Miluše Šplechtová v Intimní zpovědi: Ten mě má tak omotanou, že si se mnou může podnikat úplně všechno!

Oblíbená herečka pozvala štáb Mých míst domů i na chalupu, kam se po sedmi letech sjely všechny její děti ze světa: nejstarší Nikola žije v Austrálii, nejmladší Bára v Americe. „Nad naší rodinou slunce nezapadá,“ glosuje Jan Hrušínský. Během našeho natáčení se Miluše Šplechtová ráda vrátila i do dětství v Mostě. O maminku přišla ve čtrnácti, o tatínka o devět let později. I na ně a na nejmladšího bratra Pavlíka zavzpomínali spolu s bratrem Václavem.

Víc se dozvíte v pořadu Moje místa, který má premiéru v úterý 5. prosince od 21:55 v Televizi Seznam. Už teď si můžete exkluzivně s předstihem pustit Miluščiny Intimní zpovědi. A jejich část si přečíst:

Miluško, ty prý nechápeš vtipy o tchyních?

Nikdy jsem se jim moc nesmála. Ale jak stárnu, vnímám, že určité vtipy o tchyních mohou být i vtipné. Měla jsem totiž dvě tchyně a obě byly skvělé. U těch vtipů jsem si říkala: „Hm, tohle neznám, to pro mě nepla.“

Bylo to tím, že jsi brzy přišla o maminku?

Je to možné. Nebo jsem měla velké štěstí. Každopádně k maminkám obou svých manželů jsem si našla vztah blízký a důvěrný. U Honzovy maminky je to logické, protože s Honzou jsme čtyřicet let. S prvním manželem jsem byla dva roky, přesto jsem zůstala s jeho maminkou – mojí první tchyní – ve styku po zbytek jejího života. Když si přišla pro Nikolu, kterého mám z prvního manželství, tak si brala i Kristýnku a Barunku, všechny děti křičely: „Jé, je tady babička Nina.“ Šla s Nikolou na kolotoč a říkala: „Holky, pojďte taky.“ A musím říct, že máme hezké vztahy i s prvním manželem a s jeho ženou Věrou.

Žádná zášť, že jsi ta potvora, která ho opustila?

Do hlavy mu nevidím. Všechno obrousil čas, všichni jsme se snažili, aby to bylo fajn. I tchyně.

Ty jsi Štírka, ty inklinují k silným mužům, kterých si můžou vážit.

Která žena by takového muže nepotřebovala?

Nevím, některé mají rády podpantofláky.

No já ne, to si neumím představit. A je pravda, že nefungujeme, že bych zavelela a všechno by lítalo podle mě. Já si to, co chci, musím trochu vydobýt, mít strategii. To mě baví.

Naučila ses to doma? Stihla jsi to za tu dobu, co maminka žila?

Nevím. Bylo to náhlé. I když jsme věděli, že je maminka hodně nemocná, netušila jsem, že je to tak vážné, že se nám maminka už z nemocnice nevrátí. Byl to tak velký šok, že přestože už mi bylo čtrnáct a mohla bych si toho spoustu pamatovat, tak ve mně se to tak nějak…

Zavřelo?

Zavřelo. Jako kdyby mi to v hlavě přejel zmizík, pamatuju si jen střípečky. Ráda bych si vzpomněla na víc.

To období, kdy jsi pomáhala tátovi se dvěma mladšími bráchy, to si pamatuješ?

Já jsem hlavně odešla do Prahy na internát konzervatoře. Brácha Vašek pak také odjel – tatínek nás nemohl živit na škole dva, tak Vašek šel na vojenskou školu a v Mostě zůstal jen nejmladší Pavlík. Jezdila jsem na soboty a neděle, pomáhala jsem, ale hlavně se staral táta. Snažil se nám vynahradit mámu, vařil, uklízel, pral, byla s ním legrace. Byl tak hrozně na maminku navázaný a byl to tak silný vztah, že on ji moc dlouho nepřežil. Devět let. Začal i pít a zemřel na akutní zánět slinivky břišní. Já tvrdím, že zemřel žalem.

Zemřel, když nejmladšímu bratrovi ještě nebylo osmnáct.

Abych si ho mohla vzít do opatrovnictví, musel proběhnout soud. Studoval v Praze, já jsem byla v angažmá v Ústí nad Labem, tak na víkendy za mnou jezdil tam, do herečáku, hereckého bytu. Byt v Mostě jsme pustili, protože jsme si mysleli, že se tam už nikdo nevrátí. Ale do Mostu se pak vrátil jak Vašek, který po emigraci Pavlíka musel odejít z armády, protože se odmítl zříct bratra a prohlásit ho za zrádce, tak později i Pavlík.

Ten byl v americké armádě?

Ano. Když se po třicetiletém manželství rozvedl, vrátil se do Čech. Zřejmě z války v Iráku si přivezl mnohočetný myelom, vloni na Vánoce zemřel. I takové smutné věci patří k mému životu.

Obraťme list. Mluvila jsi o dětech: ze tří žijí dvě v zahraničí. Jak to jako matka rodu zvládáš?

Nemůžu říct, že se mi nestýská, ale nejsme s Honzou rodiče, kteří by za každou cenu museli mít děti za humny. Hlavně že jsou šťastní, je to jejich život, já jim můžu jen přát, ať se jim žije hezky.

Nikola žije se ženou a dvěma dětmi v Austrálii, Bára založila rodinu v Americe, Kristýnka s manželem a kluky bydlí nad vámi. Vídáte se často?

Občas to vypadá, že možná se víc vídáme na FaceTimu. S Kristýnkou se potkáváme i na jevišti a před kamerou – v Ulici mi hraje dceru.

A vnoučata?

Mám jich pět a nejvíc vidím Kristýnčina Vojtu. Každý den, když přijde ze školy, zvoní a ptá se: „Babi Mílo, můžu k tobě?“

Jaké máte rituály, co s tebou chce podnikat?

Ten mě má tak omotanou, že si se mnou může podnikat úplně všechno! Říkám si, že nejdřív jsi dcera a musíš poslouchat, pak jsi maminka a musíš vychovávat… No a pak jsi babička. A babička nemusí nic, je od toho, aby to rodičům malinko kazila. Úplně malilinko. Samozřejmě, když Kristýna řekne: „Dneska tohle ne, to mu zakaž.“ Tak se to snažím dodržovat.

Ale když se teď všechny děti s rodinami po letech sjely na chalupě a vnoučata na mě „babí, můžeme…?“ a holky se na mě podívaly jako ty maminky, tak jsem jim řekla: „Holky, mlčte, děti se ptaly mě, ne vás, a vzpomeňte si na mě jednou, až vy budete babičky…“

To už budeš prababička. Tak ať se vám krásně žije!

Děkuju!

V pořadech Moje místa a Intimní zpovědi najdete zajímavé a otevřené setkání s oblíbenou herečkou: