Mnoho žen drží dietu, aby se cítily dost dobré, chybí jim sebeláska, tvrdí odbornice na hubnutí

Kristiana Černá je certifikovanou koučkou holistického zdraví. Zabývá se komplexním přístupem k hubnutí a zároveň hypnoterapií. Zdají se vám tyto dva obory příliš zvláštní na to, aby byly propojené? Často slýcháváme, že hubnutí začíná v hlavě, ale ne každý si pod touto tezí umí představit něco konkrétního. Kristiany jsme se v našem rozhovoru mimo jiné zeptali, jak zjistíte svou ideální váhu a co je potřeba vyřešit, abyste už nikdy nemuseli držet dietu.

Jak jste se k tématu hubnutí vůbec dostala?

Přes můj celoživotní boj s hubnutím. Vyrůstala jsem se starší sestrou a mamkou, které obě strašně zbožňuju, ale moje sestra byla vždycky ta hubená a já ta oplácaná. To jsou nálepky, se kterými vyrůstá spousta žen. Moje mamka věčně hubla a zkoušela klasicky instantní věci a nízkokalorický přístup, který tady panoval posledních 60 let. Viděla jsem ji stále nešťastnou, a přesto, že se nás pořád snažila chválit, děti se zkrátka učí napodobováním. Já viděla sebedestruktivní chování a tím začal můj celoživotní boj s kily navíc. Způsobovala mi zdravotní problémy, měla jsem panické ataky, problémy s kůží, ekzémy. A to jsou věci, které si s nadváhou dřív nikdo nespojoval. Dnes je ale naštěstí už jiná doba.

V jakém smyslu jiná?

Všechno jednoduše souvisí se vším. V mém oboru nyní vnímáme váhu jako informaci, která nám něco říká. Třeba to, že se přejídám, že hormony nefungují, jak mají. Naše tělo chce být především zdravé a chce být na své ideální váze. Ta je pro každého odlišná. Váha by měla být vnímána jednoduše jako součást našeho zdraví a to se snažím předat i mým klientkám. Důležité je také řešit samotný vztah k jídlu. I když jsem sama jedla zdravě, pořád jsem se přejídala. To byl ten moment, kdy mi na vlastní kůži došlo, že vztah k jídlu není určený tím, co mám na talíři, ale tím, co se děje uvnitř mě. Na procesu hubnutí mě právě nejvíc baví ta hlava. Všichni tak nějak víme, co je zdravé a co ne. Ženy vědí, že není úplně nejlepší si namazat ráno vánočku Nutellou a ládovat se koblihami. Tak proč se všichni přejídají? Proč všichni nejedí zdravě?

Proč je celkově hubnutí taková věda? V čem je největší problém?

Ženy přeskakují začátek, což je přístup k hubnutí jako celku. Spousta lidí si nakoupí jídelníčky, vrhnou se do nové diety, omezí kalorie, ale vůbec se sami sebe nezeptají, proč vlastně chtějí zhubnout. Ano, někdo chce hubnout kvůli zdraví, ale mnoho žen touží hubnout, aby se cítily dost dobré, aby se cítily viděny svým mužem, aby zapadly do nějakých škatulek. Tohle s hubnutím nemá nic společného, je to o sebehodnotě. Navíc spousta lidí má zničený vztah k jídlu, není pro ně výživou, ale odměnou, náplastí na emoce. Do jisté míry je to v pořádku, my si máme užívat jídla, ale někdy jdeme až do extrému.

Jak poznám, jaká je moje ideální váha?

Na to není úplně jednoduché odpovědět, ale je to takový ten sladký bod, kdy váha nenarůstá, i když třeba přestanete cvičit a máte jen přirozený pohyb. Dalším bodem je to, jak se ve vlastním těle cítíte. Pokud máte zpracovanou hlavu, pak se cítíte ve svém vlastním těle skvěle a nemusíte splňovat nějaké vzory. Spousta žen má ale podvědomé vzorce ve stylu „nejsem dost dobrá taková, jaká jsem“, a tudíž se ani ve své ideální váze necítí dobře a mají pocit, že musí dál a dál hubnout.

Líbí se mi vaše věta, že máme krmit tělo, ne emoce.

Ano, je rozdíl, jestli moje tělo potřebuje výživu, anebo jestli mám emoční hlad. Ještě žádná žena mi nikdy neřekla: „Když se cítím smutná, tak mám chuť na brokolici.“ Vždycky je to stejné: „Jsem smutná, sežeru čokoládu. Cítím se dneska zle, tak jsem si ji dala, protože si ji zasloužím.“ A to je toxický vztah k jídlu.

Jak člověk pozná, že má toxický vztah k jídlu?

Jsou to základní věci. Přejídám se, to znamená, že jím daleko víc, než potřebuji, zajídám nudu, zajídám smutek. Když bych si řekla „nebudu zajídat emoce“, najednou uvidím, jak často po tom jídle sahám. Pak je to samozřejmě i dietní myšlení ve smyslu, že si řeknete, že něco vydržíte. Spousta žen říká: „Dobře, teď vydržím dva, tři týdny jíst zdravě.“ A pak budou zase tam, kde byly. Jenže zdravý vztah ke zdravému jídlu znamená, že to beru jako svoji normu, jako třeba čištění zubů. Je to něco, co dělám, protože se natolik zbožňuju, a je to přednější než si dát něco sladkého. Zároveň by ale mělo platit, že i když si někdy něco sladkého dám, nezboří se mi svět pod výčitkami.

