Agáta Hanychová: Našla jsem si muže, který je jako moje máma, nedá se úplně převálcovat

Dceru herečky Veroniky Žilkové a režiséra Jiřího Hanycha není asi třeba představovat. Agátu Hanychovou (37) zná každý. V roce 2005 se umístila ve vítězné trojici v soutěži Miss České republiky a kromě toho, že sama úspěšně pracovala jako modelka, měla i vlastní modelingovou agenturu.

Koketovala s herectvím, vystudovala fotografii a měla několik vlastních televizních pořadů, které moderovala. Dnes jsou primárním zdrojem jejích příjmů sociální sítě. Vždy o ní bylo slyšet, užívala si pozornost, měla (zcela plánovaně) pověst rebelky a média jí věnovala prostor. Povídaly jsme si v televizní kostymérně poté, co šest hodin natáčela svůj pořad Holčičky. Nezpomalila ani v posledním trimestru – neumí to.

Jak se cítíte? Je v něčem třetí těhotenství jiné než předchozí?

Asi ve všem, protože jsem už stará matka. Jasně, vím, že jsou i starší, ale cítím to na sobě hodně. Když jsem před dvanácti lety čekala Kryšpína, tak jsem měla energii na všechno, teď tu energii předstírám.

Vy ale nejste moc typ, co by si doma dal nohy na stůl a odpočíval, že? Nebo jste se to už naučila?

Nenaučila, ale tělo si umí říct. Takže poté, co tady od sedmi od rána točím, si pojedu domů lehnout. To bych před 12 lety ani když jsem čekala Miu, neudělala, nepotřebovala bych to.

Během těhotenství jste byla chvilku hospitalizovaná. Byl to výstražný prst ve smyslu: Dávej na sebe bacha?

To ale nebylo tím, že bych nějak víc pracovala. Já myslím, že to se prostě občas v těhotenství přihodí. Nepřecenila jsem síly, naopak teď pracuju víc, než když se to stalo, a cítím se výborně.

Brzy se stanete trojnásobnou maminkou. A často říkáte, že role mámy, dlouho mámy samoživitelky, je ta vaše hlavní. Jaká máma jste?

Je to tak, svoje děti živím sama. I když doufám, že na tohle třetí už sama nebudu.

To bude ale velká novinka!

To rozhodně! Někdo jiný třeba koupí plíny… Ale já myslím, že každá máma chce být pro svoje děti nejlepší. A někdy se to daří víc a někdy méně. Já chci být klidná matka, co všechno se svými dětmi rozebere. Ale i když se snažím, tak občas samozřejmě vybouchnu. Jsem ale rozhodně máma, která dělá program, hrozně moc programu. Moje kamarádky říkají: „Ty vole, buďte prostě někdy také jenom doma, ne?!“ Ale já to neumím, dost možná tím už svoje děti i obtěžuju.

Chcete, aby měly zážitky…

Já si myslím, že děti jsou jako houby. A na co pak budou jednou vzpomínat? Že hrály na počítači? Ano, můj syn samozřejmě hraje – a spoustu hodin, ale než mu dovolím hrát tři hodiny na počítači, tak chci, aby šel do muzea… Chci, aby si pamatovaly, že je máma tahala za uši do technického muzea. A až tam jednou půjdou se svými dětmi, tak třeba budou vědět, kde je jaké auto…

Jaké jste měla dětství, jaká byla a je vaše maminka?

Z dětství si pamatuju spoustu zážitků, her… I když nechápu, jak to máma zvládala, protože nás bylo opravdu hodně a ona byla také samoživitelka. Pamatuju si čas s ní, ne to, že jsme byli s chůvou.

Vy pomoc chůvy využíváte?

Já jsem chůvu měla vždycky, jinak bych to s prací nezvládala. Měla jsem dokonce chůvu, která za mnou byla už v porodnici a učila mě kojit. Bez pomoci by to nešlo, na tatínky se nikdy moc spolehnout nedalo. Nikdy ale nebyla chůva na full time. Teď mám nově Filipínku, která s námi už pár týdnů i bydlí. A je to zvláštní…

V čem?

