Tereza Kostková: Nabídku tančit ve StarDance jsem vždy odmítla, držím se svého kopyta

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

StarDance skončila, vítěze 13. řady taneční soutěže již známe. A Tereza Kostková, která ji celé roky spolu s Markem Ebenem moderuje, má konečně trochu volna. Povídaly jsme si o tom, k jakým předvánočním přípravám je využije, bez čeho si Vánoce nedovede představit a jak soutěž po tolika letech vnímá.

Poslední týdny se váš život opět točil kolem StarDance. Soutěž skončila teď v sobotu, takže jste vlastně dobu, kdy mnoho žen peče cukroví, shání dárky či zdobí domácnost, „protančila“. Takže se nabízí otázka, kde berete čas na vánoční přípravy?

Dárky mám průběžně od června, uklízím celý rok – a to buď já, nebo pomocnice, cukroví léta peču jen symbolicky. Mým největším potěšením je v adventu dělat věnce, a když něco děláte rádi, tak to vždycky stihnete. Nemám Vánoce jako soutěž. A jakmile ta naše taneční soutěž v telce skončí, tak začínám existovat v čase vánočním. Se vším, co se z něj vyklube. A doufám, že to bude hlavně spánek a setkávání, to mě na nich baví nejvíc.

StarDance jste letos moderovala potřinácté, s Markem Ebenem jste s ní pevně spjati. Pro diváky je to zábava a krásná podívaná, pro účastníky dřina a soutěž, ale co je to pro vás?

Znamená pro mě především kvalitní práci. Formát, který motivuje jak účastníky, tak diváky, vede nás do světa hudby a kouzelného párového pohybu, kde je možná aktivita a překonávání vlastních hranic v krásném a elegantním kontextu.

Nelitovala jste někdy, že nejste v roli soutěžící? Bavilo by vás to?

Nelitovala. Bylo mi to asi čtyřikrát nabídnuto, ale odmítla jsem, držím se svého kopyta. Možnost vystoupit s tancem jsem i tak několikrát měla, takže se necítím být o ten zážitek ochuzená.

Ve StarDance jde samozřejmě o tanec, ale hodně také záleží na sympatiích diváků, důležité jsou tedy i emoce. A vy jako moderátorka musíte být nestranná, ale přece jenom: Míváte své oblíbence či favority, kterým tajně fandíte? Nebo dokonce posíláte hlasy?

Hlasy určitě nikomu neposílám. Sleduju to jako někdo, kdo musí odvést jistý druh dílčí práce ve velkém a náročném kolosu. Všichni, kdo tam jsou, jsou moji kolegové a společně každý – s možnostmi své role v daném pořadu – vytváříme hezký zábavný pořad pro druhé. Takže nesoudím ani nesoutěžím, snažím se co nejlépe odvést svou práci.

Už jsme říkali, že pro vás je prosinec hodně pracovní. Ale je to také čas, kdy spousta lidí zpomaluje, hodnotí uplynulý rok – a také se hodně zajímají o charitu. Té se vy ale věnujete průběžně, je to tak?

Nemívám v roce žádné míň nebo víc náročné období, spíš se mění to, co je zrovna ve větší míře potřeba, co má větší dominanci, co je aktuálnější, intenzivnější. A střídá se to. Pokud to není práce, je to můj rodinný život. No a do něj tak nějak průběžně patří i to, že věnuju pozornost tomu, kde je potřeba podat pomocnou ruku či kde je potřeba přiložit ruku k dílu. I tam se ale mění intenzita a způsob pomoci: někdy jde o pomoc na dálku, někdy jsem přítomná, někdy někoho jen mediálně podpořím, pokládám-li to za správné. Ale podstata je vždy stejná.

Jednou z organizací, které pomáháte, je organizace Srdcem Robinson, která pomáhá rodičům a blízkým těžce nemocných dětí s tím, aby mimořádně náročnou životní etapu psychicky ustáli. Čím si vás získali právě oni?

Znám se s Terezkou (se zakladatelkou organizace Terezou Robinson, pozn. red.), znám její příběh a rozumím její myšlence. Je moc důležitá. Protože často je samozřejmě oprávněně v zájmu pomoci ten, koho se životní komplikace přímo týká. Ale mimo pozornost se pak dostávají ti, kdo jsou nejbližšími účastníky daných starostí. Ale i oni jsou vším citelně zasažení, navíc bývají důležitým hybatelem v rámci nápravy. V případě nemocných dětí jsou rodiče, kteří situaci psychicky v rámci možností zvládají, důležití i pro uzdravení dítěte. To, jak se oni cítí, jak se se situací vyrovnávají, je neobyčejně podstatné. Je dobře, když se to připomene a okruh naší pozornosti se rozšíří i na ně.

Srdcem Robinson pečuje o psychickou stabilitu rodičů a blízkých nemocných dětí, ale i zdravotníků. Poskytuje jim odbornou pomoc v těžkých životních situacích, nabízí tým profesionálních koučů a interventů, individuální koučovací sezení a sebezkušenostní workshopy. Průměrná péče o jednu rodinu, která obsahuje osobní, on-line i telefonické konzultace, odbornou literaturu a další podpůrné materiály, stojí několik tisíc. To si rodiny obvykle nemohou dovolit. Aby byla podpora dostupná, hradí klienti organizace pouze 500 korun za pět individuálních sezení, zbylá částka je placena z prostředků Srdcem Robinson. Každá koruna tak pomůže, možností, jak přispět, je hned několik.

Vaše dítě možná nepřežije! Rodiče těžce nemocných dětí potřebují psychickou pomoc a podporu