Takže když se mluví o tom „musíš si to srovnat v hlavě, než začneš hubnout“, jde o to uvědomit si svůj toxický vztah, ať už je to k jídlu nebo k sobě samé?

Ano. Když s klientkami řešíme nastavení hlavy na hubnutí, rozděluji to na tři pilíře. Prvním z nich je emoční špek, což je fenomén, který označuje naši tendenci těla vážit víc, než v podstatě potřebuje. To je velmi často spojené s traumaty. Když je ve vývoji dané ženy nestabilita, nervová soustava byla narušena a nese si trauma. My se pak díváme, jaké vzorce se uložily do podvědomí. Nemusí to být vždy závažné jako třeba znásilnění, může jít o hádky rodičů, nestabilní zázemí v dětství… Svým způsobem se pak tyto ženy přeprogramovaly na to, že je lepší, aby byly větší, protože pak jsou ve větším bezpečí a mají větší šanci přežít. Jsou to ale i ženy, které se třeba cítily přehlížené, a tak si v hlavě nastavily „až budu velká, konečně si mě někdo všimne“, nebo „až budu mít nějaké problémy, například poruchy příjmu potravy, pak budu mít konečně pozornost a lásku, kterou si zasloužím“.

Druhý pilíř je vztah k jídlu, který by měl být takový, že si vybírám zdravé jídlo a zároveň necítím pocit viny, když si dám něco nezdravého. Zde je potřeba zapojit terapeutický přístup, protože jídlo je s emocemi úzce provázáno.

Třetí pilíř je vztah k hubnutí jako takovému. Mnoho žen hubne nezdravě, nebo jak říkám „toxicky“ - vycházejí z pozice sebenenávisti a pocitu „musím se změnit, pak teprve budu dost dobrá“. Netoxické hubnutí je naproti tomu o partnerství s mým tělem. Já vnímám tvoje potřeby, což je výživa, pohyb, odpočinek, a ty vnímáš moje potřeby, což můžou být požadavky nějak vypadat, mít energii, být schopná pracovat, cestovat, mít děti. Hubnutí, které začíná z pozice sebenenávisti, nikdy nekončí sebeláskou.

Častým zmiňovaným klíčem k hubnutí je počítání kalorií a kalorický deficit. Co si o tom myslíte?

Kdyby to stačilo, tak jsme všichni hubení, šťastní a zdraví a já tady vůbec nesedím. Neznamená to ale, že kalorie a současně i obsah talíře a kvalita jídla nejsou téma. Nicméně v rámci hubnutí nejde přehlížet mentální zdraví a nastavení našich emocí, které se s jídlem pojí.

Co dělat, když jsem v bodě, když se snažím dobře jíst, cvičím, ale nic se neděje a váha stagnuje?

Když za mnou přijde žena s takovýmto problémem, prvně se pídíme po tom, jestli je to vlastně pravda. Často ženy jedí zdravě, ale třeba se přejídají, a pak tedy přichází na scénu kalorie. Dalším krokem je, že se podíváme na zmiňovaná traumata, která jsou zdrojem vnitřního stresu. Také je důležité, jak vůbec „zdravé jídlo“ klientka vnímá. Pokud si dává salát a říká si „už se těším, až budu mít po jídelníčku a dám si zase čokoládu“, tak to produkuje enormní množství stresu. V těle je vše propojené a stres souvisí s produkcí hormonu kortizolu a ten zase souvisí s ukládáním špeku na břiše. Ještě se také ptám, proč vlastně daná žena hubnout chce.

Zabýváte se i hypnózou, ta do tohoto procesu zapadá jak?

Je to jedna z metod, které využívám, abychom si poradili s podvědomými vzorci. Žádné z těchto témat není snadné rozkrýt, když jdete třeba na kafe s kámoškou, a často jsou to věci, které jsou podprahové a jsou součástí našeho podvědomí. Jde o automatické reakce. Jdu a přejím se, aniž bych to věděla. Nebo se automaticky vracím zpět k nadváze jako jojo, protože hlava to má nastavené tak, že je lepší, když jsem větší.

S hypnózou pracuju ráda, jde o stav hluboké relaxace a spousta lidí má o ní zcestné představy. Není to tak, že lusknu a žena odpadne. Je to stav, kdy uklidníme neokortex (mozkovou kůru) a díky tomu pracujeme přímo s emocemi. Jdeme rovnou k příčině problému a odpadá zpochybňování jako „vždyť ale tak to nebylo, já měla skvělé dětství“. Což může být i pravda, ale pořád v sobě můžete v podvědomí nosit věci, které vám ubližují a v důsledku brání v hubnutí.

Cvičení je důležitou součástí zdravého životního stylu. Jen je potřeba to nepřepálit. Jak si nastavit tréninkový plán?