Kalkulátor, seladon ze soutěže Na lovu: Je to jen image, ale za hezkou ženskou se otočím

Jestli jste fanoušky vědomostních soutěží, určitě vaší pozornosti neunikl pořad Na lovu. A určitě víte, že tamní lovci jsou chodící encyklopedie, majitelé neuvěřitelných znalostí, jimž je většinou skoro nemožné uniknout.

Jedním z nich je i Kalkulátor, jenž má sice image jakéhosi seladona, charismatického fešáka, před kterým by se měla mít kdejaká soutěžící na pozoru. Jenže nenechte se oklamat, jeho potutelný úsměv a slušivá vestička jsou jen úhybný manévr. Kalkulátor totiž nemá hlavu plnou „holek“, ale informací a vědomostí.

Kde k nim přišel, co na jeho výkony na obrazovce říkají jeho žáci a jak se k „funkci“ lovce vůbec dostal? O tom všem (a nejen o tom) jsme si s ním povídali.

Jste kantor, učíte na základní škole matematiku a zeměpis. Jak se z učitele stane lovec?

Kvízové soutěže jsem měl vždycky rád. Rád jsem to sledoval a už jako student jsem se řady z nich jako soutěžící účastnil. Byl jsem třeba v Riskuj, AZ kvízu, ve Chcete být milionářem?. A na základě mých výsledků z těch soutěží mě jednoho dne oslovila produkce soutěže Na lovu s tím, že hledají lovce. Tak jsem prošel konkurzy, otázkovými testy, kamerovými zkouškami, až jsem se dopracoval do křesla lovce.

Vědomostní soutěže znáte z obou stran. Takže se samozřejmě nabízí otázka, co je těžší. Soutěžit, nebo lovit?

Lidé si často myslí, jak je to pro nás lovce jednoduché. Ale i my to máme těžké. Já třeba kolikrát spletu naprosto primitivní otázku. Prostě udělám chybu v něčem, co bych vám jinak třeba i o půlnoci řekl správně. Ale stres je i tam nahoře. Pořád mám v hlavě: Tak panebože, učím matematiku, nedejbože, kdyby mi přišla otázka z matiky a já ji spletl. A že se mi to už párkrát stalo. Ale asi to mají proti nám soutěžící přece jen těžší, jsme už trénovaní. Oni přijdou, svítí na ně kamery, pro někoho je to úplně poprvé. Koneckonců když si vzpomenu na svoji první účast v Riskuj, tak jsem byl úplně vyklepaný, vynervoval jsem sám sebe a vymýšlel tam úplné blbosti.

V Na lovu jsou důležité nejen znalosti, ale i rychlost. A soutěžící často zpomaluje nervozita. Je ale něco, co zpomaluje vás?

Zpomalí a vykolejí mě vždycky nějaká hloupá chyba hned na začátku. A samozřejmě, když třeba nejsem ve své kůži, špatně se vyspím, jsem v nějaké nepohodě. Takže pak mám dny, kdy ze sebe odpovědi sypu jak nic a vytáhnu i věci, které bych sám nečekal, že vím. A pak zas přijde hra, kde zkazím, na co sáhnu. A když pak udělám pár chyb za sebou, vykolejí mě to a můj výkon je už spíš takový odevzdaný. Což si myslím, že teď v několika dílech na podzim diváci uvidí.

Říkáte, že váš výkon závisí na tom, v jaké pohodě, či nepohodě jste. Máte tedy nějaký rituál, zvyklosti, které před natáčením nikdy nevynecháte?

Rozhodně den před natáčením nepiju alkohol. Vůbec. A snažím se co nejlépe vyspat, ale to není jednoduché. Protože vám soutěž furt leze do hlavy, navíc já spím vždycky na hotelu, protože nejsem z Prahy, a tam se prostě člověk nikdy nevyspí jako doma. Takže občas se probudím ve čtyři ráno a už nezaberu, což je potom znát. Přímo před natáčením si dávám kafíčko s cukrem, i když normálně nesladím. Ale ten cukr v kombinaci s kafem mě tak trochu nabudí.

