Harryho knihu si nepřečtu, říká výživářka a propagátorka přerušovaného půstu Gabriela Peacock

Patří k českým modelkám, které uspěly v zahraničí. Dnes se o ní mluví jako o blízké kamarádce členů britské královské rodiny a nutriční poradkyni slavných osobností. Gabriela Peacock, rozená Báňová, pochází z Pardubic, ale žije v Londýně. Je trojnásobnou maminkou, propagátorkou přerušovaného půstu a autorkou knihy Úžasnější za 2 týdny, která vyšla minulý rok a o které nám prozradí víc.

Jako modelka viděla kolem sebe spousty dívek, které hladověly, a sama jedla celé dny jen ovoce v touze žít zdravě a neztloustnout. I to ji nakonec dovedlo k touze dozvědět se víc o tom, jak to v těle funguje. Jak se k výživovému poradenství dostala a co si myslí o knize Náhradník od prince Harryho, kterému kdysi pomáhala dostat se do formy před svatbou s Meghan Markle?

Já si vás pamatuju jako modelku Gabrielu Báňovou. Teď se o vás mluví jako o slavné výživové poradkyni, která radí princům a princeznám s hubnutím. Jak se rodačka z Pardubic dostala do Anglie?

Když jsem v 15 letech začala s modelingem, moje maminka mě přihlásila do soutěže Miss Arpels (prestižní soutěž na úrovni Elite Model Look), ve které francouzská firma hledala novou tvář pro svůj parfém. A já jsem ji vyhrála, což byl v té době obrovský úspěch. Navíc jednou z cen byl kontrakt s pařížskou modelingovou agenturou Madison. Za půl roku jsem odjela do Paříže, měla jsem agenturu i v Čechách a rozjela se mi modelingová kariéra. Pracovala jsem v Paříži, Miláně, Německu, v Kapském Městě. Až do dvaceti jsem v podstatě bydlela v kufru.

A pak přišel Londýn?

Je to tak. Někoho napadlo poslat mě sem na šest týdnů, bydlela jsem s hrozně fajn holkami a poprvé u mě přišel ten moment, že jsem cítila, že se chci zabydlet. No a už jsem neodjela. Londýn mi vyhovuje, je kosmopolitní, modeling tu nikdy nebyl tak dravý jako v Paříži. Dělaly jsme to všechny pro peníze, ale nestál na tom celý náš život.

A kdy jste se rozhodla začít se věnovat zdravému životnímu stylu a stát se výživovou terapeutkou?

Když jsem se usadila v Londýně, začala jsem přemýšlet nad studiem dietologie, byla tehdy nová a mě hrozně zajímala. Jako modelce mi pořád někdo říkal, že mám zhubnout, nebo ztloustnout, ale nikdo tehdy nevěděl, co opravdu funguje. V Paříži každá druhá holka nejedla, zároveň to byla doba, kdy se těstoviny považovaly za lehké jídlo. Abych opravdu rozuměla jídlu a reakcím v těle, vystudovala jsem naturopatii a biochemii, a protože jsem chtěla pracovat na klinikách s lékaři, našla jsem si i studium zdravotních věd – a to mi dalo skvělý základ. Ale bylo to zároveň hrozně těžké, především s akademickým psaním jsem bojovala. Nakonec trvalo šest let školu dokončit, ale stálo to za to. Biochemie a její logičnost mě naprosto nadchly. Co dáte do svého těla, to způsobí chemickou reakci. A hned vidíte výsledky, což je motivující. Můj tatínek má vysoký tlak a cholesterol, já mu doporučila hořčík a za dva měsíce měl tlak nižší a nemusel si nechat předepsat léky.

Máte srovnání s životním stylem v Anglii a v České republice. V čem se lišíme?

Jsme na tom podobně, naše rutiny a stravování nejsou extra zdravé, ale osvěta je čím dál lepší. Už se ví, jak důležitá je zelenina, to já jsem ještě vyrůstala s rohlíkem v ruce. Největší rozdíl vidím v konzumaci pečiva, se kterým mám v dietologii obecně problém. Strašně se po něm tloustne a je to jenom cukr. My ho jíme večer, v Anglii odpoledne, dávají si sendviče přes oběd, což je trochu lepší. Když už do sebe ten chleba nacpou, tak se ten karbohydrát vypálí přes odpoledne. Večer je to nejhorší, to si pak už jen sednete k televizi. Svým klientům stále dokola vysvětluji, že celozrnný rohlík není žádná záchrana, ale rozhodně platí, že čím tmavší pečivo a s více zrníčky, tím lepší.

