Kvůli alopecii přišla o vlasy, ale ani po nich zpátky netouží: holka bez korunky krásy Agáta Ulrichová

Agáta Ulrichová (27) se popisuje jako holka bez koruny krásy. Kvůli alopecii totiž přišla o vlasy a veškeré ochlupení na těle. Nevnímá to ale jako onemocnění, nýbrž spíš jako handicap. Díky parukám si ale může měnit barvy vlasů každý den a bez nich se jí žije vlastně dobře.

Sledovat ji můžete na jejím Instagramu (@agata_ulrichova), kde se snaží dělat o tomto onemocnění osvětu, byla součástí projektu Za normální holky (od roku 2018 je jeho ambasadorkou) a také vystoupila v rámci populární série konferencí TEDxPrague. Jak se s náhlým příchodem alopecie vyrovnávala a proč by vlasy už vlastně ani zpátky nechtěla?

Kdy jste začala poprvé přicházet o vlasy?

Je to nějakých sedm let zpátky. Tehdy jsem nenašla jediný článek, kde by se o alopecii mluvilo tak, aby dvacetileté holce nepřišlo, že jde o konec světa. Narazila jsem jen na jeden od nějaké paní, jež psala, jak si bez vlasů připadá hrozná a méněcenná.

Nejsem člověk, který se lituje, a nemám ráda, když někdo lituje mě. Naopak jsem pro přístup „to bude dobrý, to se zvládne“. Řekla jsem si, že chci být tímhle člověkem pro ostatní lidi. Chtěla jsem totiž, aby na plešatou hlavu nebyly jen reakce typu, že si člověk prochází rakovinou.

Jak jste se tehdy se ztrátou vlasů vyrovnávala?

Ze začátku to bylo hodně těžké, bylo to ve dvaceti, ve věku, kdy jsem se chtěla líbit klukům, a najednou jsem přicházela o vlasy a nevěděla, co se děje. Byla jsem smutná a probrečela jsem hodně nocí. Měla jsem ale obrovskou podporu v rodině, taťka s mamkou jsou optimisté a řekli mi: „Koupíme paruku, která se ti bude líbit.“ A já už začala přemýšlet, jakou si vyberu, měla jsem se na co těšit. Byla to ale dlouhá cesta - naučit se mít ráda bez vlasů. Také jsem pak začala být vděčná za to, že jsem vlastně zdravá. Alopecie je ve výsledku mírumilovné onemocnění. Kromě toho, že člověk přijde o tu „srst“, tak vám nic jiného neprovádí, zaplaťpánbůh za to. Já ji vnímám jako takový svůj handicap, což mi také hodně pomohlo ke smíření.

Proč podle vás přisuzujeme „koruně krásy“ takovou důležitost?

Teď jste to přesně řekla, když se zeptáte muže, co je korunkou krásy ženy, odpoví vám vlasy. Není to tak ale pokaždé. Když jsem s alopecií poprvé vyšla veřejně na Instagramu, sešla jsem se se svým bývalým tělocvikářem ze základky. Říkal mi, že mě sleduje a že mu to přijde strašně skvělé! Já jsem byla zaražená, protože to bylo poprvé, co jsem se setkala s pozitivní reakcí. On na to říká: „No to je jasné, Dáda Patrasová, Návštěvníci, to byla sexbomba!“ V té době mě ani nenapadlo, že by se holá hlava mohla někomu líbit.

Vždycky jsem si myslela, že za alopecii může ve velké míře stres. Je to tak?

Neřekla bych, že za to v mém případě může stres, protože já ani nevím, co to je. Nikdy jsem neprocházela nějakým vyloženě stresovým obdobím, u maturity to tak nebylo a u státnic na vysoké škole jsem byla už bezvlasá. Když mi ale poprvé zničehonic vypadalo kolečko vlasů, chtěla jsem znát odpovědi. To ještě dorostlo, ale najednou to vzalo rychlý spád a já přišla o vlasy, řasy, obočí a veškeré ochlupení. Nikdo mi ale nebyl schopný říct, proč se to stalo. Jediné, co jsem se dozvěděla, bylo, že v mém případě jde o autoimunitní onemocnění. Moje maminka má lupus a je možné, že se u mě autoimunitní onemocnění také objevilo, jen v jiné formě. Zároveň jsem ale slyšela i názor, že spouštěčem můžou být třeba alergie na lepek, na laktózu… Osobně jsem spíš zastáncem názoru, že je to nějaká autoimunitní chyba, ale samozřejmě netvrdím, že stres k tomu nemůže přispívat.

