Proč jsou u nás potraviny dražší než u sousedů: Nejen o tom s agrárním analytikem Petrem Havlem

Máslo za šedesát, chleba kolem padesátikoruny, obyčejný rohlík skoro tři koruny a za vajíčko výhledově deset korun? Ceny potravin stoupají do výšin, kam bychom ještě před pár lety nedohlédli. Kdo za to může a proč se vyplatí vyjet nakupovat za hranice? Právě o tom jsme si povídali s agrárním analytikem Petrem Havlem.

To, jak rostou ceny potravin, vidíme všichni. Co ale vidět za výslednou cenovkou? Jak se k ní v procesu od zemědělce do regálu vlastně dospěje? Kdo a co o ní rozhoduje? Vyberme si pro příklad třeba mléko – můžete to popsat u jeho ceny?

Tohle zajímá každého, ale vlastně na to není jednoznačná odpověď. Musíme brát v potaz malé i velké výrobce, různé zpracovatele, různé obchodní řetězce. Liší se cena suroviny, cena zpracování, náklady na prodej – a ty se ještě mění v čase. Jak zemědělci, tak zpracovatelé, tak i obchodníci, což jsou tři základní články řetězce výroby a prodeje potravin, se snaží vytvořit nějaký zisk, ale myslím si, že v současné době se ten zisk snaží všichni stlačovat na minimum a někteří i dočasně prodělávají. Pokud ceny razantně rostou, není zájmem ani jednoho z nich, aby narostly do výše, kdy už bude mít spotřebitel problém si potraviny koupit, protože by se zastavil odbyt.

Často se mluví o tom, že zemědělec dostane nejmenší podíl z výsledné ceny.

Obvykle je to skutečně tak je. Ale je to různé – pokud se zemědělská surovina méně zpracovává, tak je jeho podíl vyšší. Třeba u mléka – to se vykupuje za cenu kolem 12 korun. Můžete si spočíst, že když se litr prodává za cenu kolem 23 korun v případě plnotučného, pak je to je skoro polovina. Pokud se ale z mléka vyrobí sýr, pak z jeho výsledné ceny už může podíl zemědělce být pár procent a větší část dostává zpracovatel a obchodník. Kromě zemědělců, potravinářů a obchodníků se ale na cenách podílí i další faktory a články procesu – třeba doprava, mezisklady a podobně. Takže položek, které se sečtou do jedné cenovky, je mnoho.

Do jaké míry se na ceně projeví i to, jak reagují spotřebitelé? Někdy reagují obchodníci zvýšením ceny na to, že je o něco větší zájem – nedávno to bylo například u vajec.

Samozřejmě, kromě tří základních článků je tvůrcem cen i spotřebitel. Hlavně svojí ochotou platit vyšší ceny. Ve chvíli, kdy začne spotřebitel panikařit a nakupovat více, roste cena. Jednou z možností, jak neúměrně nezvyšovat ceny potravin, je tedy i nepanikařit – to je rada pro spotřebitele.

Obchody jsou těmi, kdo v očích spotřebitele ceny zbytečně navyšují a šidí zemědělce. Je to pravda?

Je potřeba vědět, že až na výjimky, kterou jsou třeba brambory nebo některá zelenina, zemědělci neprodávají napřímo do maloobchodní sítě. Dodávají většinou zpracovatelům a ti pak komunikují s obchodní sítí.

Nedávno proběhla zpráva, že se loni velmi podařila úroda ovoce, hlavně jablek, ale mnoho z nich zůstalo na stromech, protože se ovocnáři báli nákladů na skladování a neměli brigádníky. Jak moc je tohle problém?

V některých komoditách českého zemědělství je to velký a zásadní problém. Obecně se lidem nechce pracovat rukama, takže sehnat někoho na brigádu, kdo by sklízel úrodu, se nedaří. Řešilo se to přijímáním zahraničních brigádníků, ale už i ti mají vyšší požadavky na výplatu. Náklady na sklizeň ovoce, vinné révy a podobně se tak enormně zvyšují. K tomu přičtěte náklady na energii, která je zapotřebí k uchovávání všech komodit – některé je potřeba chladit, jiným je potřeba v zimě přitápět, třeba ve sklenících.

Jsou řešením stále oblíbenější samosběry, nebo je to okrajová záležitost?

