Jana Boušková slaví: Manžel kvůli mně vykoupil parfumerii. Pořád něco vymýšlí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Šmejděníčko šmejdění, ruličky do ručky… To je asi první, co si každý vybaví, když se řekne Jana Boušková. Pak je to určitě její typicky široký úsměv a samozřejmě Václav Vydra, herec, ale hlavně muž, s nímž loni oslavila čtyřicetileté soužití zpečetěné v roce 2006 i svatbou.

K dnešním sedmdesátinám a také k patnáctiletému výročí pořadu Prostřeno! je to opravdu hodně významných jubileí v krátkém časovém úseku.

Ale tahle nesmírně milá dáma své životní jubileum nijak extra neprožívá. „Víte, když to číslo někdo řekne, tak mám pocit, že nemůže mluvit o mně, že mě se to tak nějak netýká,“ řekla mi. Ale za těch 40 let po boku Václava Vydry je šťastná a hlavně je z jejího vyprávění jasné, že to byly a stále jsou zatraceně fajn roky.

Sedmdesáté narozeniny, 40 let s Václavem Vydrou, 15 let pořadu Prostřeno!, to je dost výročí najednou.

Já to tak ale vůbec neberu, prostě tak jde život. Skoro to ani nevnímám a obzvlášť narozeniny moc neprožívám, nemám z nich žádný mindrák. Samozřejmě jsem šťastná, že i v tomhle věku vstanu a můžu jít hrát, dělat, co mě neskutečně baví. Ale to je asi tak všechno.

Chápu, narozeniny moc neřešíte, ale co těch 40 let s Václavem Vydrou, co jste oslavili loni?

To je samozřejmě báječné. To byl krásnej život. A hlavně pořád je a ještě, doufám, i dlouho bude.

Skoro se chce člověku zeptat, jestli znáte recept na spokojené manželství?

Žádný univerzální návod samozřejmě neexistuje, ale asi je dobré nepřeceňovat maličkosti, nedávat jim zbytečný prostor. A nesnažit se druhého změnit, to je úplný nesmysl. A snažit se brát co nejvíc věcí s humorem, nebrat sebe sama moc vážně. Protože pak se z vás stane busta, ale ty většinou bývají ze sádry a sádra toho moc nevydrží.

Tak nedostatek humoru po boku Václava Vydry nehrozí, s ním je asi zábavy ažaž.

Jednou se mě taky novináři ptali, jestli se s ním nenudím, to jsem se smála asi pět minut. S ním se totiž nudit nejde. Za prvé je to neskutečný workoholik, vždyť on snad denně hraje, pořád někam jezdí. Ani chvilku neposedí. Vždyť on vymyslel před lety, že si uděláme kapitánské zkoušky a budeme jezdit s lodí. On vymyslel koně. Prostě pořád něco vymýšlí.

Co si na vás vymyslel naposled?

To je pořád něco. Ale krásně mě třeba překvapil o Vánocích. On na mně má rád parfém Diorella, tak mi jich pod stromeček nadělil hned asi šest nebo sedm, prostě vykoupil všechny, co měli v obchodě skladem. To bylo něco! Já měla radost a říkala mu, jak je úžasnej. A on měl zase radost, že je úžasnej.

Vy ale působíte mnohem klidněji.

Já jsem o rok a půl starší, možná to bude tím. A navíc já se přece nemusím účastnit všeho, ale většinou jsem se s ním snažila držet tempo a rytmus, ale když už to bylo moc, prostě jsem do toho nešla. A je pravda, že on pořád jede naplno a já už občas trochu ztrácím orientaci, kam ty jeho stopy vedou, ale jak říkám, nemusím být u všeho.

Říkáte, že pořád něco vymýšlí a nikdy neposedí. Ale také má za sebou několik autonehod, určitě i nějaké pády z koně, spadl i ze dvou metrů na jevišti v divadle. Vždy ale bez vážnějších úrazů, což se o vás říct nedá. Vy máte v tomto směru větší smůlu… na lyžích jste si ošklivě zlomila nohu, po pádu z koně zase čtyři žebra, nehodu na motorce jste odskákala zraněním kotníku…

To víte, já to vždycky vezmu hezky od podlahy, on to tak trochu odbývá.

Váš vztah je opravdu krásný, ale vaše seznámení vyšlo až na podruhé. Seznámili jste se na škole, on o vás usiloval, ale vy jste moc zájem neměla. Proč?

