Dita Formánková o ženách v IT: Holky mají v matematice lepší skóre než kluci, chybí nám sebevědomí

Je libo kurz programování, datové analýzy, tvorby webu nebo kyberbezpečnosti? Nezisková organizace Czechitas chce začleňovat a především udržet ženy v IT. Jakým překážkám v mužském prostředí čelí? A je ve světě technologií prostor pro empatii? O tom jsme si povídaly s Ditou Formánkovou, která neztrácí úsměv ani přes svůj nabitý program.

Jakým nejčastějším předsudkům čelí ženy, pokud se rozhodnou ucházet o místo v IT odvětví?

Mohou se už na pohovoru setkat se stereotypními představami o tom, jak by ideální uchazeč měl vypadat. Má mít diplom z vysoké školy, má to být muž? Čelí znevýhodnění na základě podobnosti, nevědomým předsudkům. Objevuje se fenomén zvaný Maternity wall - stereotypy a formy diskriminace pracujících matek nebo žen ve věku matek ucházejících se o pracovní místo. Ovšem ten problém necítí ženy pouze u náboru, ony se mnohdy na ten přijímací pohovor ani nedostanou, často už kvůli samotným podmínkám v pracovních inzerátech.

Je složitější ženy motivovat pro práci v IT, nebo je naopak v oboru udržet?

Obojí je těžké. Zájem o tento obor ale v Česku roste. Počet dívek, které se po střední hlásí na vysokou školu s technickým zaměřením, se podle dat zvýšil až skoro trojnásobně. Zájem se daří zvyšovat i díky tisícům absolventek digitální akademie v Czechitas. Lámou se bariéry, které brání ženám věnovat technologiím pozornost. Diplom ze vzdělávacího kurzu nebo z vysoké školy ovšem není všechno, je to startovní čára. Musí pak projít velice kritickou vstupní branou a potom nějakým způsobem v prostředí vydržet, uspět…

Proč je to pro ženy těžké?

V kolektivu necítí pocit sounáležitosti, stojí je extrémní úsilí, aby byly vidět a slyšet, aby si obhájily pracovní postup i vlastní výsledky. Mají nižší sebevědomí, bojí se dělat chyby, o příležitost k postupu si často nedokážou říct, včetně třeba lepších platových podmínek.

Rozdíly ve mzdách mužů a žen v ČR jsou větší než v Polsku nebo Rumunsku

Takže větší otevřenost ze strany zaměstnavatele, to je to, co by ženám zvýšilo sebevědomí?

Určitě. Chce to změnu firemní kultury, personálních procesů a možnost větší flexibility, abychom mohli zaměstnávat ženy, které jsou v Česku primárními pečovatelkami o malé děti i o starší členy domácnosti. Pak je důležitá i možnost menších úvazků, máme tu dost žen, které poměrně brzy po porodu chtějí pracovat, ale nemohou, protože by práci neskloubily s péčí o dítě. To je obrovský potenciál pro napjatý pracovní trh, kterému chybí zaměstnanci. Ženy chtějí pracovat, ale tu příležitosti nemají. A nejde pouze o technické obory, je to problém obecně. Benefitem jsou určitě i firemní školky a manažeři, kteří bojují za rovné platové podmínky.

Jak jsme na tom v porovnání se zahraničím, pokud jde o ženy v IT?

Ve srovnání s Evropou se dost stydíme. Zaujímáme vždy to poslední místo a stagnujeme na 10 procentech žen v tomto oboru. (Česko je obecně pod světovým i evropským průměrem se 17 procenty žen ve vedoucích pozicích - pozn. red.). Ovšem vzhledem k tomu, že obrovsky přibývají nová pracovní místa, daří se nám do nich obsazovat jak absolventky kurzů Czechitas, tak i absolventky vysokých škol. Není to ale dostatek k tomu, aby to významně ovlivnilo systémové konzervativní myšlení.

Máte na mysli škatulky, které rozdělují svět na ryze mužská a ryze ženská povolání?

