Jste single i po 35? Udělejte životní inventuru a nebuďte na lovu!

S Janou Řehulkovou, vztahovou koučkou a mediátorkou, konzultuji vztahová témata dlouhodobě, baví mě nejen její profesionalita a široký přehled, ale i nadhled. Umí trefně pojmenovat problém a není příliš ezo, ale spíš praktická žena. Proto jsem se rozhodla, že téma „single ženy po 35“ proberu právě s ní.

Proč je právě hranice 35. roku vnímána jako „kritická“ a ženy po jejím překročení začínají být více pod dohledem společnosti?

Existuje několik faktorů, které mohou ve vnímání tohoto věku hrát roli. Biologicky je po 35. roce věku obtížnější otěhotnět a tato skutečnost často způsobuje stres u žen, které si přejí založit rodinu. Na ženy může být vyvíjen i společenský tlak. Rodina a přátelé, média a kulturní zvyklosti mohou vytvářet dojem, že do 35 let by měla žena mít vztah a založit rodinu a že poté je obtížnější najít vhodného partnera nebo zvládnout mateřství. Ženy se začínají srovnávat se svými vrstevnicemi, které již mají děti nebo stabilní vztah. Některé se rozhodnou upřednostnit svou kariéru a osobní rozvoj před založením rodiny. Pokud z tohoto důvodu chtějí mít děti později, často cítí tlak vzhledem k omezenému času, který my ženy máme. A některé mohou mít dojem, že je v jejich věku nedostatek vhodných partnerů, což může také vytvářet další stres.

Není ale opravdu těžší od určitého věku najít partnera?

Je. A jedním z důvodů může být, že hodně vztahů mladí lidé navazují na střední a vysoké škole, případně v pracovních začátcích, takže někdy kolem dvacítky. A když to v tomto období ženy tzv. nestihnou, tak se pak jejich možnosti na seznámení citelně zmenšují. Výběr se významně zužuje a mezi vrstevníky již není tolik nezadaných. V dospělosti jsou pak skoro všichni buď ženatí, nebo zadaní, zejména ti zajímaví a atraktivní, takže se pak čeká na druhé kolo, až se začnou tyto vztahy rozpadat.

Takže to není tím, že by chyběly situace, kde někoho potkat, ale už tam prostě nejsou volné kusy?

Dá se to tak říct. Určitě jich je mnohem méně. A já osobně bych se třeba svobodného padesátníka, který žije s matkou, trochu obávala a nevím, jestli bych s ním chtěla zakládat vztah. Jestliže někomu bylo pohodlné žít do padesáti s maminkou, tak to nevidím jako dobrou perspektivu a vklad do funkčního rovnocenného vztahu.

A dívají se i muži na single ženu po 35 jako na divnou, protože je ještě pořád svobodná?

Myslím si, že kolem těch pětatřiceti je to ještě v pohodě. Vždyť ono chvilku trvá, než člověk dostuduje vysokou, někdo ještě pokračuje doktorandským studiem, pracuje na výzkumu, projektu, někdo vycestuje do zahraničí… Ale já znám i spoustu žen kolem padesátky, které jsou samy, prostě se jim nepovedl dlouhodobý vztah a nemůžou najít partnera. Tam je to pak mnohem složitější.

V čem přesně?

Nedávno jsem zpovídala ženy, které měly zkušenost se seznamkami. A ony mi popisovaly, že první setkání občas vypadá jako výběrové řízení: umíš anglicky, řídíš auto, jezdíš na kole, lyžuješ, kolik vyděláváš… Mě to vyděsilo i rozesmálo zároveň.

Možná už od určitého věku nemáte čas ztrácet čas, a když je pro vás znalost angličtiny důležitá, hned se zeptáte. Což je samozřejmě přehnané, ale ty ženy mají svoje jasné priority, není to dobře?

Já si pořád říkám, že začátek vztahu by měl být o něčem jiném… Ale máte pravdu v tom, že když jsou ženy samy delší dobu, třeba deset let, tak už mají jasno v tom, co chtějí a nechtějí, o svém životě rozhodují samy, kupují si auta, byty, vše si zařizují a nepřizpůsobují se. O to těžší pak může být dosáhnout nějaké kompatibility s člověkem, který to má třeba podobně.