Existuje nějaká léčba alopecie?

Tehdy jsem chodila na léčbu do Královských Vinohradů, kde je vlasové centrum. Na lék jsem ale měla vedlejší účinky, tak jsem se rozhodla, že budu raději bez vlasů, než aby se mi za pár let projevilo něco horšího. Teď je na trhu nový lék, který by měl fungovat, ale já se po něm zatím nepídím. Záleží totiž také, jaký stupeň nemoci máte. Mám alopecii universalis, která ovlivňuje úplně všechny chlupy na těle. Pak je ještě alopecie totalis, která se týká pouze vlasů, řasy i obočí zůstávají, a alopecie areata a to jsou pouze lysiny ve vlasech.

Uvažovala jste na začátku i o odborné pomoci v podobě terapeuta?

Ano, bylo mi doporučeno, abych podstoupila psychosomatickou terapii. Nevím, zda jsem měla smůlu na terapeutku, ale odcházela jsem od ní v slzách a ještě vyšťavenější, než jsem k ní šla. Probíraly jsme všechno možné a její reakce se mě dost dotkly. Nebyly jsme prostě na stejné vlně a od té doby jsem žádnou jinou pomoc nevyhledala.

Existují třeba i nějaké alternativní metody léčby?

Vím, že někomu pomohla čínská medicína, ale já jsem k tomu hodně skeptická. I co se týká různých detoxů a diet. Radši budu plešatá než nejíst smažák! To nejdu úplně příkladem, ale asi je to prostě o povaze.

Je ještě šance, že vám vlasy dorostou?

Dostala jsem se do fáze, kdy doufám, že nedorostou. Děsí mě, že bych si musela holit nohy a zase si mýt obden vlasy. Odvykla jsem si a beru to jako velkou součást sama sebe. Když nechci, tak si vlasy nevezmu, paruky můžu různě měnit podle nálady…

Chápu to tak, že jste takhle teď spokojená a nehledáte způsoby, jak to zvrátit?

Chvilku jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych zkusila ten nový lék, protože jednomu klukovi, kterého sleduju na Instagramu, pomohl a začaly mu růst vlasy i vousy. Ale pak jsem si řekla, že nechci, že mi to takhle vyhovuje. Jediné, co by mi mohlo znova narůst, jsou řasy a obočí, protože mi neustále padá nějaký bordel do očí, a obočí se špatně kreslí, ale jinak všechno ostatní může zůstat tak, jak je.

V jaké paruce se cítíte nejlépe? Podle vašeho Instagramu tipuju zrzavou.

Ano, úplně nejlépe zrzavé mikádo! V 15 letech jsem se přebarvila na zrz, protože se mi ta barva hrozně líbila a cítila jsem se v ní asi nejvíc komfortně. Zároveň se mi hrozně líbí blond, ale jak jsem světlý typ, tak v ní vypadám, jako když si stoupnu ke zdi, takže to není úplně ideál. Díky parukám si ji ale můžu občas užít, takže nejvíc střídám tyhle dvě barvy.

Musíte se o ně nějak zvlášť starat?

Používám speciální šampony a kondicionéry. Nemusím je ale mýt obden jako normální vlasy, což je super. Nemělo by se to dělat, ale já paruky fénuju, kulmuju i barvím. Třeba si koupím blond paruku, k tomu zrzavou barvu na vlasy z drogerie a udělám si odstín podle sebe. Zrzavé paruky jsou totiž nedostatkové zboží. Je ale potřeba se o ně trochu starat, protože nová paruka vyjde na 25-30 tisíc korun a pojišťovna přispívá 2 000 Kč. Ta z pravých vlasů je ještě dražší, ale na denní nošení ji doporučuju - není v ní takové horko a nesvědí.

Co byste na závěr vzkázala dalším ženám, které potká ztráta vlasů vlivem alopecie?

Jsou to jenom vlasy. Život jde dál. S nimi i bez nich jste to pořád vy.

Krutá stopka: Které nemoci ukončily herectví Bruce Willise, Vala Kilmera a Christiny Applegate?