Protože byl mladej a mně se tehdy líbili starší kluci.

Tak jste se vdala za Petra Svojtku, s nímž máte syna. Ale bohužel jste ovdověla.

Ano, bylo mi tehdy jen 28 let.

A pak se ve vašem životě zase objevil Václav Vydra a už vám nevadilo, že je mladý…

Tak to on už nebyl mladý, to už tak trochu zestárnul… ale to si samozřejmě dělám legraci. Já nevím, asi nazrál čas.

To druhé seznámení s Václavem Vydrou, nejenže dopadlo úspěšně, ale hlavně bylo poměrně dost romantické, že?

Bylo to o Vánocích, na Štědrý den. Já točila v Ostravě a hodně brzy ráno jsem se vrátila domů k rodičům, protože můj byt se opravoval. U rodičů jsem usnula a najednou mě budí máma, že prý za mnou přijel Vašek. Přijel s boxerem Bonnym, kterého dostal ve svých patnácti od své maminky Dany Medřické za vysvědčení místo motorky, držel barevnou televizi po mamince a přinesl i žluté porsche pro mého tehdy asi čtyřletého syna. A mě přinesl vánoční hvězdu. Jo - a hlavně sebe…

A od té doby už jste byli spolu?

Jo. On přijel autem, tak jsme do něj hned sedli a objeli jsme všechny naše známé, abychom jim oznámili, že jsme spolu. Takže jsme si z toho Štědrého dne udělali trochu mejdan, byl to náročný, ale krásný den.

Ale brali jste se až po mnoha letech, až v roce 2006.

To bylo taky vtipné, pan farář nám tehdy před obřadem říkal: Vidíte, kdybyste se vzali hned, měli byste teď už stříbrnou svatbu.

Tak vy jste to měli všechno tak trochu netradiční. Vy jste požádala o ruku Václava, místo snubních prstýnků jste měli stébla trávy…

To je pravda. Ale ty umotané prstýnky z trávy nám úplně neprošly u pana faráře, protože se musely vysvětit. Jenže, vysvěťte trávu, že jo. Tak jsem mu dala na vysvěcení dva prstýnky, které mi Vašek dal dávno předtím po své mamince. Jeden jsem si pak navlékla já a ten druhý Václav, ale vešel se mu jen na malíček. A teď je zas oba nosím já.

A ta vaše žádost o ruku?

Já byla oficiálně pořád vdova. A když jsem jednou ležela v nemocnici po úrazu - to byla ta 4 zlomená žebra - tak když za mnou Vašek přišel, zeptala jsem se ho, jestli si mě vezme, že nechci umřít jako vdova. A on řekl: Tak jo, v pátek mám premiéru, ale v sobotu by to šlo. Tak jsme se vzali a on se pak snad ještě ten den po svatbě jel projet na koni, který se s ním v prudké stráni postavil na zadní, a nescházelo moc, aby oba spadli. Pak přišel a měl z toho hroznou legraci a říkal mi: Vidíš, zase z tebe byla málem vdovička. A řval u toho smíchy.

Co vy, také jste řvala smíchy?

Nejdřív ne, ale pak mě tím smíchem nakazil, tak jsme nakonec řvali smíchy všichni.

Tak teď zase k vaší práci. Veřejnost vás má samozřejmě hodně spjatou s pořadem Prostřeno!, ale vy jste také letitou členkou Činohry Národního divadla. To je taková herecká meta nejvyšší, je to tak?

Já jsem za to samozřejmě nesmírně ráda, miluju to prostředí, jsou tam bezvadní herci, jsem tam šťastná. Ale nemůžete každý den padat na zadek z toho, že jdete do Národního divadla. Vážím si toho, ale už to beru normálně, je to prostě moje práce. I když práce, kterou miluji, což je samo o sobě dar.

Teď už se opravdu chýlíme ke konci, vím, že jste říkala, že narozeniny nijak extra neprožíváte, ale přece jen. Co byste třeba popřála sama sobě?

Zdraví, jen a jen zdraví. A sílu na divadlo, na Václavovy legrácky, dojet za vnuky, prostě mít radost ze života, z lidí a z práce.

Ne každý měl v lásce takové štěstí jako Jana Boušková. Kvůli nevěře se dobré manželství nerozchází, říká oslavenkyně Vilma Cibulková