O čem by tedy měl být ten začátek?

Myslím si, že čím jsou lidé starší, tím víc musí být nový vztah exploze, aby spousta věcí mohla jít stranou a jediné, na čem záleží, je být spolu. Ale když je to založené na příliš racionálních základech, tak bývá shoda mnohem obtížnější. Nebo naopak, když má někdo za sebou špatnou zkušenost z předchozího vztahu, dokáže ocenit hodnoty, které postrádal, a vyhodnotí kromě přitažlivosti výběr partnera i rozumově. Mladé ženy to ale nemají snadné. Mnohdy se věnují kariéře, snaží se vybudovat si svou pozici mezi muži a pak musí být odolnější.

Ono vyžaduje odolnost i to, když je žena sama delší dobu. Dokážu si představit, že na ni okolí vytváří tlak… Jak s tím pracovat?

Myslím, že je důležité si i single život smysluplně naplnit a užít a nebýt tzv. na lovu. Já single ženám radím vzít tu situaci, jaká je, a užívat si, že jsou finančně nezávislé a nejsou za nikoho zodpovědné. Ta radostnost a uvolněnost v sobě nese potenciál, že zaujmete, rozhodně víc, než když budete úzkostné a budete o sobě pochybovat a každý potenciální vztah budete příliš analyzovat. To pak nejste v pohodě, ale spíš v křeči, a tím pádem méně atraktivní.

Lze zjistit, že žena dělá opravdu něco špatně, že má třeba přehnané požadavky? Jak se říká, že šestka prostě nemůže toužit po desítce… Jak sama sobě nastavit to zrcadlo?

Je to otázka i toho, v jakém prostředí se pohybuji a jakého partnera vlastně chci. Znám ženy, které očekávají, že dostanou sympatického movitého muže, který je zabezpečí ekonomicky, bude je podporovat v práci, brát na zajímavé výlety a dovolené, a přitom toho, co nabízí ony, je minimum. A to nemluvím o vzhledu, o tom to tolik není.

Ale ono se není čemu divit, protože v každém druhém časopise najdete články s tipy pro ženy, jak posílit sebevědomí, jak pracovat na sebelásce, jak se přijmout taková, jaká jste. A pak je otázka, jestli když se přijmete, jaká jste, aby vám bylo dobře ve vašem životě, tak jestli třeba nepřijdete o někoho zajímavého jen kvůli tomu, že na sobě odmítáte pracovat.

Zhlédly se příliš v tom, že mají být samy se sebou spokojené a neustupovat, až zapomněly na schopnost a ochotu se přizpůsobit a dělat ve vztahu kompromisy?

Já si spíš myslím, že některé ženy jsou v tom trošku ztracené. Na jednu stranu je v nich nějaké archetypální nastavení, které říká, že by o muže měly pečovat, že ve vztahu je třeba reciprocity. Na druhou stranu je tu tlak myslet hlavně na sebe. A ztrácí se z toho rázem uvolněnost a radost. Hlídám si stále to svoje, jsem v křeči, zaměřuju se na svoje hranice, chci být asertivní a nenechat si nic líbit, zároveň toužím být hřejivá a vřelá a chci si pustit někoho do života. A najít rovnováhu není snadné.

Jak má tedy postupovat žena slavící 35. narozeniny, která je sama a nedokáže rozklíčovat, kde dělá chybu a kterým slepým uličkám se má vyhýbat?

Doporučuji udělat si tzv. inventuru, zamyslet se, jak by měla vypadat další životní etapa, čím chce život naplnit a jak s ním naložit, co jí dává smysl, co jsou její zdroje energie, v čem je jí dobře a co posiluje její sebevědomí.

Když ví, kdo je a co chce a chce si život užít, začne postupně vyzařovat trošku jinou energii, než když sedí doma a dělá neustálou rekapitulaci toho, co bylo špatně a jak s ní nikdo nechce jít ven. Z toho „sama“ by se to určitě nemělo překlopit do „osamělosti“. Čas plyne a je fajn jít naproti příležitostem, které život nabízí a skýtá.

