Patrik Hezucký: S Leošem Marešem jsme jako manželé. Jen místo kytek mu nosím vtípky

Na rozhovor hned kývl, volala jsem mu totiž v době, kdy byl takzvaně slaměný vdovec a nespěchal za rodinou. Přiznávám, že jsem čekala záplavu vtípků, na které jsme u něj zvyklí, ale držel se nečekaně při zemi.

Možná je vyčerpal v Ranní show, po níž jsme se sešli, možná se mu stýskalo po manželce a synovi, každopádně povídání to bylo překvapivě klidné, ale rozhodně příjemné. Vlastně jsem byla ráda, protože Patrika Hezuckého chrlícího fórky známe všichni, a bylo fajn poznat i jeho vážnější já.

Když jsme se domlouvali na rozhovor, říkal jste, že jste teď pár dnů bez rodiny, a máte tedy volněji. Jak moc se liší váš denní režim s rodinou a bez ní?

Pracovní režim se samozřejmě moc nemění, vstávám stejně brzo a večer pak chodím spát také brzo. Ale taková ta každodenní nálož povinností typu „ukliď si tohle“ a „ukliď támhle“ je výrazně menší. Takže přiznávám, že krapet využívám toho, že jsem bez dohledu.

A neschytáte to, až se rodina vrátí?

Neschytám, protože už jsem naučený, že než se žena a syn vrátí, všechno vypulíruju, vyčistím a uklidím. Samozřejmě tak, jak to chlapi umí, takže nikdy to není stoprocentní, ale dělám maximum.

Ale předpokládám, že i když vás zjevně brzy čeká velký úklid, na rodinku se těšíte.

Nesmírně!

Nicméně vy jste rodině poměrně dlouho odolával, skoro to vypadalo, že si status starého mládence uhájíte. Co byl ten impuls, že jste do pomyslného chomoutu nakonec skočil?

Já myslím, že to přišlo samo, tak, jak nám život věci občas přináší. Že to byla náhoda. Ale možná je to i tím, že jak člověk stárne, trošku nabere s věkem i zkušenosti, nemá takovou tendenci být přelétavý. Když jsem byl mladší, neměl jsem potřebu se vázat, vyloženě jsem si svobodu užíval, ale to se změnilo.

Vaše žena je nejen krásná, ale také výrazně mladší než vy a to se asi názor na manželství mění snáze, že?

Rozhodně, mít mladší přítelkyni je vždycky bonus. Stejně jako když máte mladé kamarády a mládnete vedle nich, je tomu tak, i když máte mladou partnerku.

Jedna věc je manželství, druhá to, že máte čtyřletého syna. To je pro rodiče dost náročné období, kde berete energii vy?

Kde se dá…Ne, vážně, je potřeba říct, že nemám nijak extra fyzicky náročné zaměstnání, které by mi zabralo celý den. Takže nejsem ten táta, co přijde večer z práce, je úplně hotový a už na nic nemá sílu. I když mi je 54, nemám pocit, že bych nějak nestíhal nebo bych byl handicapovaný oproti mladým otcům. Myslím si dokonce, že my starší tátové máme větší trpělivost než mladí. Horší to je asi s běháním za kolem, ale to pak improvizuju.

A jak taková improvizace vypadá?

Že stojím u baráku a říkám Oliverovi, ať ho objede, že tady na něj počkám. Běžet za ním, to bych asi fakt nedal.

Ženatý jste asi pět let, ale Ranní show na Evropě 2 moderujete bezmála 30 let, přesně od roku 1997. A celou tu dobu po boku Leoše Mareše. Kdybyste byli manželé, už byste za sebou měli stříbrnou svatbu… V čem je kouzlo takhle dlouholetého fungujícího vztahu?

Je to neuvěřitelné, vlastně nechápu, jak to mohlo takhle dlouho vydržet. Ale jsem nesmírně rád, protože vlastně už skoro 30 let nechodím do práce, ale za zábavou.

Tomu rozumím, ale v čem je kouzlo, že vám to tolik let klape s Leošem Marešem, když…

Když jsme každý úplně jiný, že?

Přesně tak…

Já nevím, asi nějakým zázrakem jako v leckterém manželství. Tedy ne že by se protiklady přitahovaly, tomu já moc nevěřím, ale spíš se doplňujeme. I mezi námi, tak jako v každém manželství je nějaké tření, ale čím jsme starší, tím je ho méně a tím líp jsme se naučili spolu fungovat. A fungujeme fakt skoro až harmonicky.

O lidech, co jsou spolu dlouho, se někdy ve vtipu říká: „Vy jste jak manželé po třiceti letech.“ Což vy s Leošem Marešem vlastně tak trochu jste… Také mezi vámi funguje, že víte, co jeden nebo druhý řekne, ještě než to doopravdy vysloví?

V určitých situacích určitě. Jak se už fakt dobře známe, umíme předvídat, jak který z nás na danou věc zareaguje, co asi tak řekne. V tom je paralela s manželstvím asi přesná. Ale stejně jako v manželství by se lidé pořád měli snažit hledat způsoby, jak svůj protějšek překvapit, i my se o to snažíme.

Manžel třeba nečekaně a jen tak přinese manželce pugét růží. Jak překvapíte vy svého parťáka?

Třeba že řeknu do vysílání nějaký dobrý fór. A Leoš má taky rád, když jeho kolegové do vysílání zpívají, jenže já nezpívám do éteru rád, protože nejsem dobrý zpěvák. Ale když mu fakt chci udělat radost, zazpívám, protože vím, že ho to pobaví.