Třeba přijdu ráno do kuchyně a mám tam snídani.

Takže se o vás někdo stará….

Já si na to budu muset zvyknout. Ale co považuju za skvělé, je to, že ona mluví jen anglicky, takže se děti rozhodně pocvičí. Začala u nás dřív, abychom se společně sžili, a nejvíc s tím mám zatím „problém“ já.

Jak to máte naplánované s návratem do práce po porodu? Dopřejete si mateřskou dovolenou v pravém slova smyslu?

Tak klasickou mateřskou určitě neplánuju. Mně by to neudělalo dobře. Nepřestala jsem pracovat asi nikdy. I v den porodu Mii jsem ještě ráno učila mediální komunikaci na konzervatoři. A za deset dní po porodu jsem byla ve škole zase. Mnoho žen si to doma s dětmi užije, ale já bych byla nesnesitelná jak na ty děti, tak na partnera.

Mluvila jste o tom, že se budete stěhovat do partnerova domu. To stále platí?

Je to v plánu od září. Já bych chtěla, až porodím a všechno bude v pořádku, strávit léto ve Španělsku. Takže tři měsíce si dovolenou dám. A pak od září děti budou měnit školu, aby se víc soustředily na angličtinu. Kryšpína čekají přijímačky na osmileté gymnázium a Miu rok v anglické školce.

Vnímám vás jako součást matriarchátu. Vy, vaše maminka, v minulosti vaše babička… Jste si velmi blízké a jste silné osobnosti. Není pak pro muže obtížné se prosadit a mít respekt?

Asi to lehké není. Máma nám říká „suchdolská mafie“. Opravdu se za sebe nebo naše děti, sestry nebo i bratry pereme. Je tedy pravda, že to snadné nemají ani moji bratři: jak jsem nejstarší, tak k nim dodnes nemám respekt. My s tím s mámou bojujeme, snažíme se. A jsem ráda, že mám teď muže, který se nedá úplně převálcovat. Našla jsem si muže, který je jako moje máma. Obvykle si ženy nacházejí partnery podobné otcům. Já ale chodím v podstatě s mojí mámou, takže je to dost ostré.

A není to konečně úleva, že nemusíte o všem rozhodovat a můžete si dát pohov?

Já se snažím nerozhodovat. Ale nejsem na to zvyklá, neumím moc připouštět názory jiných lidí. Je to pro mě takový kurz sebeovládání. Ale je to už třeba. Ono je možná hezké vytírat si p*del s každým chlapem v 16 letech, ale myslím si, že přirozený respekt k muži by být měl. Máma ho měla ke svému exmanželovi a já ho předtím neměla k nikomu. Teď ho zažívám poprvé.

Co je u vašeho nynějšího partnera jinak?

Věk, postavení, moudrost.

Kdo jsou muži vašeho života: kteří vám toho nejvíc dali, na koho ráda vzpomínáte?

Jako z minulosti? Jedině asi děda Václav Žilka, profesor, flétnista. I když on byl strašný despota, žít bych s ním nechtěla. Ale měl přirozený respekt, byl moudrý. A toho já si na chlapech vážím nejvíc.

A naopak muži, kteří vám toho nejvíc „vzali“?

Jako peněz? Tak to Prachař. Nechat se vyplatit z pozemku, který nebyl jeho, ale můj, tak to opravdu pro mě není chování chlapa.

Platí, že čas všechno zahojí. A vztahy s otci vašich dětí se urovnaly?

Já jsem těm chlapům vlastně hodně pomohla. Tatínek Kryšpína se na něj na šest let vykašlal a já jsem pak dovolila, aby se zase viděli, nedělala jsem problémy. Vždy těm chlapům odpustím, ne kvůli nim, ale kvůli dětem. A jestli odpustím Prachařovi, že jsem přišla o deset milionů? To nevím, to bude asi ještě chvilku bolet.