Typické a klasické jsou samosběry jahod, loni začaly samosběry jablek. Někteří lidé toho rádi využijí, protože to je levnější, ale vzhledem k tomu, že většina lidí nehodlá fyzicky pracovat, si nejsem jist, bude-li zájem o samosběry růst. Ale ceny by mohly být motivační – i když to nikdy nebude dominantní.

A co prodej takzvaně „ze dvora“, tedy zajet si přímo na farmu?

V tom máme obrovské rezervy. V zahraničí to je běžné, že si jezdí lidé přímo na farmy. U nás je jedna hlavní bariéra – zemědělců, kteří prodávají ze dvora je málo a dostupnost pro lidi z měst je daleko menší, než by mohla být. U nás je asi třicet tisíc malých zemědělců, sousední země jich mají statisíce, takže jsou téměř na každém rohu.

To je šance pro další, kteří mohou začít a mezeru zaplnit, nebo ne?

Vlastně ne, protože není volná zemědělská půda, na níž by mohli další zemědělci začít hospodařit – byť na malém. To je první faktická bariéra, bylo by ale žádoucí, aby se cílenou podporou nových zemědělců odbourávala. Druhou bariérou – i pro stávající pěstitele a chovatele – je to, kolik jsou toho schopní prodat. No a při prodeji třeba vajec jsou limitem i hygienické předpisy.

Probrali jsme vajíčka, mléko, častým tématem je i máslo. Ustálila se cena zhruba na šedesáti korunách za 250 gramů, ale nelze si nevšimnout, že všechna másla nechutnají stejně ani nemají stejnou konzistenci, i když složením je stejné. Čím to je?

Určité rozdíly v chuti a složení spočívají i v tom, v jakém období a jak jsou dojnice krmeny a zdali se chovají ve stájích, nebo se převážně volně pasou. Ovšem to by nemělo být cítit dramaticky. To, o čem mluvíte, je spíše rozdílná chuť másla čerstvého a skladovaného, tedy před zabalením zmraženého. Právě dlouhodobé mražení může změnit jeho chuť a konzistenci tak, že to poznáte. Složení by ale mělo být u všech másel v podstatě stejné u nás i v zahraničí.

Dozvím se, že kupuji rozmrazené máslo?

Ne, u másla není povinnost uvádět, že jde o to déle skladované a následně rozmrazené.

Vyrábí se máslo u nás stejně jako v zahraničí, nebo je v tom rozdíl?

Podle mne by zásadní rozdíly být neměly, protože složení musí být v podstatě stejné, i kdyby byly technologie maličko jiné.

Je výhodné kupovat máslo s vyšším procentem mléčného tuku, než je stanovených 82 procent? Na trhu, tedy v cizině, lze pořídit to s 84 procenty.

Tuk je nositelem chuti, což se může projevit na intenzivnější máselné chuti, to lze senzoricky poznat. Takové máslo ale bude zřejmě dražší, neboť na jeho výrobu bude zapotřebí více mléka. Na kilogram másla se obvykle spotřebuje asi dvacet kilo mléka, to se ale mění, protože mléko má sice v průměru tučnost zhruba 3,5 procenta, ale v zimě o maličko víc a v létě zas méně, liší se to i podle plemene krávy. A to jsou třeba další kamínky do mozaiky, ze které se skládá cena.

Když mluvíme o cenách potravin, musíme zmínit slevové akce. Ty lákají lidi do obchodů snad nejspolehlivěji.

To je pravda, ty jsou také jedním z nástrojů cenotvorby, i když tak trochu umělé. Česká republika má asi největší množství základních potravin, které jsou ve slevě.

Myslíte si, že se obchodníci na cenách a slevách domlouvají?

Podle mne to skoro není možné, aby probíhaly takové kartelové dohody, protože kdyby se to stávalo, jistě by to zjistil antimonopolní úřad. To byste se jistě dočetli v médiích.

V naší zemi máme jednu z nejhustších sítí velkých nadnárodních řetězců, které prakticky zničily většinu menších obchůdků. Ty prohrály právě proto, že byly dražší a nemohly konkurovat šíří nabídky. Ale má to i ten efekt, že se řetězce vzájemně hlídají, protože je mezi nimi velká konkurence. Takže nevěřím tomu, že by někdo z nich záměrně zdražoval – to by se museli domluvit, což se nikdy neprokázalo. V obchoďáku navíc nakoupíte daleko levněji, než třeba ve zmíněném prodeji ze dvora.