Jak je možné, že denně vychází stovky, možná tisíce článků, knihy a podcasty na téma hubnutí a zdravý životní styl a lidi pořád věří, že někdo objeví zázrak. Jak to, že pořád nechápeme, co v těle jak funguje?

Spousta knížek a podcastů je především o příkazech, jsou restriktivní. Já na to jdu jinak. Předávám vědomosti a lidi to pak mají ve svých rukách, musí udělat ten první krok. Nejde pořád něco zakazovat (jako alkohol) a přikazovat, co smí a nesmí. Například člověku, který jí večer tři nebo čtyři krajíce chleba, řeknu, ať si vezme jen dva kousky, a žitného, a k tomu salát. Nezakážu mu pečivo komplet. Musí to jít postupně, dělat malé změny.

Když jsem četla vaši knihu, překvapilo mě, že podle vás můžeme být úžasnější už za dva týdny. Přitom výživoví poradci většinou mluví o dlouhodobém procesu. V čem je vaše metoda jiná a unikátní?

Rozhodně je možné cítit se lépe už po dvou týdnech, nemusíme čekat 6 měsíců, to je navíc hrozně demotivující. Zhubnout kilo za týden není nic dramatického a nezdravého, pokud je strava vyvážená. Samozřejmě záleží, jaká byla počáteční váha, protože když máte více tuku, jde to rychleji. Podle mě se můžete cítit lépe už pět dní potom, co začnete držet přerušovaný půst. Pomalu získáte kontrolu nad vlastním tělem, budete mít placatější bříško, víc energie, zlepší se vám spánek… Když navrhuju plány přerušovaného půstu, musím zohlednit, co moji pacienti chtějí. Protože když jim řeknu, že to bude trvat tři měsíce a zhubnou čtyři kila, tak se mi na to vykašlou. Musela jsem najít něco efektivnějšího a zdravého zároveň. A to doufám, že se povedlo.

Co je přerušovaný půst, jak byste tu metodu popsala?

Především je třeba vědět, že je mnoho druhů přerušovaného půstu a že ho lze upravit pacientovi na míru. Obecně je ale 8–16 hodin bez jídla ten nejjednodušší, společně se pak radíme, co kde chybí, například zelenina nebo vláknina. Tu metodu mám ráda, protože je nejvíc vědecky podložená, existuje mnoho studií, které potvrzují, že je to zdravé a funguje to za kratší čas. Nejde jen o ztrátu váhy, je to především zdravý životní styl. A to se neustále dozvídáme víc a víc, protože věda jde kupředu. Já jsem studovala před 10–12 lety a už se vědělo, jak velký pozitivní vliv přerušovaný půst má. Mimo jiné na to, zda v těle propukne rakovina, pomáhá při léčbě Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby a podobně. Fascinuje mě, že tahle metoda, která vlastně nestojí žádné peníze a můžete si ji navrhnout na míru, vám může zlepšit a prodloužit život.

Máte i řadu vlastních potravinových doplňků. Proč jste je začala vyvíjet?

Já mám obecně potravinové doplňky velmi ráda. Pro mě jsou koncentrovanou biochemií. Svým klientům je doporučuji, protože mnozí mají prostě takový životní styl (pracují, cestují, jsou ve stresu, nemají čas a chuť vařit), že se nemůžou soustředit jenom na vyvážený jídelníček. Tak to zkoušíme vybalancovat doplňky. Na klinice děláme denně krevní testy a vím, že každý máme „něco“, co nám chybí. A když se bude tento výkyv zhoršovat, bude to mít vliv na zdraví. Podle mě je škoda, že doplňky nemají úplně atraktivní pověst, měly by být běžnou součástí našeho života.

Spolupracujete i se slavnými osobnostmi. Jak se vám podařilo oslovit tuto cílovou skupinu?

Zpočátku jsem měla štěstí, že jsem byla doporučena jednomu a oni si mě doporučují dál. Řeknou si mezi sebou, že jsem jim pomohla, že zhubli, zlepšil se jim spánek. Vyhovuje jim moje filozofie, že není třeba obřích zásadních změn.

Jsou herci nebo umělci vůbec důslednější proto, že je tělo živí?

