Klára Doležalová: Po 50 vnímá jinak své tělo, k štíhlosti jí pomáhá přerušovaný půst a sílu hledá v přírodě

Mnozí si ji ještě pamatují, když začala před 30 lety moderovat po boku Marka Ebena pořad O poklad Anežky České. Od té doby Klára Doležalová ušla velký kus cesty, vdala se, narodily se jí dvě dcery a hodně se posunula také v profesní kariéře. A protože nedávno měla kulaté narozeniny, nabídla se první otázka při našem setkání sama. Ale došlo i na hubnutí, děti i správnou chuť olivového oleje…

Snad můžeme prozradit, že jste před pár týdny slavila padesátiny, což mnoho žen vnímá jako zlomový okamžik. Jak to prožíváte vy?

Jako takové zastavení, řekla bych. V životě moc chvil, kdy se chcete ohlédnout zpět a máte chuť rekapitulovat svůj život, není, ale tyhle narozeniny k tomu přece jen tak trochu vybízí.

A asi i k tomu, co chce člověk ještě stihnout či udělat jinak, ne?

Tak tahle to ještě úplně nemám, ale určitě už přemýšlím jinak o využití času, hlavně jak a s kým ho strávit. Dochází mi, že den nemá 25 hodin. A také začínám jinak vnímat své tělo a mám chuť mu poděkovat za to, co všechno zvládlo. Porody, nemoci, operace… I proto si zaslouží co nejlepší péči.

Tak zrovna u vás bych žádné prohřešky proti zdravé výživě nečekala…

Ale to není jen o jídle, mám spíš na mysli celkový přístup ke svému zdraví. Občas se ve snaze být zdravější cpeme nejrůznějšími doplňky stravy a syntetickými vitaminy a uniká nám to podstatné. Když dceru bolí bříško, vysvětluju jí, že není řešení si jen vzít pilulku. Říkám jí, že její tělo volá o pomoc a ona ho nechce poslouchat. Přece to, co do těla vkládáme, je alfa a omega všeho, ovlivňuje to nejen naše zdraví, ale i náladu, a to, jak se cítíme. Takže své děti vlastně prosím, ať si neubližují a nejedí věci, které jim nic pořádného nedají a hodně vezmou.

Každý ale má občas chuť si zahřešit, vy ne?

Ale tak to víte, že ano. Já mám třeba ráda dobré víno. Mám ho spojené s příjemnými chvílemi s přáteli, s pobytem u moře, zkrátka s relaxem. Ale už to nepřeháním. Vybírám si jen to kvalitní a to, co mi opravdu chutná, v tom si troufám tvrdit, že jsem si své chuťové buňky malinko rozmazlila. A v létě si třeba s oblibou dám zmrzlinu. Snažím se omezit kávu, tam ale zatím moc úspěšná nejsem, tak třeba až na ty šedesátiny…

Co vás znám, jste celý život velmi štíhlá. Držela jste někdy nějaké diety?

Jistě. Která žena je nedržela? Až po letech jsem zjistila, že o dietách to není. S nimi sice zhubnete, ale jak je vysadíte, máte kila zpět. Je to vždycky o změně životního stylu. Se vším všudy. A samozřejmě, v hlavní roli je pohyb. Vlastně paradoxně, čím jsme starší, tím víc je ten pohyb pro nás důležitý.

Chodím na dlouhé procházky se psem a dvakrát týdně cvičím s trenérem. Bez toho už se neobejdu. Pomáhá mi to i psychicky. A stejně, představte si, i u mě se ta pneumatika kolem bříška našla! Nevím, proč nám to ta příroda dělá… Já jsem si ale řekla, že to tedy ne, a hledala jsem způsob, jak se jí zbavit.

A našla?

Ano! Zafungoval mi na to skvěle přerušovaný půst. Doslova mě po fyzické stránce vrátil v čase zpět.

Přerušovaného půstu je víc způsobů. Jaký držíte vy?

Mně se osvědčil ten, že jím osm hodin a 16 hodin držím půst. Konkrétně to vypadá tak, že ráno si dám jen čaj, snídám kolem deváté, v jednu obědvám a večeři si dám zhruba v 5 hodin odpoledne. A pak už nic, jen nějaké čajíčky a podobně. Občas to samozřejmě poruším, jsme jen lidé a ne roboti, zajdeme na večeři s kamarády, dám si vínko…

Člověk si musí něco dopřát. Navíc i odborníci tvrdí, že není nutné to striktně dodržovat každý den, ale třeba jen třikrát za týden, nebo kdykoli se vám to podaří. Mně to takhle vyhovuje a na udržení váhy to opravdu funguje.

Zní to dost jednoduše…

Tak není to složité, jen během těch osmi hodin, co jím, musím sakra přemýšlet, co tělo potřebuje, aby mělo všechny živiny a nestrádalo. Také je důležité během těch 16 hodin půstu dodržovat to, že pijete jen bylinkové čaje nebo vodu maximálně s limetou, hlavně žádné sladké nápoje nebo třeba kávu s mlékem. Jinak je ale zajímavé, co tenhle režim s tělem dělá, já mám díky němu spoustu energie a také nezadržuju vodu.

S přibývajícími roky ženy řeší stále víc i péči o svou tvář. Vy vypadáte stále velmi mladě, ale stejně, dovedete si představit, že se časem třeba uchýlíte i k nějakým razantnějším estetickým zákrokům?

Je pravda, že když se svým obličejem nakukujete denně do obýváků mnoha lidí, cítíte zodpovědnost za to, jak vypadáte. Takže pravidelnou péči považuji za nezbytnou, ale v zásadě se bráním větším estetickým zásahům. Zastávám názor, že stárnout se má přirozeně, a naštěstí máme spoustu možností, jak se o sebe dobře starat i bez radikálních zákroků.

