Marta Jandová o mužích svého života. Rocker i popová hvězda byli super, ale gynekolog vyhrál

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když jsme se setkaly, dala si kafe a vodu a rovnou hlásila, že ji od rána děsně bolí hlava. Kdyby mi to ale neřekla, vůbec bych na ní nic nepoznala, energie z ní tryskala a úsměv jí z tváře v podstatě nezmizel. Ulevilo se jí, že se nemusí fotit, malovala se prý v autě, a navíc doma zapomněla make-up. A mně se ulevilo, že žádná otázka pro ni nebyla tabu, a to i když se týkala jejího milostného života či rodinných vztahů.

Zhruba za 14 dní vám bude padesát. Pro spoustu žen je to zásadní milník. Jak to prožíváte?

Moc ne, ale samozřejmě cítím, že se tělo mění, a milník to určitě je. Pamatuju si, jak jsem před lety potkala Helenu Vondráčkovou, povídaly jsme si a já jí tehdy říkala: Ty jo, mně bude čtyřicet! Jen se smála a řekla mi: Jak je tam cet, je to furt v pohodě. A já už tam teď za chvíli budu mít taky těch sát. Ale nejde o to, že bych si počítala vrásky, na ty s odpuštěním s*re pes, spíš si možná člověk víc uvědomuje, že čas ubývá. Ale pomáhá mi, když vidím tátu. Tomu je přes osmdesát a pořád žije naplno, hraje, řádí na pódiu. To mě uklidňuje.

Řada žen si k padesátinám naděluje nějaký zákrok plastického chirurga. Jak jste na tom vy?

Mám skvělého muže, a když nějaký takový nápad dostanu, říká mi: Neblbni, to je přece tvůj obličej, kronika toho, co jsi prožila, a je to krásný, jsi to ty! Ale jeden zákrok si opravdu přeju a to je operace víček, snad na to jednou dojde.

A v čem je problém?

Já se strašně bojím. Operace, ale vlastně všeho, i jehel. Mně jednou, když mi bylo něco přes 30, kamarádka poradila, že bych měla jít na botox rýhy nad kořenem nosu, prý preventivně. Tak jsem šla k doktorce a ta začala říkat, že to bude chtít jednu injekci sem, další tam, tady vyplnit - a mě to úplně vyděsilo. Do toho jsem zakašlala, ona si mě poslechla a oznámila mi, že mám zánět průdušek, dala mi antibiotika a poslala mě domů.

Šla jste na botox a dostala jste antibiotika na průdušky?

Přesně tak. A nejvtipnější je, že ty počínající vrásky asi na půl roku samy od sebe zmizely, asi jak jsem se lekla té spousty injekcí. Na botox jsem teda nešla. A jednou mě někdo ukecal na výplně kyselinou hyaluronovou a to taky není nic pro mě, mně to nesluší. Vypadala jsem jako křeček, rozšířilo mi to obličej. Rozhodla jsem se, že radši budu mít vrásky a rýhy a budu se víc usmívat, protože to mi zvedne tváře i bez injekcí.

Padesátiny, to svádí k bilancování. Třeba i k milostnému. Váš první manžel byl kytarista kapely Die Happy Thorsten Mewes, pak jste žila se zpěvákem Sashou, který tehdy platil za sexsymbol, a teď jste vdaná za lékaře Miroslava Vernera. Takže rocker, popová hvězda a gynekolog…

Všechno to bylo krásný. S Thorstenem bylo super, že jsme byli oba hudebníci, takže stejně vstáváte, stejně chodíte spát, máte prostě stejné životní tempo. K tomu máte stejné problémy a touhy, společnou vášeň. Nevýhoda je, že když jste spolu na pódiu a dole si holky svlíkají trička, žárlíte. Obzvlášť, když byl můj první muž malinko přelétavý, než si tedy nakonec našel svoji současnou třetí ženu, na niž strašně dlouho čekal a které bude už do smrti věrný, tím jsem si jistá.

A život se Sashou?

To bylo taky úžasný. Byli jsme spolu šťastní, vlastně to byla jedna velká party. U nás doma bylo pořád minimálně deset lidí, pořád jsme někoho hostili, byla to prča. Ale pak jsem z toho začala být unavená, už mě nebavilo každý den do pěti ráno pařit. Takže jsem postupně přestávala pít, pak jsem přestala i kouřit, ale Sashova party jela furt dál. A já pomalu začala toužit po klukovi, který nemusí pít každý den a nemusí každý druhý den vyspávat kocovinu. Chtěla jsem asi zakořenit, najít místo, kde budu mít klid a bezpečí.

Takže váš manžel si vás získal klidem a bezpečím, které vám poskytl?