Jak vám funguje střídavá péče?

Mia má tatínka hrozně ráda a to je pro mě zásadní. Představa, že předávám plačící dítě, které se mě drží za nohu, tak to bych asi zarazila. Sice se občas podřizuji a dělám tu střídavou péči tak, jak se to hodí jemu, aby Mia nebyla s chůvou, ale vycházím vstříc, protože Mia tam opravdu chodí ráda. Doma má se mnou, ale má ráda tátu i Sáru.

Muže jsme probraly, tak mi řekněte, kdo jsou ženy vašeho života? Koho si vážíte, s kým zažíváte hezké chvíle?

Určitě to byla babička, to úplně bez debat. Byla můj vzor číslo jedna. Pak máma a moje nejlepší kámoška, kterou mám od školky. Ona jezdí s bagrem a je z úplně jiného odvětví. Když mi není dobře, tak ona pomůže – a zase úplně jinak než máma. Není emocionální, ale spíš pragmatická a vždycky mi dokáže srovnat život.

Je něco, čeho v minulosti litujete?

Lituju, že jsem nedokázala udržet vztahy s otci svých dvou dětí. I když chyba byla určitě na obou stranách. Ale jinak si myslím, že se nemá v životě něčeho litovat.

V pracovní oblasti jste toho už dělala opravdu spoustu. Co je to „vaše“, v čem se cítíte nejlépe a na co máte největší talent?

Organizace času. Co mě ale třeba nejvíc baví, je práce na Instagramu, který mě v tuto chvíli živí. Miluju to povídání s lidmi, kteří mě sledují, oni mají rádi moji upřímnost. A to platí i o mém pořadu Holčičky, kam si zvu hosty, kteří mě zajímají a inspirují. Nechci tam jen tak tlachat, nechci být jako novináři, kteří se mě neustále ptají na totéž. Chci vymýšlet jiná témata, jít víc do hloubky. A to mi asi jde. Měla jsem tam spoustu na první pohled povrchních holek a dokázala jsem je rozmluvit, ukázat je jinak, představit v jiném světle.

Co jsou ty otázky, které vás osobně nudí?

Například jaké to je být rebelka…

Takže rebelka pořád frčí?

Pořád. A přitom mi bude čtyřicet.

S čím byla vaše rebelie nejvíc spojovaná? Říkala jste, že rebelka jste, jen když chcete, že jde jen o mediální tvář.

Byl to od začátku jen můj kalkul. Já jsem si to vymyslela, protože všechny ty missky byly vlastně hodné. A představa, že já budu jen další z davu, co chce světový mír a zamává s korunkou, se mi dost zajídala. Protože by mě to dlouho neuživilo. Ale já jsem se rozhodla, že se chci tímhle živit, že chci být známá a že si tedy musím najít cestu, která tu ještě není. Tak jsem si vymyslela českou Paris Hilton, která v tu dobu byla populární. A stačily takové detaily jako nejít na večírek normálně, ale vzít si ponožky do lodiček. A postupně jsem si tu image vybudovala.

Umíte se pochválit? Jste na něco v pracovní oblasti pyšná?

Pyšná? Tak to nevím. Asi na nic. Všechno je takový na ho*no… (smích)

Tak možná jste nevymyslela lék na rakovinu, ale takových je málo.

Právě, a to mě mrzí. Asi nejvíc jsem pyšná na to, že jsem vždycky dokázala zabezpečit svoji rodinu, nikdy jsme nestrádali. Ale já bych klidně uklízela v metru, aby dětem nic nechybělo. Jsem fakt pracovitá.

Co focení, které jste vystudovala?

Tři roky jsem pracovala ve Story, kde jsem fotila všechny titulky a módu. Teď se tomu nevěnuji, hodně mě naplňuje můj pořad, do kterého si hosty vybírám sama, scénáře si píšu sama a máma řekla, že jsem dobrá, že na rozdíl od ní umím poslouchat hosty.