Ale to jsou farmářské potraviny, tam se s vyšší cenou počítá…

Ano, je to tím, že produkce je v menším objemu, ale náklady jsou srovnatelné, takže se musí rozpočíst do menšího množství. Ale je to čerstvé, nikde to neleží, podporujete českého výrobce a navíc k jídlu získáte jiný přístup, když poznáte člověka, který tomu dal svou práci. Ale zmínili jsme vejce – na farmě je údajně nyní koupíte už i za deset korun kus. A to platíte jen základní cenu, do které nevstoupil žádný dovoz nebo náklady na plat prodavačky. A lze se tak oprávněně ptát, zdali náklady na produkci vajec opravdu vzrostly na trojnásobek.

Jde o bio produkci, tam je cena také vyšší.

Já měl na mysli konvenčně vyprodukovaná vejce. Biovejce a bioprodukty obecně jsou skutečně dražší, což je důsledek podmínek, které musí biozemědělci dodržovat. Bez průmyslových hnojiv a různých jiných chemických prostředků, které se v klasickém zemědělství mohou používat, mají bio zemědělci menší výnosy, takže se to promítne ve vyšší ceně. Ale zase se tím zlepšuje stav krajiny.

Když se bavíme o vysokých cenách, ráda bych otevřela další kapitolu. Proč jsou potraviny u nás mnohem dražší, než v Polsku nebo Německu? Co to způsobuje?

Obecné důvody existují a je jich hodně. Například, že jak polský, tak německý trh je oproti našemu velký a cena tam může být nižší, protože se nižší zisk vykompenzuje objemem prodeje. Polsko i Německo mají také větší počet menších farmářů, kteří jsou konkurencí velkých obchodů. V Polsku je také výrazně nižší cena pracovní síly. Poláci si už při vstupu do EU vyjednali některé výjimky, které umožňují při výrobě potravin používat levnější postupy, což produkty zlevňuje. V Německu je zase vyšší produktivita potravinářské výroby, takže i když je tam cena pracovní síly vyšší, tak to jejich efektivita vykompenzuje. Některé naše potravinářské podniky jsou v efektivitě o třicet procent pod nimi. Naším problémem je, že Polsko a Německo jsou našimi sousedy. Kdybychom sousedili se Švédskem, nebo třeba Francií, vyšli bychom z toho porovnávání cen zase nejlépe my, a oni by jezdili k nám. Poláci navíc mají dlouhodobě nejlevnější potraviny v celé EU. Také je velký rozdíl, jestli budete nakupovat potraviny v hlavním městě, nebo příhraničních oblastech – tam jsou levnější, i kvůli nám jako zahraniční klientele.

To je všechno asi pravda, ale spotřebitelé mají pocit, že se jedno zboží někde v EU vyrobí, naloží do kamionu a pouhým přejezdem našich hranic zdraží mnohem víc, než to stejné, které přejede hranice do Polska.

I to je pravda, protože dalším důvodem je DPH. U nás je 15 procent, v Polsku momentálně nula a v Německu sedm procent. Není to hlavní důvod, ale také docela důležitý.

Zmínil jste benevolentnější přístup k výrobě potravin v Polsku. Souvisí to nějak s docela špatnou pověstí, kterou má polská produkce z hlediska kvality?

Nesouvisí. Mají sice benevolentnější předpisy, ale musí dodržovat předpisy EU a nesmí být ohrožena bezpečnost. Spíš je to tak, že jde o jednotlivé případy, které jsou velmi medializované. V tom ohromném množství potravin, které z Polska dovážíme, to ale není velké procento. Navíc Poláci vycházejí vstříc i zadání na výrobu co nejlevnějších potravin – a je pravděpodobné, že ty mohou být v řadě případů z méně kvalitních surovin. Bohužel právě český spotřebitel je mnohdy ochoten právě ve jménu ceny neřešit kvalitu. Dokonce to tak chce – nakupovat co nejlevněji. Obecně jsou ale oproti polským potravinám rizikovější potraviny dovážené ze třetích zemí mimo EU, kde mají jinou technologii, jiné zvyky a pravidla.

Falešně výhodné slevy? Zákon říká dost! Jak omezuje podvody prodejců a co musí být na cedulce