Možná mám výhodu, že v tomhle můžu trochu spoléhat na dobré geny. Moji oba rodiče vypadají na svůj věk mladě, takže pevně věřím, že s tímhle názorem vydržím i v pokročilejším věku. Je to ale samozřejmě i o tom, jak je člověk v životě spokojený, zda má v pořádku vztahy s lidmi kolem sebe… To vše se ve tváři odráží.

A co děláte, když je vám ouvej, kam se uchylujete?

Možná vám to bude znít legračně – a já bych se tomu před dvaceti lety smála také - ale hledám sílu v přírodě. Chodím s naším psem do lesa na dlouhé procházky. Často jsme tam úplně sami, a já si tak příjemně relaxuji. Pozoruji stromy a poslouchám neuvěřitelné ptačí koncerty. To je moje mentální hygiena.

Zmínila jste dcery, jedné je 14, druhé už 21. Jste připravená, že vám třeba brzy vyletí z hnízda?

Tak starší už vyletěla. Už s námi nebydlí, ale je naštěstí nedaleko, takže se vídáme často.

Přesto to ale asi změna je.

Určitě ano. Ze začátku to bylo trošku zvláštní, že už tam najednou není, ale člověk se na to takhle nesmí dívat. Říkám si, že to byl můj úkol ji vypiplat k tomu, aby se jednou osamostatnila a byla v životě šťastná, což se snad povedlo. Vím, že je spokojená, tak to spíš beru jako úspěch.

Byla jste přísná matka?

To je asi víc otázka pro moje dcery. Já myslím, že ne. Ale vzhledem k tomu, že manžel je velice rozmazlující tatínek, musela jsem občas vyvažovat a nastolovat nějaký řád. Takže vlastně by vám asi holky řekly, že jsem přísná byla. V porovnání s jinými rodiči jsem ale byla spíš „čajíček“. Takže asi tak. Teď jsem vám odpověděla jako typická Váha…

Jaká nejlepší rada ohledně výchovy se vám osvědčila?

Rady nefungují. Každé dítě je jiné. Vyrůstá v jiném prostředí, s jinými rodiči. Takže za mne je nejlepší: Milovat, stanovit mantinely a nechat žít. A také o všem mluvit, diskutovat a vytvořit láskyplné hnízdo.

S kolegou Karlem Voříškem jste nedávno oslavila už desetileté výročí spolumoderování, to už je vlastně něco jako manželství. Jste na sebe hodně napojení?

My jsme si vlastně rozuměli úplně od začátku, jsme podobně naladění, což při naší práci dost pomáhá. A po těch letech si opravdu rozumíme beze slov, stačí na sebe mrknout a víme.

Tak to by pro vás asi bylo těžké, kdyby vás rozdělili…

No to se, doufám, nestane, věřím, že by mě Kája bránil vlastním tělem.

I s manželem jste už 22 let a jak už jste zmínila, jste narozená ve znamení Vah, máte kolem sebe ráda stabilitu?

Mám. A jedině tak můžu dobře fungovat. Když vyletím příliš do výšky, potřebuji někoho, kdo mne chytne za nohu, abych neodlétla daleko.

A co rozhodování, to vám jde?

Jako typická Váha opravdu hodně váhám a zvažuji. A dá mi to pořádně zabrat. Určitě víc než lidem narozeným v jiných znameních. Je to proces, který chce svůj čas. Mozek mi hází na stůl všechna pro a proti a já poměřuji a zvažuji. Projevuje se to v maličkostech i zásadních rozhodováních. Ale jedno pozitivum to přece jenom má. Když už se pro něco rozhodnu, nikdy toho nelituji. Snad i proto, že vím, že jsem tomu věnovala tolik času a úsilí. Ideální pak také samozřejmě je, když je poblíž můj muž, který můj obtížný proces váhání chirurgicky utne.

Což asi platí i u vašeho rozhodnutí pořídit si dům v Chorvatsku. Vím, že tam trávíte hodně času, je vám tam dobře?

Nesmírně. Miluju to tam. Naštěstí mám takovou práci, kde si můžu v létě proházet směny, pracovat déle v jednom bloku a pak tam můžu odjet na delší dobu. Je to pro mě každoročně ten nejlepší restart organismu. Týden volna je prostě na obnovu sil málo, myslím, že dva týdny jsou minimum. Vždyť teprve tak pátý den dovolené si začnete uvědomovat, že máte volno, a hlava začne trochu vypínat.

Vím, že tam s manželem máte i olivový sad, zapojujete se nějak do práce kolem něho?

To úplně ne, navíc v létě, když tam jsme, tak se s olivovníky nic neděje. Sklizeň je až na podzim. Vyrábíme olej tradiční starou metodou, která je sice pracnější, ale o to kvalitnější náš olej pak je. Čerstvě vylisovaný olej je velmi chuťově výrazný. Trochu hořký a má pálivý „ocásek“, což z něj ale dělá jednu z nejzdravějších potravin. Potom necháme jen sednout ovocný kal a stáčíme do krásných lahví, které jsme s manželem a designérem navrhovali. Je to takové naše další dítě.

Vaše babička byla Srbka, je vám jižní mentalita blízká?

Určitě ano, koluje mi v žilách. Svoje kořeny jsem znovu obnovila i tím, že jsem se vdala za Srba… Nic není náhoda, vše máme někde zapsáno. V Srbsku stejně jako v Chorvatsku mám svůj druhý domov. Ovládám jejich jazyk, máme tam příbuzné i přátele. Vlastně, já jsem doma všude tam, kde mám kolem sebe spřízněné duše a kde můžu volně dýchat.

Moderátorka Klára Doležalová má důvod k oslavám.