Holky jsou dobrý… Jeho tři ženy spolu chodí na kafe: Herec a lezec Martin Sitta v Intimní zpovědi

Jaké lumpárny má herec Martin Sitta na svědomí, odkud ho museli sundávat hasiči, co si v pubertě schoval do náruče sochy na náměstí a jak propojil vášeň pro horolezectví s opravou kostelů… To vše se dozvíte v pořadu Moje místa, který bude mít premiéru v Televizi Seznam ve středu 1. listopadu od 21:20 hod.

Už teď ale můžete s předstihem sledovat Martinovy Intimní zpovědi. Natočil je na hradě Valdštejn, ke kterému má blízký vztah. Mluvilo se o rodině i o tom, co z jeho povahy zdědily jeho čtyři děti, kdy lituje, že rychleji mluví, než přemýšlí… A část jeho zajímavé i zábavné intimní zpovědi si právě teď můžete přečíst:

Martine, když jsme si volali kvůli natáčení, přesně jsi věděl, kde bude každé z tvých dětí, včetně dospělých. To u tatínků není běžné.

Mám o nich přehled, to je dobře, ne? Kde jsou, co dělají, jak jim je. Voláme si a vídáme se, jak to jde.

Máš třetí vztah, čtyři děti…

A na všechny jsem pyšný. S první manželkou mám syna Martina, je mu devětadvacet. Z druhého manželství je jednadvacetiletá Eliška a patnáctiletá Anežka. Nejmladšímu Matoušovi, který ti při natáčení na Hruboskalsku ukazoval, kam spolu lezeme, bude osm.

Když jsi mu řekl, že pojedete na horolezeckou chatu, ptal se, jestli tam budou holky, a svítila mu očička. Kladný vztah k ženám má po tobě?

Jo, holky jsou dobrý.

Tvoje tři ženy prý spolu kamarádí?

Nevím, jestli vyloženě kamarádí, ale vycházejí spolu dobře. Velmi dobře. Chodí na kafe a víno.

O děti ses starat uměl, když jsi vyrostl se starší a mladší sestrou?

Mladší se narodila po deseti letech, takže ano. Ale pokud jsem ji dostal na starost, třeba když jsem zrovna potřeboval jít do kina na Vinnetoua, namočil jsem jí dudlík do rumu, aby hezky spala.

Tvůj nejmladší Matouš už hraje v Divadle Na Jezerce. Tys už také v tomhle věku hrál a recitoval, ale moc tě to nebavilo. Jak tě starší sestra Romana přiměla k přijímačkám na DAMU?

Chystal jsem se být lesníkem, ale když jsem byl na vojně v Kežmarku u tankistů, Romča mi řekla, že na herectví jsou přijímačky tříkolové, takže bych mohl dostat tři opušťáky.

Čím jsi komisi zaujal?

Netuším. Ve třetím kole jsem zmizel z jeviště, vyběhl jsem na balkon a skočil dolů parakotoulem. Vymkl jsem si kotník a dělal jsem, že to kulhání tam patří. Vzali mě, já jsem přijel do Prahy rovnou z vojny, po bujaré oslavě konce totality… A když mě viděla paní Krákorková na studijním, doporučila mi: „Martínku, přijď za týden.“

To nebyl to tvůj poslední „pracovní“ úraz, že?

Nejen pracovní. Mám dvakrát operovaná kolena, zápěstí, loket, křupla mi klíční kost… Jednou jsem přišel do divadla unavený, protože jsem doma montoval patro na spaní. Při Shakespearovi se mi zamotala šaškovská bota, já upadl, mluvil jsem dál, pak jsem špitl kolegovi, že omdlím, a svalil jsem se do portálu. Kamarád primář mi ten loket zadrátoval, zdůraznil mi, abych nelezl … A já jsem šel na skálu dřív, než jsem měl, zůstal mi šutr v ruce a já  – abych neslítnul – jsem se na tu ruku pověsil a vytrhal si všechny ty vruty. Prý jsem vůl. Klukovina, no.

S tím zadrátovaným loktem jsi pak řekl Agnieszce Holland, že jsi úplně v pořádku?

Jasně, protože jsem chtěl točit Hořící keř. Řídil jsem sanitku, vedle mě seděl Péťa Stach a já ho poprosil, aby mi do zatáčky s volantem pod kamerou pomohl – volant bez posilovače jsem neutáhl. Dali jsme to.

Stojí ti to za to?

Jo! Lezení i divadlo. Každý zážitek, ať jakýkoliv, když je prožitý a je silný, tak je to pecka.

Tak ať se daří! Ideálně bez úrazů…

Máte rádi sympatickou zpěvačku Lenku Filipovou? Podívejte se na upřímný rozhovor v pořadu Moje místa, kde se svěřuje se svou nedochvilností, a na její Intimní zpovědi o hudebních pauzách i o tom, co odkoukala od Karla Gotta.