Říkal jste, že občas uděláte chybu i v naprosto lehké otázce. Vzpomenete si na nějaký konkrétní případ, na otázku, co vás úplně vykolejila, a vy jste zbytečně chyboval?

Toho bylo už nepočítaně. Jak jsem říkal, štve mě to hlavně u těch matematických otázek, když jsem učitel matematiky. A takhle jsem třeba popletl, kolik nejvíc tupých úhlů může mít čtyřúhelník. Řekl jsem úplný nesmysl, prostě jsem si to v té rychlosti blbě představil a bylo to. A pak jsou to chyby, kdy ne že bych nevěděl, ale špatně rozumím. Ale asi nejhorší chyba byla v Superlovu, když se mě Ondřej Sokol (moderátor soutěže, pozn. red.) ptal, pro jakou houbu se používá přezdívka masák. A já místo růžovky automaticky vyhrknul hřib žlutomasý. A to je pro mě nepochopitelný zkrat, protože těch růžovek každý rok nanosím domů desítky kil.

A když jste nebyl ještě lovec, ale soutěžil jste? Byla nějaká taková otázka, na které jste pohořel úplně zbytečně?

Pamatuju se na první Riskuj, kde se mě ptali, jaké biblické postavy symbolizují tři korunky ve znaku Kolína nad Rýnem. A já začal plácat něco o Ježíšovi, Marii a Josefovi, prostě mi v hlavě naskočili jen tihle tři, přitom to samozřejmě byli Tři králové.

Sice jsme se teď bavili o chybách, ale jinak obecně jsou vaše znalosti a samozřejmě znalosti všech lovců naprosto dechberoucí. Ten objem vyloženě encyklopedických znalostí, ta šíře, to je neuvěřitelné. Kde se to ve vás bere? To po večerech čtete encyklopedie?

Já si toho fakt hodně pamatuju už třeba ze základky, ze střední. Dost jsem toho pochytil i na vysoké a hodně toho mám ze sledování nejrůznějších vědomostních soutěží. A když se tohle všechno spojí, tak mně to v hlavě nějak uvázne. Asi mám dobrou paměť. Ale pořád to nemám jako kolega Vševěd, který je naprosto mimo naši úroveň. Ten ví opravdu snad úplně všechno.

Ten je možná i mimo jakoukoli lidskou dimenzi, mám pocit…

On se opravdu vymyká úplně všemu, veškerému chápání. Ten objem dat, co on má v hlavě, to je neskutečné. Když je třeba otázka na nějaký letopočet, ok, já ho třeba také vím. Ale on nejen, že zná ten letopočet, ale je schopen o něm mluvit dalších deset minut a doplnit ho o další fůru informací.

Přece jen v soutěži se objevují otázky z neskutečného množství oborů a oblastí. Chápu, že asi matematika a zeměpis patří k těm, kde chybujete výjimečně. Ale jaké jsou vaše slabé stránky? Kde mají soutěžící šanci, že vás spíš porazí?

Hudba a vyloženě moderní hudba, to nejsou moje silné stránky. Obecně ty modernější věci mi tak trochu unikají. Sociální sítě, počítače, tam jsem dost mimo. Tam se mi to všechno motá. Nesleduju tyhle věci, nezajímám se o ně.

Přesto jsou vaše znalosti neuvěřitelné, a když říkáte, že je máte vlastně už od školy, tak to jste musel být asi pěkný šprt, ne?

Na rozdíl od Vševěda jsem vyloženě šprt nikdy nebyl (smích). Minimálně na základce mi všechno šlo samo, vůbec jsem se nemusel učit a prospíval jsem s vyznamenáním. Na gymplu už to šlo známkově dolů, tam jsem měl čtyřky. Nebavilo mě se učit, neuměl jsem to a zapnul jsem jenom, když mi teklo do bot. Ale bylo to i tím, že místo, abych seděl a sledoval výklad, tak jsme pod lavicí hráli piškvorky, karty a vůbec jsme vymýšleli různé blbosti. Na vysoké mi pak systém vyloženě seděl, akorát jsem byl mistr prokrastinace, takže jsem pětiletý obor dokončil asi po osmi letech. Pořád jsem si něco rozkládal a odkládal, pak jsem zkoušel ještě jinou školu, užíval si studentský život.

