Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Jak Ondřej Měšťák prozradil v našem rozhovoru, důvodem, proč si vybral plastickou chirurgii, bylo zlepšovat lidem kvalitu života. Podle něj totiž nejde o rozmar, ale o důležité poslání. Zvlášť u žen, které si prošly onkologickou léčbou a přišly o jedno či obě prsa. Jak jejich rekonstrukce probíhá a je vhodná pro všechny?
Téma rekonstrukce prsu po onkologickém onemocnění je rozšířené, přesto mnoho lidí neví přesně, o co se jedná. Můžete nám to přiblížit?
Jedná se o poslední fázi léčby karcinomu prsu. Poté, co prs nebo jeho část odejmeme, se ho snažíme rekonstruovat a navrátit tím ženě zpět její normální život. Možností je víc. Dá se vytvořit rekonstrukce implantátem, vlastní tkání nebo kombinací obojího. U částečných mastektomií, při kterých se odebírá jen část prsu, se většinou využívá vlastní tuk z podbřišku. Provádí se po schválení onkologem.
Bez jeho souhlasu tuto operaci nelze provést?
Ne, skutečně potřebujeme mít jistotu, že je k tomu pacientka způsobilá. Ideální by bylo, kdyby se operace prováděla hned v první fázi. Tedy když se odstraní prs, rovnou se zrekonstruuje nový. Třeba ve Spojených státech se to takto dělá častěji než v České republice. U nás není tolik mamologických a plastickochirurgických společností, které by tento zákrok prováděly. Proto se přistupuje k sekundární rekonstrukci, kterou děláme nejčastěji. Prs, který se odebere při mastektomii, po roce až dvou zrekonstruujeme.
Svou práci vnímá Ondřej Měšťák jako posláníFoto: Klinika Esthé
Kde všude může pacientka v České republice tento zákrok podstoupit?
Dělá se na několika místech, kde je dobrá spolupráce mamologa a plastického chirurga. Zatímco v zahraničí mohou okamžité rekonstrukce dělat i třeba chirurgové nebo gynekologové, u nás může rekonstrukci dělat jenom plastický chirurg, což do jisté míry celý systém brzdí. Na druhou stranu to zaručuje určitou kvalitu, takže každá varianta má své výhody a nevýhody. Dělá se to tedy tam, kde spolupracuje mamolog s plastickým chirurgem, a to je třeba v pražské nemocnici na Bulovce, kde můj otec (Jan Měšťák, pozn. red.) před pětadvaceti lety založil první centrum komplexní chirurgické péče o ženy s onemocněním prsu. Poté třeba v Brně na Žlutém kopci, v Ostravě, Plzni a v Olomouci.
Jsou nějaká zdravotní omezení, kvůli kterým nemůže žena tuto operaci podstoupit?
Omezení mohou být onkologická, když není pacientka úplně vyléčená. Jinak lze rekonstrukci prsu udělat skoro všem, ale samozřejmě hodně záleží na lokálním nálezu. A na okolnostech. Jedné starší pacientce, které bylo sedmdesát a musela by projít osmihodinovým zákrokem, jsem operaci nedoporučil. To je ale velmi vzácné a záleží i na rozhodnutí anesteziologa. Je nutné zvážit všechny možné komplikace. Dalším problémem je, že někdy nelze udělat rekonstrukci přesně podle představ pacientky. Nemůžeme udělat dokonalá prsa všem, v tom jsme bohužel limitovaní. Ale to se týká jen tak 10 až 15 procent pacientek. Pokud jsou ale vlastní tkáně v pořádku, implantát funguje skvěle, je stabilní a není nebezpečný. Riziko reoperace je nízké. U ozářených nebo horších tkání je to složitější.
Zmínil jste „dokonalé prso“, co si pod tím máme přestavit?
To jde celkem dobře matematicky definovat. I když vnímání krásy je individuální. Když se ženě líbí obrovské „balony“, tak jí je uděláme. Základní surová krása jde matematicky vypočítat. Jsou tam různé parametry, je jich asi patnáct, ale zůstal bych u toho, že je to velmi individuální.
Zmínil jste, že rekonstrukce prsu je velká operace. Jaký je její průběh a jak posléze probíhá rekonvalescence?
Když se rekonstrukce provádí implantátem, rekonvalescence je velmi rychlá. Je to jako při zvětšení poprsí. Mé pacientky vlastně můžou dělat všechno hned druhý den. Tedy kromě skákání a běhání. Při rekonstrukci prsu vlastní tkání je to složitější, protože pacientky mají defekt břišní stěny. Tu by měly po operaci šetřit – dva měsíce, někdy i víc. Je to podobné jako u plastiky břišní stěny nebo kosmetické úpravy břicha, takže by neměly tři týdny sedět, musí nosit šest týdnů břišní pás… K plné zátěži se mohou pomalu vrátit asi po dvou měsících.
Do jaké míry se na operaci podílí pojišťovna?
Pojišťovna se podílí na rekonstrukci vlastního prsu prakticky 100 procenty. Ale nemůžete mě brát úplně doslova, protože když třeba tvarově není pacientka s prsem spokojená, už je to složitější. Korekce si pak musí většinou platit sama. I to je ale úspěch a je nutné zdůraznit, že to není ve světě zcela běžné.
Proč je rekonstrukce prsu po onkologickém onemocnění z vašeho pohledu tak důležitá?
Často si lidé myslí, že je to jenom kosmetická věc. Efekt na psychiku pacientky je ale obrovský. Podle jedné studie mají pacientky, které přišly o poprsí, větší tendenci k psychosomatickým onemocněním. Nejsem schopen se do této problematiky úplně vcítit, ale když si s pacientkami povídám, tak vím, že jim rekonstrukce prsu změní život, zvedne se jim sebevědomí.
