Děsivá zpráva o celosvětovém stavu ženských práv. Rovnosti dosáhneme až za 300 let

O rovnosti žen a mužů se mluví dlouho, a dokonce i dost hlasitě. Rozdíly se leckde daří stírat nebo alespoň zmenšovat, ale k ideálu má svět ještě daleko. Přesto je mnohdy obecná představa taková, že je to stále lepší a lepší. Jenže je to nejspíš horší, než se zdá!

Magazín The Washington Post informoval o zprávě OSN, podle níž se postavení žen v celosvětovém měřítku a z globálního pohledu zhoršuje. Vypadá to, že země, kde se rozdíly daří stírat, jsou spíše ojedinělými ostrůvky, na řadě míst světa situace stagnuje, nebo se dokonce výrazně horší. „Práva žen jsou zneužívána, ohrožována a porušována po celém světě. Celosvětové rovnosti žen a mužů možná dosáhneme asi až za 300 let,“ řekl tajemník OSN António Guterres.

Jak víme, že je hůř? Jen namátkou můžeme zmínit třeba Írán a tamní bouřlivé protesty a boj za práva žen, které vedly k zatčení a následné smrti mladé Kurdky ve vězení. Porušila totiž přísná pravidla oblékání. Změn se nikdo nedomohl, za protesty ale zaplatilo přes 500 lidí životem a až 19 tisíc jich bylo zatčeno.

Vlivné ženy Íránu a Afghánistánu žádají: Uznejte genderový apartheid za zločin

A co třeba Afghánistán, kde se v srpnu 2021 moci opět ujal Tálibán? Ženy tam od té doby nesmí studovat na univerzitě, pracovat pro mezinárodní organizace, ale zato musí být zahalené od hlavy až k patě. Podle OSN tamní zacházení se ženami připomíná genderovou perzekuci, a dokonce zločiny proti lidskosti.

Že je Írán a Afghánistán daleko? Že tam se právy žen nikdy nikdo příliš nezabýval? Možná, ale i ve vyspělých, nám kulturně, historicky a někdy i zeměpisně blízkých zemích to není žádná sláva.

V USA řada států buď zcela zakázala potraty, nebo možnost žen podstoupit interrupci výrazně okleštila. A Polsko? Tamní potratová politika je naprostým pošlapáním ženských práv. „K potratu totiž může žena v Polsku přistoupit pouze v situacích, kdy by mohla být těhotenstvím ohrožena na životě nebo zdraví. Podstoupit ho může také v případě, kdy otěhotněla po znásilnění. V praxi je však i pro ženy spadající pod tyto kategorie téměř nemožné potrat podstoupit,“ píše se na stránkách Amnesty International.

Situace v Polsku zneklidňuje také Johannu Nejedlovou, výkonnou ředitelku organizace Konsent.„Je tam i zakázána sexuální výchova ve školách a minulý týden byla nepodmíněně odsouzena žena, která poskytla informace druhé ženě, jak si opatřit potratovou pilulku. Z konzervativního obratu v Polsku mám obavy, nezbývá však než věřit, že takové represe povedou k tomu, že se ženy spojí a zvolí politiky a političky, kteří jejich práva obnoví,“ říká Nejedlová.

Ženy to nemají snadné ani v Maďarsku. Tam sice potraty nezakázali, ale vsadili na psychický nátlak. Od loňského září tam všechny ženy žádající o interrupci musí podstoupit vyšetření, při němž slyší tlukot srdce plodu. Na druhou stranu, co čekat od země, jejíž státní kontrolní úřad vydal zprávu, v níž se mimo jiné píše, že vysoký počet vysokoškolsky vzdělaných žen ohrožuje ekonomiku a demografický vývoj. Přemýšlíte proč? Protože vzdělané ženy využívají své vědomosti k vlastnímu prospěchu, a než aby rodily děti, pracují a budují kariéry. Navíc jsou tak vzdělané, že mají problém najít si stejně vzdělané partnery, což též vede k poklesu porodnosti.

Co čekala s takovým výstřihem aneb Nejhloupější argumenty, které zlehčují sexuální násilí

Je situace opravdu tak vážná? „Světový vývoj je bohužel velmi rozpolcený. Máme zde velmi progresivní země v čele se skandinávskými, ale i Španělskem, které má teď otevřeně feministickou vládu, či Německem, jež k Mezinárodnímu dni žen oznámilo, že jeho zahraniční politika bude feministická. Rovná práva otevřeně ale nepodporují jen nejvyspělejší země, k feministické politice se hlásí třeba i Mongolsko a Chile. V kontrastu zde pak máme země, které jdou v oblasti ženských práv zpět – USA, Afghánistán, Írán nebo Polsko,“ vyjmenovává Nejedlová.

Problém má ale více rovin. „Bohužel zde máme velmi silné mezinárodní hnutí, které usiluje o zvrácení rovnoprávnosti a působí i v našem prostoru. Evropské parlamentární fórum pro sexuální a reprodukční práva zjistilo, že za posledních deset let toto hnutí investovalo do boje proti rovnosti žen a mužů přes 700 milionů dolarů pocházejících od ultrakonzervativních miliardářů z USA, Ruska i Evropy,“ prozrazuje Nejedlová.

Na druhou stranu, na vině je i nezájem veřejnosti, protože práva žen nebývají silným tématem předvolebních debat a kampaní. „Málo lidí se zajímá o to, jaké názory mají političtí představitelé v oblastech souvisejících s ženskými právy, a to i v Česku. Kolik lidí dnes třeba ví, že předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda řekl, že povolit rozvody byla chyba? Kdo před volbami tušil, že si někteří političtí zástupci v Česku do Poslanecké sněmovny přivedou asistenty a asistentky z řad organizací, které mají za cíl omezit potraty?“ dodává Nejedlová.

A samozřejmě se dostáváme i k tomu, že v politice a na volených postech je děsivě málo žen. V podstatě všude na světě! A když už se do politiky probojují, bývají terčem sexistických a šovinistických útoků. Čelí jim na sociálních sítích a internetu, z úst svých politických oponentů, ale mnohdy i novinářů. Nebo jste někdy zaznamenali, že by nějaký politik využil k nemístné poznámce fakt, že jeho politický sok třeba nemá děti? Tak jak toho celkem nedávno využil Tomio Okamura v útoku na Markétu Pekarovou Adamovou? Nebo že by se u jakéhokoli politika tak živě řešilo, jak zvládá svou roli otce s politickou činností, jako třeba u novozélandské premiérky Jacindy Ardern? Ta mimochodem v lednu na funkci rezignovala s tím, že už jí prostě došly síly. A to je ten nejčastější scénář, jak to s ženami v politice dopadá. Dřív, nebo později je opustí síly takovému tlaku čelit.

S Josefem Petrem z Ligy otevřených mužů o tom, jací jsou dnešní muži