Dříve přítomnost rakoviny nevnímala, než si našla bulku v prsu: Mladá maminka popisuje průběh léčby

Pavlínu Štefanovou a Lucii Kocman znáte z úspěšného pořadu Královny pořádku nebo instagramového účtu o_domove, kde ukazují a radí, jak efektivně uspořádat domácnost, vytřídit skříně s oblečením nebo zútulnit interiér. Práce měly doposud nad hlavu, ale Pavlína, která je maminkou tří dětí (11, 9, 5) a v listopadu oslaví čtyřicátiny, musela poslední dobou ve svém tempu a nasazení zvolnit. Nahmatala si totiž bulku v prsu. Vyklubal se z ní agresivní nádor, který bylo potřeba okamžitě odstranit a zahájit léčbu.

Kdy jste si objevila bulku?

Někdy začátkem roku jsem si ji nahmatala při běžném mytí – tvrdší malou bulku na straně pravého prsu. Žádné samovyšetření jsem nikdy nedělala, vždy jsem se považovala za zdravého člověka s dobrým životním stylem, kterému se nemůže nic stát. Objednala jsem se na prevenci na gynekologii a až na doporučení lékařky na ultrazvukové vyšetření prsou.

Co se dělo dál?

Po ultrazvuku následoval mamograf a zároveň biopsie. Mamograf není nejpříjemnější vyšetření. Lucie chodí pravidelně, nemít ji, možná bych vyšetření odkládala donekonečna.

A jak dlouho jste čekala na výsledky biopsie? To musela být docela dlouhá chvilka plná strachu, ne?

Na výsledky histologie čekáte přes dva týdny. To bylo pro mě nejhorší období a sešlo se s naší dvoutýdenní dovolenou ve Španělsku. A ta byla vědomím, že jsem možná nemocná, trochu narušená. Snažila jsem si to užívat, být naplno s manželem i dětmi, ale jakmile jsem se na chvíli zastavila, padaly na mě velké strachy. Výsledky jsem se dozvěděla ke konci pobytu ve Španělsku. Manžel měl před sebou dva měsíce dlouho plánovaného volna a chtěli jsme celé léto společně cestovat.

Jenže výsledky nebyly příznivé.

Když jsem se dozvěděla, že jde o nádor, který musí ven, tekly mi slzy a drtila jsem manželovu ruku. Dobrou zprávou bylo, že je nádor malý a že to není v uzlinách. Na konci července jsem zamířila na operaci, vyndali mi centimetrovou bulku a tři uzliny, v jedné z nich byla mikrometastáze. Naštěstí to bylo všechno celkem rychlé – ráno přijdete a odpoledne můžete domů. Pár dní po operaci se o mě starala Lucie, je opravdu skvělá kamarádka a pracovní parťačka, lepší jsem si nemohla vysnít. Manžel byl s dětmi na chalupě: měl volno a mohl mě zastat.

Jaký byl další postup po operaci?

Po zákroku se mi docela ulevilo. Zpětně jsem si uvědomila, že jsem neposlouchala pořádně své tělo, poslední půlrok jsem byla neustále unavená. Když mi nádor vyndali, jako by ta únava, ta tíha odešla. Pak následovala další vyšetření a podstoupila jsem scintigrafii kostry, kdy díky radioaktivní látce zjistí, zda není něco špatně i v kostech. Další v řadě je odběr krve na genetické vyšetření, zda k nádoru máte predispozice. To se u mě naštěstí nepotvrdilo a i kosti mám čisté. Nemusím tedy podstupovat preventivní odstranění prsou a vaječníků.

Ale chemoterapie vás neminuly?

Chemoterapie byla standardní postup v léčbě. Profesor Luboš Petruželka, přednosta polikliniky na Karlově náměstí, mi naordinoval čtyři dávky „aperolu“, jak jsem si pro sebe oranžovou tekutinu pojmenovala. Aplikují mi je každé tři týdny a pak mě čeká 12 dávek jiné látky, kterou budu dostávat po týdnu. Chemoterapie začala na konci srpna, počátkem listopadu mě čeká poslední dávka oranžové směsi a týdenní dávky mám pak až do konce ledna.

Jak vám po chemoterapii je?

Není to nic strašného, na nevolnost dostávám léky. První den jsem úplně v pohodě a v noci nemůžu spát, tak si plánuju nějaké tvoření, protože jsem zjistila, že jsem nabitá a kreativní: naposledy jsem udělala spoustu práce do školy i pro klienty. Pak dva dny dospávám, jezdí mi pomáhat maminka. Je fajn, že uvaří a je odpoledne s dětmi. Já zatím můžu odpočívat, občas jdu ráda na procházku.