Nejen tím. I inteligencí a tím, že je vlastně multižánrový. Miluje hudbu, hory, potápí se, rád cestuje, pořád něco čte. Já bych asi nemohla být s člověkem, kterého zajímá jen jedna jediná věc, jeden obor. Na lidech miluju, když se umí nadchnout pro hodně věcí. A ještě víc mi možná imponuje, jak umí řešit problémy, respektive o nich mluvit. A k tomu všemu je i skvělý táta. Proto se vedle něj cítím tak fajn, a to už je to deset let od svatby. A taky to byl jediný chlap, který mi kdy řekl, že se mnou chce dítě, navíc co nejdřív, a to jsme spolu byli krátce.

To jste se hned vrhli na založení rodiny?

Napoprvé to nedopadlo dobře, ale pak se nám brzy poštěstilo s Maruškou. A přirozeně, takže jsme to nemuseli řešit umělým oplodněním, i když i na to jsme byli připravení. Další děti nepřišly, asi se jim k nám nechtělo. Maruška se nám stejně asi ve třech letech přiznala, že nechce žádného sourozence, nechtěla se o nás dělit.

A čím jste si svého muže získala vy?

Říká, že mám velké srdce, a to na mně má prý nejradši. A možná i to, že stmeluju rodinu, my máme vlastně dost podobný osud. Oba máme slavné tatínky, jeho otec je známý a uznávaný egyptolog. Kvůli práci moc nebývali doma. Ten můj byl na koncertech a šnůrách, ten jeho v Egyptě. Oběma nám umřely maminky, když jsme byli mladí, takže nám oběma pak do života vstoupily i další ženy našich otců. Možná i proto na svět koukáme podobně.

Z toho, jak si povídáme, je jasné, že vaše priorita je rodina. Ale to nejste jen vy, váš muž a dcera, máte hodně velkou rodinu. Tatínek Petr Janda, jeho bývalá i současná manželka, nevlastní sestry - je vás tam hodně žen. Je tahle přesila výhoda, nebo nevýhoda?

Určitě výhoda!

A pro koho?

Samozřejmě, že pro nás, ale já myslím, že vlastně i pro tátu. On tu ženskou energii kolem sebe potřebuje, je pro něj důležitá. Je typický rockový muzikant, který ženy miluje, potřebuje je kolem sebe, ale nechá se jimi v dobrém smyslu slova ovlivňovat a je tak spokojený.

Ale zase když se ženské pohádají…

To víte, že se to občas stane. Já se třeba jednou hádala s jeho ženou u nich doma, šel kolem, viděl, jak na sebe štěkáme, chytil se za hlavu, udělal něco jako „jééé“ a zmizel. Za chvíli šel zase kolem, my furt v sobě, a tak zase „jééé“ a rychle pryč. A pak myslím, že Alici řekl, že má pravdu ona, mně řekl, že mám pravdu já, my se obě uklidnily a bylo to.

Takže v tom umí chodit…

Určitě, navíc jsme se v tom naučily chodit i my. To víte, že občas jedna nad druhou zvedneme oči. Některé věci má cenu prodiskutovat, jiné je lepší nechat být a dělat, že nic. Ale zas aby to nevypadalo úplně ideálně, ne všechny vztahy v naší rodině jsou tak idylické. Třeba jednoho strejdu, tátova bratra, jsem neviděla strašných let, prostě pár vztahů se v ní i rozpadlo. A je strašně smutné, že to bylo vždycky kvůli penězům. Mě to mrzí, ale když se holt někdo rozhodl dát přednost penězům před rodinou, tak pak tu rodinu nemá. Já to mám jinak.

A jak?

Mě třeba, když se někdo zeptá, co bude s dědictvím, až tu jednou nebude táta, tak říkám: Co jako? Nevím, ať si to táta udělá, jak chce, mně je to úplně jedno, pro mě je důležité, že spolu dobře vycházíme, jinak nic nepotřebuju. Všechno, co potřebuju, už dávno mám.

Čeká vás koncert, který jste si nadělila k narozeninám. Oslavíte je tedy 4. dubna na pódiu, je to tak?

Koukala jsem na všechny kolegyně, co si k padesátinám nadělují velké koncerty v obrovských arénách, ale těch se bojím. Navíc si myslím, že k těm mým rockovým kořenům se hodí spíš něco komornějšího, rockovějšího, takže to bude spíš než koncert takový koncertíček v Lucerně Music Baru. 13. dubna, kdy mám narozeniny, tam neměli volno, tak to prostě bude o něco dřív.

Přijde i váš otec?

Tatínek nepřijde, protože má v ten den jiný koncert, a dokonce tam nebude ani můj muž, bude pracovně v Asii. Takže dva nejdůležitější muži mého života tam nebudou, ale zase tam bude spousta lidí a kolegů, s nimiž si vždycky ráda zazpívám. Marek Ztracený, Vašek Noid Bárta, pozvala jsem i Aničku Slováčkovou. A taky jsem začala psát nové písničky, takže zahrajeme čtyři až sedm úplných novinek.

Alice Bendová nám ukázala svůj šatník v době, kdy slavila padesátiny