A vy jste zase o ní řekla, že krásně píše.

Krásně, no. Ale my dvě třeba víme, že spolu nemůžeme nikdy dělat nic pracovního. Jak se zapne červené tlačítko, tak moje máma převezme vůdčí roli a já se upozadím, protože k ní vzhlížím. Nevypadáme vedle sebe dobře. Nám to nejlépe jde, když jsme spolu samy.

A jak spolu nejraději trávíte čas?

Většinou jedna uklízí a druhá za ní přijde na kafe. Na oběd jsme spolu asi nikdy nešly. Ale chodíme spolu se psy do lesa na procházku, bydlíme kousek od sebe.

Nebude vám to chybět, až se přestěhujete?

Právě ta moje nejlepší kamarádka mi říká, že už to fakt potřebuji, přestěhovat se dál.

Sociální sítě vás živí. Dokázala jste tu příležitost plně využít a vytěžit. Je to prostředí, kde je vám dobře, nebo je to práce?

Mě to s mojí komunitou Holčiček fakt baví. Ony mě berou jako kamarádku, svěřují se mi a mě to naplňuje. To prostředí mám fakt hezké, je to jako druhá rodina.

Vedle Holčiček, které vás mají rády, se občas objeví i hejt. Jak na to reagujete?

Když je to hnusné, tak toho člověka zablokuji. Je to můj Instagram a nikdo mi do toho nebude mluvit. Zajímavé je, že nejčastější hejty, ač jich není moc, mi chodí od dětí. A i proto si myslím, že Instagram by měl být od 18 let. Protože pak mi šestnáctileté puberťačky píšou, jak špatně vychovávám děti…

Kdy tam pustíte svoje děti?

Ono je to vůbec nezajímá. Kryšpína vůbec, ten se v podstatě trošku stydí za to, co dělám.

Tak to skoro každé dítě…

No, když pro něj přijdu před školu, tak se rozčiluje, že jsem namalovaná, oblečená z natáčení, že na mě všichni koukají. Chtěl by, abych byla někde v péřovce schovaná za rohem, ideálně s mastnými vlasy. Mia se u mě dívá na TikTok a umí všechny ty tanečky. Kdybych jí ho založila, tak se vsadím, že bude velmi vyhledávaná. Ale na tom se shodneme s tatínkem, že to ještě opravdu ne.

Koho na sítích ráda sledujete?

Moje máma to není. Baví mě holky, co se s tím nese*ou a jsou co nejvíc upřímné. Influencerka Andula, Eva Decastelo, Monika Absolonová, Radka Třeštíková. Nesnáším pokrytectví, nebaví mě vyumělkované profily.

V showbyznysu se pohybujete víc než 20 let. Lidé vás tak považují za věc veřejnou a mají pocit, že vás nejen znají, ale mohou vás i hodnotit. Zabolí kritika i po těch letech?

Vůbec. Nikdy jsem nečetla diskuze pod články, nemám na to čas. Já jsem v tomhle světě vyrostla a opravdu hodně snesu a vydržím. Ale já jsem vždycky chtěla být slavná, věděla jsem, do čeho jdu.

V rozhovoru pro Super.cz bylo řečeno, kolik článků o vás vyšlo a že vás zajímá jejich čtenost…

To byla trochu legrace, ale pořád jsem v počtu článků první. Já vlastně nevím, proč ty lidi ještě stále zajímám, upřímně to nechápu. I když je pravda, že self promo umím v České republice asi nejlépe.

Učila jste mediální komunikaci, musíte tušit, co na vás lidi tak baví.

Ta upřímnost. Nikdy nepředstírám, všechno říkám na plnou hubu a lidem se to dobře čte. Lépe než bahno v krásném balicím papíru.

Kdy vám prořízlá pusa způsobila nějaké problémy?

Ježíš, to je obden! Ale já jsem se s tím naučila žít. Určitě bych měla méně komplikovaný život, kdybych víc mlčela a jen mrkala.