Jaké jsou vedlejší efekty léčby, co vaše vlasy?

Chemoterapii můžete podstoupit i s takzvanou ledovou čepicí na hlavě, která zamrazí kořínky vlasů a ty pak nemusí (ale mohou), vypadávat. Dlouho jsem to zvažovala, ale musela bych přejít na jinou kliniku. Chodím na Karlovo náměstí a tam čepice nemají, takže jsem to nakonec zavrhla. Navíc je to pak delší proces a prý i dost nepříjemný.

Rozhodla jsem se pro krátké vlasy, zespoda jsem si je nechala vyholit a poslala je k výrobě vlastní paruky. Vlasy musely být doplněny z projektu Vlasy pomáhají, za což jsem vděčná všem, kdo vlasy darují. Začaly mi hojně padat po dvou týdnech po první chemoterapii, tak jsem vzala strojek a prostě jsem si oholila hlavu. Chodím převážně s čepicí a paruku nosím, když se venku ochladí, a dokážu si z toho dělat i srandu. Děti mi třeba ráno řeknou „Mami je zima, vezmi si vlasy“ a společně se tomu smějeme. Doma nosím bambusovou čepici, mám i jednu na spaní, je to spíš příjemné, na hlavu je totiž fakt zima!

Co vám kromě maminky pomáhá ještě zvládat léčbu a celou situaci?

Asi pozitivní přístup. Beru to tak, že jsem v podstatě zdravá, jen potřebuju zajišťovací léčbu. I dětem jsem svou nemoc touto cestou popsala. Vyndali mi zkrátka z těla „něco“, co tam být nemělo, a teď se jen řeší, aby se „to“ pozabíjelo všude, kam se „to“ mohlo krví dostat. Určitě mi pomáhá přístup manžela. Od začátku z toho nedělá žádnou tragédii a společně plánujeme budoucí kroky v našem společném životě. Přátelé mi zase velmi pomáhají s logistikou dětí. Mám kolem sebe opravdu skvěle fungující tým. Také si plním sen, studuju soukromý roční akreditovaný kurz interiérového designu. Kolem designu se teď motá i většina zakázek, fyzicky náročné organizace dělám velmi zřídka.

A co psychika? Dokážu si přestavit, že člověka to přesto dost ovlivní a stresuje, neustále na nemoc myslí. Nebo to máte jinak?

Dřív jsem přítomnost rakoviny moc nevnímala, až teď, když se to dotklo mě samotné, mám pocit, že ji má každý druhý a každý první o tom neví. Ten pocit mě tedy dost stresoval, i proto vše sdílím, myslím, že kdybych pomohla jen jedné z našich sledujících k tomu, aby svůj nádor objevila včas, je to dost.

Další věc je, že moji ošetřující lékaři, ale i kamarádky, které léčbou prošly, mi doporučili užívání antidepresiv. Toho jsem se zpočátku strašně bála, ale nakonec jsem do toho šla, i když s poloviční dávkou. Jde o dlouhodobě užívaná antidepresiva, vysazovat se prý mají postupně, a to třeba až půl roku po ukončení léčby. Dojezd toho všeho totiž prý ještě může přijít.

Pomáhá vám o nemoci také s někým mluvit?

Chodím zároveň na různá sezení, s terapeutkou, která se zabývá energiemi a metodou Access Bars, kdy se během ošetření terapeut dotýká bodů na hlavě a tímto jemným dotykem uvolňuje zablokovanou energii. Po ošetření lidé zažívají úlevu po fyzické i mentální stránce. Teď mě čeká akupunktura a první setkání s čínskou medicínou, tak jsem zvědavá. Už jen udělat si čas na sebe mi pomáhá.

Co vás ještě čeká?

Po ukončení chemoterapie mě čeká ještě ozařování prsa, to by mělo probíhat pět týdnů, kdy se každý všední den musím dostavit na několikaminutové ozařování. Na první jarní den už budu mít všechno za sebou, těším se na to.

Změníte něco ve svém životě?

Minimálně účes! Krátké vlasy mě neskutečně bavily. Jinak nevím, mám skvělou a nádhernou rodinu, práci, kterou miluju, nevím, co by se dalo změnit. Asi víc užívat a prožívat. Máme s manželem velké plány a věřím, že vše dokážeme, tahle životní epizoda to jen urychlí. Všem našim sledujícím a čtenářkám děkuji za obrovskou podporu. Dávejte na sebe pozor, poslouchejte své tělo.

Léčba rakoviny: Jaké má vedlejší účinky?