Ano, předurčujeme ženy i muže na určité profese. Plody tohoto smýšlení budeme sklízet ještě pár let. Na výběru budoucí kariéry se podílejí rodiče i učitelé svým přesvědčením, a tudíž podporou. Pak tu je mediální tlak, kdy vidíme u počítače primárně kluky. Přitom dívky v matematice skórují lépe než kluci. Právě zájem o matematiku, zájem o řešení problémů, může být dobrá predispozice pro uplatnění se v technologických oborech. Dívky s touto kompetencí končí u ekonomických oborů, a naopak kluci se hrnou do informatiky kvůli tomu, že třeba rádi hrají ve volném čase počítačové hry.

Jaké jsou nejčastější fámy týkající se vašeho oboru?

My se za tu skoro desítku let, co se věnujeme vzdělávání, potkáváme s nepochopením, co vůbec programátor nebo IT specialista dělá. Dnes je to disciplína, která je protkána mnoha různými obory. Má obrovské množství pozic, přes design nebo návrh systémů po práci s daty. To jsou všechno nádherné role, do kterých patří i jiné dovednosti než analytické myšlení.

Motivace spočívá na multioborovosti, lidé se mohou podílet na tom, jak se svět kolem nás mění. Když nebudeme dělat nic, nic se nestane, ale nemůžeme čekat, že se bez jakékoliv intervence obor sám od sebe narovná. Dlouhá léta jsme propagovali Czechitas s tím, že technologie znamenají příležitost. Dnes upozorňujeme, že zájem o technologie je naprostou nezbytností i v souvislosti s teď tolik diskutovanou umělou inteligencí.

Máme se umělé inteligence bát?

Ostražitost je určitě namístě, je to taková Pandořina skříňka. Ovšem můžeme se jí buď bát, nebo se naopak těšit na příležitosti, které nám přinese. Já jsem technický optimista a věřím, že práce se změní, ale umožní nám dělat věci lépe. Umělá inteligence je nástrojem k inovacím, k lepším výsledkům. Vznikne spousta nových pracovních míst, samozřejmě jich hodně zanikne, ale lidé se nesmí bát změny. Život nikdy nebude tak pomalý, jako je dnes.

Umělá inteligence nedokáže prožívat emoce. V této souvislosti mě napadá – má ve světě technologií nějaké místo empatie?

Empatie je strašně důležitá, je to důvod, proč je právě zájem žen o svět technologií stěžejní. Jde o dominantní a feminní kompetenci. Je to něco, co se do světa technologií musí dostat výrazně víc. Ať už jde o pole uživatelského výzkumu, nebo designu. Je to obrovská příležitost pro zpřístupnění služeb a produktů lidem různé rasy, pohlaví nebo lidem s handicapem.

Organizaci Czechitas jste založila v roce 2014. A škála nabízených kurzů je opravdu široká. Od programování přes datovou analýzu po kyberbezpečnost. Může se přihlásit kdokoliv bez předešlé zkušenosti v oboru?

Pracujeme se studentkami, které umí používat počítač, ale nemají žádnou profesní nebo studijní zkušenost s technologiemi. Lze u nás začít úplně od píky od prvního uvedení do světa IT a pojmů a časem získat práci jako juniorní testerka, vývojářka nebo datová analytička.

Co byste doporučila ženám, které se bojí změnit obor a vydat se cestou IT?

My vybízíme k tomu, aby ženy zkrátka přišly a poznaly svět IT, a třeba se jen seznámily se základními pojmy, na které denně narážíme při čtení novin, a poznávaly technologie krok za krokem. My jim otevřeme dveře, kam budou chtít, a tak rychle, jak jim to bude příjemné. Nabízíme jednodenní kurzy, ale i třeba intenzivní tříměsíční rekvalifikační akademie. Pořád je to o bezpečném prostředí, vytváříme komunitu a podpůrnou síť, kde žádná otázka není hloupá a kde se lidé nemusí bát dělat chyby.