To máte společné s partnerem…

On je ještě ostřejší než já. Také se s ním ne vždy ztotožňuji.

Vnímáte partnerův mediální obraz? Sledujete, co řekl, anebo on vám dá feedback k tomu, co jste sdílela?

Ne, to máme stejně, jako to mám s mámou. Ta mi nikdy nemluvila do práce a Jaromír také ne. A stejně tak do práce nemluvím já jim. My se respektujeme. Všichni tři jsme silní a obhájíme si svoje názory.

Platí stále, že hezky vycházíte s Danou Batulkovou, maminkou Jakuba Prachaře?

Vycházíme spolu a ona má hlavně moc hezký vztah s Kryšpínem. Byl u ní na víkend, volají si obden. Dana se opravdu snaží, i Mariana ho třeba vezme do kina. A já jsem jim za to vděčná, že Kryšpín vidí, jak to může fungovat, a má je moc rád.

Váš syn se hlásí na víceleté gymnázium. Je příprava tak náročná, jak se říká?

Můj syn se nikdy neučil a já jsem se nikdy neučila se svými dětmi a nikdy to dělat nebudu. Byla jsem tak vychovávaná, že se musí učit každý sám. Syn se hlásí na soukromou školu a nepřipravuje se na to nijak, jsou tam testy z angličtiny, češtiny a všeobecný přehled. Na to se podle mě ani naučit nedá a nechápu rodiče, co děti drtí a stresují. Já to nechávám na něm, klidně to risknu, protože jestli na tu školu nemá, tak se tam holt nedostane.

Co volný čas dětí…? Jste maminka, která hodně řeší koníčky, nebo jim dopřejete i volno a možnost se nudit?

Kryšpín chodí na fotbal, dvakrát týdně hraje za místní klub, a do toho má dvakrát týdně online angličtinu. Což je, myslím, tak akorát a má dost času být i s kamarády venku. Kdy si píše úkoly, je na něm, večer to musí mít hotové. Mia chodí dvakrát týdně na balet a má také angličtinu. Výuku angličtiny jsme zintenzivnili v posledních dvou měsících, protože jsem děti chtěla připravit na naši chůvu. Mia se učí s mým bratrem, který je filolog a mluví asi 30 jazyky, mají to formou hry.

Chtěla byste ve výchově třetího dítěte dělat něco jinak, než jste dělala s Miou a Kryšpínem?

Myslím, že se zase budu snažit tak, jak mi síly dovolí. Kryšpín byl první pokus, ale jediné, co jsem pak dělala s Miou jinak, bylo dodržování pravidelnosti a časů, snažila jsem se o řád. To mi opravdu fungovalo. Ale jestli dám první mrkev, nebo bramboru, jestli budu zkoušet dávat miminko bez plenek na záchod? To opravdu řešit nebudu. Pořád si myslím, že je důležitý řád a klidná matka. Protože když je matka v hysterii, tak dítě je v hysterii také.

Bude třetí porod v něčem jiný, chcete něco jinak?

Rozhodně bych nikdy nerodila doma, jsem zásadně proti tomu. Mám skvělého porodníka, pana doktora Vlka, a rodím vždycky tam, kde zrovna pracuje on. Kdyby chtěl rodit v lese, rodím v lese. Měla jsem porody dlouhé, vyvolávané, ale nechtěla jsem čekat doma, až mi praskne voda. S Kryšpínem jsem měla epidurál, s Miou jsem si řekla, že budu trochu alternativnější a zkusím to bez něj. Ale po deseti hodinách strašných bolestí přišel můj doktor a řekl, že si ho musím vzít, abych měla sílu to dokončit. Napotřetí chci opět porod vyvolaný a opět s epidurálem.

A poslední otázka. Máte vysněného hosta do Holčiček?

Měla jsem tam babičku a tu už nikdo nepřekoná.

Proč jsou prarodiče pro děti tak důležití?