Jaké akční kroky byste doporučila?

Nebát se změn! Jestli se pět let pohybujete ve stejné práci, chodíte cvičit do stejného fitka a na kávu do oblíbené kavárny a za 5 let jste tam nikoho nepotkala, tak je potřeba změnit prostředí. Jít někam, kam by vás běžně jít nenapadlo, ale kde se dá očekávat, že se tam vyskytnou zajímaví lidé, nejen potenciální partneři, ale i prima kamarádi. Brát to jako tréninkovou plochu a neztratit schopnost konverzovat s muži.

Mám jeden pár, kdy jsem toto oběma nezávisle na sobě doporučila. Jsou to starší lidé a je obrovská náhoda, že se oba přihlásili do kurzu kreslení - on navíc nekreslí vůbec, ale chtěl zkusit něco nového. A jsou spolu.

Mají ženy ve středním věku, které jsou samy, něco společné?

To je zajímavá otázka. Ale neřekla bych. Jsou mezi nimi ženy úspěšné a sebevědomé i ženy úzkostné, starší i mladší, upravené a atraktivní, i ženy, co vzhled příliš neřeší. Rozhodně je nelze nějak „poznat“. Mojí sestřenici, které je přes 50 let, před lety zemřel partner. Je krásná, vypadá minimálně o 10 let mladší, úspěšná v práci, společenská, příjemná a extrémně pozitivně naladěná. A? Nikde nic. Samé neperspektivní vztahy. A tím, jak ji velmi dobře znám, si opravdu nemyslím, že by to byla její vina, že by vysílala špatné signály nebo na to šla rychle.

Takže všechno v pořádku, a přesto to nejde? Čím to?

Absolutně netuším. Ta mi právě popisovala i setkání ze seznamek, kdy jeden nápadník třeba hned vytáhl z batůžku placatku, jiní chtěli hned posílat erotické fotky… Neskutečné existence. Rozhodně to není snadné.

Je seznamka i tak podle vás způsob, jak poznat zajímavý protějšek?

Nepovažuji se za odborníka na seznamky, ale znám dost párů, které se tak seznámily, a je to určitě dobrý zdroj. Ale je potřeba počítat s tím, že někdy dlouhou dobu oddělujete zrno od plev.

Co když je žena relativně srovnaná s tím, že je sama, ale nátlak dělá okolí, které má pocit, že přece nemůže být šťastná? Má společnost stále zakořeněno, že by lidé měli být ve dvou?

Starší generace asi ano. I když se to rozvolňuje s tím, jak spolu mnohé páry žijí bez svatby, čím dál otevřeněji se mluví o stejnopohlavních párech a je celkově větší svoboda v tom, jak chce kdo v životě fungovat. Samozřejmě historicky je zakořeněno, že muž a žena tvoří pár a mají spolu děti, zakládají rodinu. Ale je třeba respektovat i životní styl lidí, kteří se rozhodnou být sami, nemít děti…

Co může naopak okolí udělat, pokud chce pomoct nebo nějak tu ženu podpořit?

Je to především o respektu a akceptaci té situace. Neklást zbytečné otázky pořád dokola, protože když už to trvá dlouho, tak se asi za poslední týden nic nezměnilo. Jediné, co je užitečné udělat, je nabídnout svou společnost, vzít ji na místa, kde se schází víc lidí, rozšířit portfolio zajímavých lidí a kontaktů.

Ale nejvíc pro to může udělat ten člověk sám. Udělat si rekapitulaci svých nabídek a očekávání, snažit se cítit dobře ve svém životě, to je dobrý životní program. Když se potom potkají dva lidé, kteří jsou kompletní, cítí se sami se sebou dobře, tak se to může hezky potkat a zúročit. Když někdo hledá partnera jenom proto, aby se vůbec cítil úplný, tak je tam začátek nějaké závislosti a vztah často nedopadne dobře.

Které slavné dámy jsou podle veřejnosti příliš dlouho single a čeká se napjatě, kdy změní status?