo to je? No přece Kalkulátor, seladon ze soutěže Na lovu: „Je to jen image, ale za hezkou ženskou se otočím.“