Je to pro ně mnohem víc stresující, když vědí, že na ně denně koukají tisíce lidí. Tihle lidé nemůžou čekat na výsledky tři měsíce. Ale není třeba hned od začátku nasadit dietu, můžete začít s doplňky. A především jim „dovolit“ žít. Někteří odmítají přestat pít alkohol a já s tím musím umět pracovat. Říct jim, že by pro jejich játra bylo lepší, kdyby 3–4 dny v týdnu nepili, ale jestli nepřestanou, tak alespoň dáme pilulky na podpoření funkce jater a vytvoříme plán, který bude fungovat.

Když si vás člověk „googlí“, nemůže minout informaci, že jste pomáhala s hubnutím i princi Harrymu. Jaký je životní styl královské rodiny?

Je asi celkem jedno, jestli žijete, nebo ne v královské rodině, důležité je, jaký máte vliv na to, co vám lidé dávají k jídlu. Hodně mých klientů má své kuchaře a já s nimi mohu spolupracovat, navrhnout dietu, kterou pak oni realizují a servírují.

Členové královské rodiny jsou vaši známí, s mnohými jste si blízká. Jak jste prožívala smrt milované královny?

Bylo to těžké. A pro královskou rodinu obzvlášť, nebyla to jen královna, ale hlavně babička. Já žiji v Londýně déle než v Čechách, je to můj druhý domov. A královnu jsme všichni milovali, obdivovali. Oplakali jsme její smrt, i když jsme samozřejmě věděli, že to jednou přijde. Rozloučení s ní bylo ale moc krásné.

Jaká bude podle vás vláda Karla III., máte nějaká očekávání?

Konkrétní témata, která chce řešit, zatím nevíme. Já ale především jeho i celou královskou rodinu moc obdivuji, vzhledem k tomu, co se děje v Anglii. A oni stále drží hlavu vzhůru, nenechají se shodit, nekomentují, denně pracují, dělají, co po nich stát chce. Celá země je obdivuje.

Jak vnímáte, že se Harry s Meghan odstřihli? Jak on pere v knize Náhradník špinavé prádlo. Je to v Anglii citlivé téma?

Hrozně moc. A všichni doufáme, že už to opadne, že s tím přestanou. Já můžu říct jen svůj vlastní názor, a to, že s tím, co dělají, naprosto nesouhlasím. Nemyslím si, že by se rodinné problémy měly řešit na veřejnosti. A můžeme si jen domýšlet, co tím vlastně sledují, proč to takto veřejně řeší. Já, stejně jako většina Anglie, si tu knihu nikdy nepřečtu.

Jste trojnásobná maminka. Jaké základy chcete, aby měly, co se týče zdravého stravování, vaše děti?

Stejně jako u dospělých je to o balancu. Moje děti jedí z 90 % zdravě, doma máme v podstatě jen zdravé věci. Sladké si dají, ale ve zdravější verzi. Proteinové tyčinky, zdravější chléb, lepší čokolády. Když jdou ale na oslavu nebo ke kamarádům, můžou jíst, co chtějí. Vysvětluju jim tedy, že dát si donut k snídani není normální, ale když jsme na dovolené a ony si v hotelu dají vajíčka, která mají vysoký obsah bílkovin, a ovoce, které obsahuje vitamíny a antioxidanty, tak si půlku donutu dát můžou. Ale jídlo to není.

Jak vypadá běžný den Gabriely Peacock?

Každý den je jiný. Ráno odvezu děti do školy a pak jsem buď na klinice, dělám po zoomu konzultace, chodím do kanceláře, nebo pracuji na knize, na její propagaci a tak podobně.

Kdy vyjde druhá knížka a v čem bude jiná než Úžasnější za 2 týdny?

První knížka bude asi už navždy to nejlepší, co jsem napsala. Dala jsem do ní všechno, všechno, co vím jako terapeutka, skládá se z deseti kapitol. Věnovala jsem psaní a výzkumu opravdu hodně času. Jsem na ni hrozně pyšná a chtěla jsem, aby si v knize každý našel pro sebe relevantní kapitolu. A je klidně možné, že po pár měsících bude relevantní jiná kapitola. Životy se mění. Mým cílem bylo napsat „guide book“, aby se lidi naučili věci, které budou moct do konce života opakovat. Moje nová kniha vyjde v Anglii v květnu a je o dlouhověkosti, o tom, jak díky přerušovanému půstu docílit delšího a zdravého života. Vzájemně se s tou první doplňují a sedí k sobě. V Česku vyjde snad do konce roku.

Jedním ze současných hitů sociálních sítí je očistná kúra z celeru. V čem jsou benefity?