Mluvíte o své práci v rádiu s nadšením, ale proboha, co to brzké vstávání? Tolik let každý všední den vstávat za tmy?

Už mi to ani nevadí. Navíc, jak jsme oba zestárli, už neběháme po nocích, chodíme včas spát, tudíž je to rozhodně snesitelnější.

Ale byly časy, kdy jste po nocích lítal…

To bylo o dost náročnější. Přiznávám, že byly doby, kdy jsme šli do rádia třeba rovnou z večírku. Tedy neříkám, že nějak extrémně často, ale stávalo se to. Nakonec se ovšem dostanete do věku, kdy zjistíte, že o dost lepší je se normálně a dobře vyspat než prohýřit noc. Že pak máte celý následující den hezčí a užijete si ho víc, než když jste v devět ráno po vysílání tak vyřízení, že zvládnete jen si lehnout a spát až do večera.

Stalo se někdy, že jste nevstal?

To se stalo za tu dobu mockrát. Buď jsem zaspal a přišel pozdě, nebo jsem se vůbec nevzbudil. Když jdu spát, vypínám si telefon – logicky, aby mě nikdo nerušil… A tak se mi ani nikdo nedovolal. Ale to už je dávná historie. Teď sem chodím i dřív, udělám si kafíčko, pokecám s Katkou (Katka Říhová, moderátorka a zprávařka z Ranní show na Evropě 2, pozn. red.), která je tu vždycky první, protože připravuje zprávy. Už jsem prostě hodný a chodím včas.

Samozřejmě v rámci přípravy na rozhovor jsem se dívala i na váš medailonek na stránkách rádia. A tam píšete, že se perete s obžerstvím, ale jídlo vyhrává. Je to tak pořád?

To se nezměnilo, pořád vyhrává jídlo. Problém je samozřejmě v mé pohodlnosti, ale teď už i v tom, že se mi s věkem zpomaluje metabolismus. Nechci, aby to znělo jako výmluva, ale v mém věku už obecně musíte jíst míň, abyste nepřibírali. A to je boj. Takže bojuju stále, měl jsem už i období, kdy jsem shodil třeba 20 kilo. Já jsem vlastně trochu jako Richard Genzer, akorát jemu se to daří o dost líp než mně. Vážně se nijak extrémně nepřejídám, ale je asi evidentní, že té potravy mám jednoduše víc než pohybu, takže tak.

V rádiu se samozřejmě leckdy nevyhnete ani věcem z osobního života, nedávno se dost hojně probírala vaše cesta na Nový Zéland. Nešlo ani tak o vaši dovolenou, ale o utahování si z toho, že nejste moc fanouškem létání.

To je pravda, já létání nemám rád, navíc takhle dlouhý let, to je naprostá hrůza.

Protože se bojíte?

Jako malého mě létání bavilo, ale pak jsem zažil různé situace, třeba fakt velké turbulence, špatné přistání… A to mě zviklalo, takže v dospělosti jsem nabyl dojmu, že úplně bezpečné to prostě není. Pokud se dá, létání se vyhýbám, ale pak jsou místa, která mi za to stojí. A to byl třeba Nový Zéland.

Vy jste v rádiu akční, sršíte vtípky, ale ve výsledku jste spíš konzervativní typ člověka. Nerad létáte, na dovolenou se vracíte na pár oblíbených míst, nejčastěji do Chorvatska…Je to tak?

Já bych řekl, že to mám tak napůl. Třeba co se týče jídla, mám několik oblíbených restaurací, kde si dávám konkrétní oblíbená jídla. Chodím tam rád a vždy mám jistotu, že to bude perfektní. To je ta moje konzervativní část. Ale čas od času, vlastně spíš málo často, zkusím něco nového, protože si řeknu, co když to bude ještě lepší. A podobné je to i s cestováním. Miluju Chorvatsko, jezdím tam na dovolenou často, ale pak jednou začas podniknu něco dobrodružnějšího. Třeba právě Nový Zéland. Ale jo, asi jsem spíš konzervativní.

Takže známá místa, která nejsou moc daleko a dá se tam dojet autem.

Ano, a ideálně, když je tam moře. Ale my třeba moc rádi trávíme léto i u nás doma na baráčku, protože je tam naprosto fantastické a romantické prostředí. Cítíme se tam pořád jako na dovolené, protože to není dům, ale spíš předělaná chata. Vlastně mám obrovské štěstí, že jsem nonstop na dovolené. A k tomu, jak jsem už říkal, nechodím do práce, ale za zábavou. Takže si žiju fantastický snový život.

Ptát se vás tedy na touhy a plány je asi zbytečné, vy už si je zjevně plníte.

Když pominu své pracovní aktivity, které mě samozřejmě baví a naplňují, svoje životní naplnění vidím v rodině. Mě baví a naplňuje, když vidím, že je rodina šťastná. Já už jsem si toho čistě svého života, kdy jsem se soustředil jen na sebe a vůči nikomu jsem neměl žádné povinnosti, užil dost. A díky tomu nemám pocit, že bych o něco přicházel, všechno už jsem si splnil. Teď mě baví soustředit se na druhé a nemám žádné ambice, kterými by třeba mohla trpět rodina. Všechny moje touhy a přání jsou spojené s rodinou.

Parťačkou Patrika Hezuckého a Leoše Mareše je Katka Říhová, která nedávno v éteru oznámila, že čeká druhé dítě. Pokud bych nepouštěla věci ze soukromí, nemohla bych tam pracovat, říká Katka Říhová z Ranní show.