Dana Morávková a její recept na pohodu: Neulítávám na ničem a snažím se nebrat nic příliš vážně

Dora z pohádky Z pekla štěstí, Andrea z Velmi křehkých vztahů nebo Zdena z Ordinace v růžové zahradě 2. Dana Morávková je veřejnosti známá nejen z televizní obrazovky, ale také z divadelních prken. V současnosti působí především v Divadle Bez zábradlí a uvádí Víkendovou Snídani na Nově po boku svého parťáka Jana Čenského.

Její vášní jsou kabelky, kterých má doma tolik, že to radši nepočítá, a poslední dobou propadla i tanci. A protože je její mladistvý šarm inspirující pro mnoho žen, povídaly jsme si mimo jiné o tom, jak pečuje o svoje tělo, ale i duši. Na otázku, zda bere péči o pleť vážně, odpověděla herečka jednoduše: „Snažím se nebrat nic příliš vážně.“ A to by se mohlo stát mottem dnešní doby, která je někdy až příliš vážná…

Jste opravdu hodně zaměstnaná a máte dost koníčků, tak předpokládám, že jste v péči o pleť spíš minimalistka…

Ano. Myslím, že základ je dobré odlíčení. To mě naučila už kdysi maminka, že ať přijdu domů v jakoukoliv hodinu a třeba i hodně unavená, tak je vždycky dobré líčidla sundat z pleti dolů. A toho se držím.

Nepropadla jste ani novým beauty pomocníkům, jako jsou různé kartáčky nebo gua sha kameny?

Já neulítávám na ničem. Jedině si ráda zajdu pravidelně na kosmetiku – jednou za čtyři týdny se snažím udělat si den pro sebe a dopřát pleti kosmetické ošetření.

A když vás čeká třeba vysílání v televizi, připravujete pleť nebo vlasy nějakým speciálním způsobem?

Já si myslím, že pleť i vlasy jsou hodně záležitost genetiky. Nicméně se samozřejmě o obojí snažím starat. Když mám třeba víkendové vysílání a předtím v týdnu jsem hodně hrála a točila a pleť tím pádem dostala zabrat, tak si dávám třeba plátýnkovou masku na dvacet minut, to mě baví. Použiju ji místo nočního krému, protože tyhle masky se už pak nemusí smývat.

Jaký je váš nejlepší tip, co se týče zpomalení stárnutí? Všichni ho potřebujeme vědět, protože vypadáte skvěle!

Nejsou to žádné složitosti. Moje tajemství tkví v kvalitním pleťovém krému. Zamilovala jsem si teď českou značku Canneff a jejich enzymatický krém s obsahem CBD. Velmi mi vyhovuje jak účinky, tak i tím, že za něj nezaplatíte majlant.

Spoléháte se tedy na geny, odlíčení a kvalitní kosmetiku. Ale jaký názor máte na estetické zákroky?

Ať si každý se sebou dělá, co chce, jestli mu to pomůže… Já jsem každopádně ještě nic takového nepodstoupila.

Kromě herectví a moderování máte ještě jedno povolání – navrhujete kabelky. Jak vůbec vzniklo tohle spojení: herečka Dana Morávková a rodinná firma Elega?

K návrhářství jsem přišla jako slepá k houslím. Stejně tak jako dělám rozhovor teď s vámi, jsem ho dělala tenkrát do televize. Slečna se mě ptala, jestli mám nějakou úchylku. A zeptala se přesně takhle ošklivě. Já jsem na to řekla, že miluju kabelky a že jsem je asi v minulém životě musela šít. Tu reportáž viděla paní Valentová z třebechovické Elegy a oslovili mě ke spolupráci. A tak to v roce 2014 vzniklo. Tuhle značku jsem neznala a hned jsem si nespojila, že je to bývalá Gala, odkud měly naše maminky a babičky snad všechny kabelky…

Máte zrovna novou kolekci a mě by zajímalo, jak u vás probíhá tvůrčí proces.