Ale stejně, určitě hodně vědomostí máte tedy z dob školy a studia, ze sledování vědomostních soutěží. Být lovec v Na lovu, to je dost jiný level. Trénujete nějak, dovzděláváte se? A znovu se zeptám, fakt si nepročítáte encyklopedie?

Tak samozřejmě nějaké encyklopedie v knihovně mám, ale nějakou z nich vezmu do ruky maximálně jednou za měsíc. V dnešní době je něco jako encyklopedie vlastně mobil. Takže když někde zaslechnu nějakou zajímavou informaci, vyhodnotím, že to by se v soutěži třeba mohlo někdy objevit, tak kouknu na mobil a zkusím si ji uložit. Ale věk člověk nezastaví a už mi to do hlavy leze strašně blbě. Nové informace mi v ní těžko zůstávají. Je ale dobré i to, když si třeba osvěžím nějakou starou informaci. Něco, co jsem dřív uměl, pak pozapomněl, a teď když si to osvěžím, znovu to naskočí. Takže různě brouzdám po internetu. Poslouchám, koukám, sleduju, co se kolem mě děje, ale že bych se cíleně šprtal, to ne. Poslouchám rádio a snažím se třeba zapamatovat si, kdo jakou písničku zpívá a podobně. Ale to je zrovna to, co se mi do té hlavy dostává fakt těžko.

Když teď pomineme znalosti, co by podle vás kromě nich měl dobrý lovec mít?

Hlavně by měl být pohotový, umět reagovat na vtípky Ondry Sokola. Musí mít smysl pro humor, protože jinak by se tam z toho zbláznil. A umět samozřejmě komunikovat s lidmi, protože někdy jsou soutěžící takoví mrtví, moc toho nenamluví, a pak se musíme víc bavit my s Ondrou Sokolem. Chce to umět udělat nějaký vtípek, nechat si ze sebe udělat srandu, to je také důležité.

S těmi vtípky souvisí i to, že každý lovec má v soutěži jakousi image. Vševěd je prostě vševěd, co všechno ví, Kvízová dáma je elegantní a distingovaná lady a vy jste takový seladon, fešák a vtípky Ondřeje Sokola často směřují na váš vztah k ženám. Je to opravdu jen vaše image, nebo jste takový i v reálném životě?

Kdepak, jsem pes, který štěká, ale nekouše. Je to jen role. Já mám ženu, dvě děti a jsem takhle spokojený. Samozřejmě když vidím hezkou ženskou, otočím se jako každý normální chlap. Možná mezi chlapy utrousím nějakou blbou poznámku, prostě takové ty debilní chlapské kecy. Ale rozhodně to není tak, že bych přelétal z kytičky na kytičku.

Probrali jsme vaši image a teď k vaší přezdívce. Jste Kalkulátor. Proč?

Tu mi vymyslely dámy z produkce. Jeden z prvních úkolů, co jsme dostali, bylo, že si máme vymyslet přezdívku. Jenže to je pro mě peklo. Já radši budu odpovídat na tisíc otázek než si něco takhle kreativně vymýšlet. Ale přišel jsem s tím, že bych mohl být logik. A jako logik jsem vystupoval i na konkurzech. Ale když mě pak už vybrali, řekli, že budu Kalkulátor. A mně to zní pěkně, líbí se mi to. Není to totiž jen to, že umím počítat, ale že o hodně věcech přemýšlím, spekuluji, a to tak je, o to se vždycky snažím. Vždycky přemýšlím, jak by se co dalo vymyslet, vykalkulovat…A někdy to tedy překalkuluju a překombinuju. Ale i to ke mně patří.

Soutěž Na lovu či Superlov jsou divácky velmi oblíbené. Je jasné, že vám přinesly i popularitu. Je vám příjemná, nebo je někdy i na obtíž?

