Do třinácti jsem hrála jen s kluky, říká jedna z našich nejlepších hokejistek Denisa Křížová

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kromě skvělých sportovních zážitků si letošní Mistrovství světa v ledním hokeji žen, které se koná v Českých Budějovicích, dalo za cíl více tento sport zviditelnit a upozornit na předsudky, co o něm stále panují. O tom, jaké mají ženy, které se rozhodnout hrát hokej, podmínky, zda se mohou tímto sportem uživit a jak si vede český hokej ve srovnání se světem, jsme si povídali s jednou nejvýraznějších a nejúspěšnějších českých hokejistek Denisou Křížovou.

Od mládí jste se věnovala různým sportům, proč u vás vyhrál zrovna hokej?

Ze všech disciplín, které jsem vyzkoušela, mi byl nejbližší. Hlavně proto, že je to týmový sport, což mám raději. Odmala jsem hrála i tenis, ale táta hrál taky hokej, takže jsme na zimáku byli pomalu každý den.

Hokej je pořád v Česku považovaný hlavně za mužský sport. Setkávala jste se s nějakými předsudky? Nedivili se třeba spolužáci, proč holka hraje hokej?

To je spíš otázka pro mé rodiče, já byla do hokeje tak zapálená, že to šlo úplně mimo mě. Rodiče si určitě něco vyslechli, přece jen v době, kdy jsem vyrůstala, to nebylo úplně běžné, ale moji spolužáci a kamarádi to vůbec neřešili.

Takže si myslíte, že tyhle stereotypy jsou hlavně generační záležitost?

Určitě. Je skvělé vidět, jak se teď ženský hokej posouvá dopředu, i rodiče malých dětí jsou mnohem víc otevření a neřeší se, kdo je holka nebo kluk. Důležité je, aby sport dítě těšil a bavil. Mám radost, že po celé republice teď máme spoustu holek, které chtějí hrát hokej a mají k tomu už mnohem lepší podmínky, než jsem měla já.

Vy jste s hokejem začínala v Pelhřimově, kde ani ženské mužstvo nebylo. Takže jste trénovala s kluky?

Ano, přesně tak, odmalinka. Já ani nevěděla, že někde už dívčí družstva jsou, to až později ve starších žácích jsem zjistila, že se můžu připojit k dívčímu týmu. U nás v ročníku jsem byla jediná holka a přišlo mi úplně normální hrát s kluky.

Takže jste s nimi byla i v šatně? Holčičí asi nebyla…

Přesně tak, ale já chodila jako dítě stejně oblečená na trénink už z domova, takže jsem to nijak neřešila. Vlastní kabinu jsem dostala až někdy ve třinácti, v pubertě už člověk soukromí přece jen potřebuje. Ale jinak jsem s nimi trénovala úplně stejně, žádné úlevy na ledě ani při suché přípravě jsem neměla.

Pak jste ale přešla do Prahy do dívčího týmu a v pouhých šestnácti letech rovnou do Ameriky. Jaké to bylo, najednou se přesunout za oceán a starat se sama o sebe?

Velký šok, to především. A také střet s realitou i velká životní zkouška. Když je člověku šestnáct, myslí si, že všechno ví nejlíp a rodiče už nepotřebuje… Navíc já byla tak zapálená do hokeje, že jsem se soustředila hlavně na něj. A moc mi nedocházelo, že budu muset řešit i ty běžné věci okolo, jako co budu jíst, kde si vyperu a tak. Ale zvládla jsem to a zpětně si myslím, že mi to hodně pomohlo jak v osobním, tak sportovním životě.

Bylo něco, co vás v Americe hodně překvapilo, s čím jste vůbec nepočítala?

Určitě jsem narazila v jazyce. Angličtinu jsem měla od třetí třídy, takže jsem si myslela, že ji umím. Realita ale byla úplně jiná. První dva roky mi daly zabrat, povídejte najednou v angličtině třeba o světové válce… Na druhou stranu mě překvapilo, že tam na střední škole probírají věci, které jsme my měli už na základce.

Z hlediska sportu vás také něco zarazilo?

Nejvíc asi to, kolik holek se tam hokeji věnuje. Tisíce jich chodí do ryze holčičích týmů už odmalička a hrají jen mezi sebou. A také je tam o ženský hokej velký zájem, na zápasy chodí hodně fanoušků. Na ty naše například v průměru 5 až 10 tisíc.

A dá se v Americe hrát ženský hokej profesionálně?

Ano, určitě. Rozdíly v platech sice pořád jsou, ale teď už v USA druhým rokem běží nejvyšší ženská liga, obdoba NHL, a máme skvělé podmínky. Samozřejmě nemůžu mluvit za všechny, ale platy jsou slušné a dá se s tím normálně žít.

Věříte, že i v Česku bude ženský hokej také někdy podobně populární?

Doufám a věřím. Já to možná nezažiju, ale už i naše výsledky, které nyní máme, nás řadí mezi elitní světové týmy, což jsme dokázaly i účastí na olympijských hrách. A roste nám tu nová generace hráček. Je moc hezké vidět pokroky a jak zájem o ženský hokej každým rokem stoupá.

K tomu zřejmě přispěje i dokumentární film Holky na led!, který se při přípravě na toto mistrovství o vás natáčel, a diváci jej uvidí v květnu, po skončení mistrovství. Jaké pro vás natáčení bylo?

Hrozně milé. Vnímám to jako další pokrok ve zvyšování zájmu o ženský hokej, je přece skvělé, že se o nás točí i film! Natáčení samo o sobě bylo moc fajn, ale vlastně jsme ho s holkami moc nevnímaly, celý štáb byl velmi přátelský a odvedl skvělou práci. Těším se, až to celé uvidím.

A jak hodnotíte přípravu celého mistrovství, jak vás České Budějovice přivítaly?

Úžasnou atmosférou. Je to nádherné a sportovní město, takže si myslím, že je velice atraktivní i pro zahraniční fanoušky a týmy. Musím říct, že organizátoři i celý český svaz a realizační tým tady pro nás udělali opravdu maximum a připravili vše od prvního dne dokonale.

Mistrovství světa v hokeji žen poprvé v Česku! Proč mají české hráčky čtyřikrát těžší puk