Nejdřív si vymýšlím návrhy v hlavě, pak si dělám náčrty, ale sama bych samozřejmě nezmohla nic. Největší podíl na tom všem mají dámy v Třebechovicích pod Orebem. Já přijedu s nápady a tam je převedeme do reality. Vybíráme barevnost, kůže, sedíme nad návrhy a probíráme to. Pak se vyrobí vzorek a na něm vidíte, co funguje a co ne. Jenže ony jsou tak šikovné, že to vlastně funguje hned od začátku!

Kolik nápadů musíte „vysypat z rukávu“ během roku?

Máme minimálně dvě kolekce ročně, některé roky i víc, ale vždy je to jedna na jaro/léto a pak podzim/zimu. A to je třeba pět šest modelů různých kabelek.

To opravdu není málo. Co vás inspiruje a kde berete nápady?

Všude. Koukám okolo sebe, co kdo nosí, když s manželem cestujeme… Prostě inspirace je všude kolem mě. Když ještě žily moje a manželova maminka, tak jsem si o tom povídala s nimi, protože ty měly samozřejmě rády, když byla kabelka přehledná, měla hodně oddělení a hlavně musela mít zip! Také jsme pro ženy, které se vracejí pozdě večer domů za tmy, vymyslely háček na klíče, aby je vždycky rychle našly.

Jaký styl kabelky je nejprodávanější? Co podle vás české ženy na kabelkách milují nejvíc?

To se nedá takhle říct – co žena, to vkus. Když jsem třeba v Třebechovicích a povídám si se ženami, které si přijely vybrat kabelku, tak tam běhají po prodejně a nevědí, kam s očima. Prohlížejí si barevné kousky, ale stejně pak skončí u černé. Ale letos letí hodně lila barva, tak si myslím, že po ní spousta žen sáhne.

A jaký typ kabelky milujete nejvíc vy?

To je také různé, mně se samozřejmě líbí malé kabelky, ale do toho se nic moc nevejde. Potřebuju mít větší tašku, aby se mi tam vešla A4. Dopracovala jsem to až k tomu, že občas nosím malou kabelku na doklady a jednu velkou na scénář. Někdy mám totiž denní program takový, že ráno vyběhnu na natáčení v šest, pak mám celý den práci a večer jdu rovnou do divadla. V kabelkách mám pak všechno, protože se přes den nedostanu domů. A také samozřejmě obdivuju kabelky od paní Chanel, jednu mám doma.

Troufám si říct, že vaší další velkou vášní jsou brýlové obroučky. Kolik brýlí máte?

Tak to také nevím, ale málo to nebude. Brýle mám ráda, velmi často je používám i třeba v různých divadelních hrách nebo na natáčení. Je to pro mě módní doplněk stejně jako kabelka.

Jaký módní styl preferujete?

Nejčastěji nosím černou a mojí oblíbenou kombinací jsou cigaretové kalhoty a rolák. Ale když jdu do společnosti, tak se samozřejmě obléknu tak, jak se k dané události hodí. Je vhodné se do divadla nebo na premiéru obléct formálně. Vyjadřujete tím, že si vážíte toho, že jste pozvaní, a že si vážíte lidí, co na tom pracovali. Zrovna nedávno jsem se byla podívat na Rusalce ve Státní opeře a někteří přišli v džínách a bundu nebo kabát dali pod sedačku. To jsem koukala…

Kde v divadle vás teď můžeme vidět, na čem zrovna pracujete?

Nejvíc představení mám v Divadle Bez zábradlí. Nejnovější je hra Bavič, kterou režíroval Tomáš Mašín. Hrajeme tam jen tři – já, Karel Zima a Honza Řezníček, tak na to vás srdečně zvu. Potom hraju ve Hře, která se zvrtla, kterou režíroval Karel Heřmánek a kopii představení koupil z Londýna – to se u dobrých představení dělá. Syn studuje v Anglii, takže jsme měli možnost vidět hru i v originále a já neznám nikoho, komu by se nelíbila, je to velká legrace. Také účinkuju jako Claire v Jistě, pane premiére.