Zatím je to všechno v únosných mezích a je to příjemné. Nedělá mi problém, když se se mnou chce někdo vyfotit. Teď nedávno proběhlo mistrovství republiky v hospodském kvízu, kde jsme s kolegy rozdali snad stovky fotek. To mi vůbec nevadí. Občas mi přijdou nějaké žádosti o fotky nebo autogram do e-mailu. To také vyřizuju, ale tímto se omlouvám, že většinou s nějakým zpožděním. Vyskakuje mi samozřejmě spousta nových žádostí o přátelství na Facebooku. Ty nepřijímám, protože ho skoro nepoužívám, takže bych tam s fanoušky stejně nijak nekomunikoval. A jinak mám velkou výhodu, že v reálném životě vypadám dost jinak než v televizi. Nosím brýle, jsem zarostlý, neoholený, takže mě také málokdo pozná.

Diváci prý lovcům posílají i různé dárky. Kvízová dáma prý často dostává různé brože, které pak i nosí na natáčení. Co vy? Dostáváte také dárky od diváků?

Že by mi třeba někdo posílal kalkulačky? To bohužel ne (smích). Ale je pravda, že jednou, když jsem chyboval v otázce týkající se řeckého překladu bible, mi divák poslal knížečku, kde se o tom překladu píše a je v ní všechno vysvětlené.

A co vaši žáci? Učíte na základní škole, určitě vás v televizi sledují, hodnotí pak třeba vaše výkony?

Někdy se mě na různé věci ptají a jako by mě zkouší. A pak většinou koukají, co všechno v té hlavě mám. Jeden chlapec se mě třeba snažil nachytat na vlajkách. Když mi nějaké ukazoval a já mu říkal „tohle je Svatý Vincenc a Grenadini“ nebo „tohle je vlajka Mazovského vojvodství“, tak koukal a nechápal, jak to můžu vědět. Ale já hraju různé geografické hry a prostě mi to zůstává v hlavě.

A manželka?

Tak ta by byla nejradši, kdybych byl radši víc doma (smích).

Bylo ale období, kdy jste byl s dětmi a rodinou hodně. Dočetla jsem se, že jste asi rok byl na rodičovské se synem. Co je nejtěžší – učit, lovit nebo být na mateřské?

Každé má svoje. A je pravda, že na mateřské jsem měl obrovskou výhodu v tom, že jsme bydleli v domě s mými rodiči. Moje mamka je skvělý typ hlídací babičky, takže mi s dětmi neuvěřitelně pomáhala. Synovi tehdy bylo asi osm měsíců a dceři necelé tři roky. Musím přiznat, že úplně sám bych to s takhle malými dětmi asi nedal. I tak jsem byl rád, když po obědě všichni na chvíli usnuli nebo když je máma vzala na dvě hodinky ven a já si mohl dát šlofíčka.

Jak se vůbec stalo, že jste na tu rodičovskou šel?

Tehdy jsem učil na víceletém gymplu. Do primy mi tam chodily děti s trojkami nebo čtyřkami, strašně mě to tam štvalo. Vlastně jsem tam vyhořel, tak jsem se rozhodl, že budu s dětmi. Navíc moje žena je lékařka a samozřejmě doktorský plat je jiný než ten učitelský. Takže i z finanční stránky to bylo výhodnější.

I tak je to poměrně pokrokové rozhodnutí…

Je to velmi cenná zkušenost. Byl jsem s dětmi asi rok a čtvrt. A protože je moje žena anděl, tak i když přišla z práce unavená, vzala si děti na starost a já si šel třeba zahrát fotbal a podobně. Na rovinu říkám, že jsem to měl takové volnější. O to víc ale obdivuju ženy, které jsou s dětmi od rána do večera, tři čtyři roky v kuse. Před nimi opravdu smekám. To bych já asi nedal.

Začali jsme soutěží a také jí skončíme. Teď máte prázdniny, volno od učení i lovení. Stačí vám na dobití baterek, a můžeme se tedy těšit na Kalkulátora v plné síle?

Tak dva roky prázdnin by byly lepší, ale i ty dva měsíce jsou bezva (smích). A já samozřejmě doufám, že ještě soutěž bude nějaký čas pokračovat. Nějaké plány na příští rok máme, tak snad to vydrží. Baví a těší mě to.

Češi vědomostní soutěže milují, mají u nás tradici. Ten z Videostopu aneb Jan Rosák slaví 75! Zkuste si kvíz z ikonických českých vědomostních soutěží