A s představením Mlčeti zlato v Divadle Lucky Bílé jezdíme po celé republice, tam hrajeme s Honzou Čenským manželský pár. A čeká nás další společné zkoušení, ale došli jsme už do dalšího levelu našeho vztahu: budeme hrát sourozence!

Kromě divadla vás můžeme vídat i v televizi. Jak se připravujete na víkendové vysílání Snídaně?

Když vím, jací hosté k nám přijdou, tak si připravím zásobu otázek. Nakoukám si, kde všude byli, co řekli, a snažím se, aby v našich rozhovorech padlo i něco jiného. Zvou k nám strašně zajímavé lidi z různých prostředí - lékaře, spisovatele, herce, zpěváky… Někdy je to výzva, ale je to hezké.

Užíváte si spíš divadlo, nebo natáčení před kamerou?

Všechno! Moje profese je krásná právě proto, že je různorodá.

Umíte hrát jak kladné, tak i záporné role. Ale jaká jste v soukromí?

Jé, to nevím, to by vám musel odpovědět manžel, který je vedle mě. Petře, jaká jsem v soukromí? Tak prý nejlepší. Potutelně se usmívá. (rozhovor probíhal online, pozn. red.)

Jak relaxujete po dlouhém dni v divadle nebo před kamerou?

Moc nerelaxuju, je toho teď hrozně moc. Máme několik představení, zájezdů a já se vrátím domů často až okolo jedenácté večer. S manželem si pustíme jeden díl seriálu a musím si jít lehnout. Ale snažím se dobíjet baterky třeba tou kosmetikou v salonu. A teď mě hodně baví i tancovat.

To mě zajímá! A jaké tance?

Tancujeme standard i latinu a moc mě to baví. Byla jsem součástí projektu Roztančené divadlo, kde proti sobě soutěžily páry jako ve StarDance – profesionální tanečník nebo tanečnice a k nim herci nebo herečky z divadel. Já jsem soutěžila v páru s tanečníkem Danielem Jurčou, se kterým jsme si sedli, i když je ve věku mého syna. Slíbili jsme si, že když nám to čas dovolí, tak budeme chodit na tréninky. Někdy je to jednou, někdy dvakrát týdně, prostě podle časových možností nás obou.

A trénujete na nějaké vystoupení, nebo tančíte „jen“ pro radost?

Kdyby přišlo nějaké vystoupení, tak klidně, ale víceméně to dělám pro svoji radost. Máme tréninky vždy hodinu a půl a musíte se soustředit jednoduše jen na to tancování – hlava si odpočine a je to krásný sport!

Jaký tanec máte nejradši?

Během soutěžení to byla samba a valčík, ale je těžké takhle si vybrat.

A vyhrála jste?

Ne! Vyhrála Anička Fialová. Ale ostudu jsem neudělala.

Taneční svět vám není cizí, četla jsem o vás, že jste i choreografka.

Ano, po herectví jsem vystudovala choreografii. Nedávno jsem spolupracovala na Rusalce, která se vrátila do Státní opery. Právě kvůli choreografii mě oslovil Zdeněk Troška, který ji režíroval. Mají pořád vyprodáno, tak mám radost, je to krásné představení.

Máte kromě tančení i další koníček?

S manželem jezdíme často na kolo a já ještě hrozně ráda čtu. Právě se chci pustit do knihy Skutečná cesta ven od Patrika Bangy. Manžel už to přečetl a říkal, že je to velmi dobré. Tak se na ni teď těším. A když někdo přinese knížku do Víkendové Snídaně, mám vždycky radost.

Jan Čenský není jen kolega, ale také dobrý kamarád Dany Morávkové a jejího manžela