První lásky a první rozchody aneb Příběh o tom, jak jeden telefonát pomohl dvěma lidem

Když nevíte kudy kam, ale potřebujete se někomu svěřit s problémem a svými pocity, je tu Linka bezpečí, už 28 let. Snaží se všem volajícím – dětem a studentům – co nejlépe pomoci v dané situaci, ať už je jakákoliv. Linka je dostupná nonstop na telefonním čísle 116 111. Jak takový hovor může vypadat? Přečtěte si povídkový příběh o mladém Denisovi a psycholožce Dáše. Jejich jména jsou z pochopitelných důvodů změněna.

Denis chodil s Bárou a měl ji moc rád. Na pátek ji plánoval vzít na zmrzku, měl pro ni připravený vzkaz ozdobený malůvkou sedmikrásek. Jenže si všiml, že Bára každou přestávku postává se Šimonem – hromotlukem z vedlejší třídy – a pořád se hihňá. Když za ní pak před poslední hodinou přišel, tvářila se dost odtažitě. „Víš… já… dnes nemůžu. Už něco mám,“ zdráhavě odpověděla na jeho pozvání. Denis se pokusil vyzvídat, zda jde s Luckou do kavárny. „Ne. Šímův brácha má narozky a já jsem pozvaná,“ řekla Bára a sklopila pohled.

Denisovi bylo najednou těžko, jako kdyby uvnitř tak nějak zmrznul. Pral se v něm smutek, šok a vztek, ale ještě to zkusil: „A co o víkendu? Půjdeme na brusle?“ Bára ho odmítla s tím, že se teď bude vídat spíš se Šímou, ale můžou zůstat kamarády, pokud by chtěl. To už bylo na Denise moc. Vystřelil ze školy, i když zrovna začínala hodina. Srdce mu bušilo jako o závod a cítil, že se mu do očí derou slzy.

Doběhl do nedalekého parku. Pořád nevěděl, co dělat, proč je chvíli naštvaný a chvíli lítostivý. Mrsknul taškou o zem, až z ní spolu s učebnicemi vypadl papír, na který napsal Báře vzkaz. Už ho chtěl roztrhat na malé kousíčky, ale když ho otočil, uviděl telefonní číslo a nápis: Linka bezpečí. A vzpomněl si, jak jim paní učitelka jednou říkala, že mohou kdykoli zavolat, kdyby je něco trápilo. Že jim pomohou. Chvíli váhal. Nebude to trapný, že tam volá? Rozhodl se, že to zkusí, protože nemá co ztratit.

Hlas na druhé straně ho pobídl a Denis se svěřil s tím, co se mu právě přihodilo. „No…mě… nechala holka. Dneska… Normálně se se mnou rozešla… Nevím, co dál. Nejradši bych skočil z mostu!“ zlomil se Denisovi hlas a rozplakal se. Nevěděl, jestli vzteky nebo lítostí.

„Aha, je moc dobře, že voláš a nezůstáváš na to sám,“ ozval se hlas na Lince. „Určitě to tady můžeme víc probrat. Teď jsi se dovolal na ústřednu a já hovory přepojuji. Přepojím tě tedy na kolegyni, se kterou o tom můžeš mluvit, jak dlouho potřebuješ. Je to pro tebe takhle v pořádku?“ Denis souhlasil. Po chvilce se z druhé strany ozvala další žena. Dáša. „Kolegyně říkala, že jsi mluvil o skoku z mostu. Než se dostaneme v hovoru dál, potřebuji vědět, že jsi teď v bezpečí a nic ti nehrozí,“ řekla Dáša. Denis vysvětlil, že to řekl v návalu emocí, ale že je v pořádku v parku.

Hovor trval asi 45 minut. Denis na začátku ani nevěděl, proč přesně zavolal a co v tu chvíli potřeboval. S Dášou začal mluvit o tom, co právě teď prožívá. A díky tomu se mu ulevilo. Pustil zadržovaný pláč a uvědomil si, že má důvod být smutný i vzteklý zároveň. Domluvili se, že se do školy dnes nevrátí a doma o tom řekne mámě, se kterou se dá o věcech mluvit. Měl pocit, že mu klidný hlas v telefonu rozumí, ale také, že ho vede. Je to vlastně docela v pohodě, volat na Linku, pomyslel si. Po cestě domů se stavil na zmrzku. A dal si rovnou dva kopečky.

Byl pátek a Dášu čekala směna na Lince bezpečí. Přišla se svítáním. Začala na ústředně, kde se hovory přijímají. Lépe se tak naladí na práci, na témata i na směnu. Výcvik ji sice vybavil teorií, jak hovory vést, ale každý příběh je tak jiný, jinak složitý, jinak pro ni samotnou silný.

Hovory jsou poslední dobou hodně intenzivní a náročné. Některé začínají zoufale, ale plynule směřují k úlevě a ke stabilizaci volajícího. Z toho má pak Dáša dobrý pocit. Nebo spíš smíšený. Dobrý, že se podařilo zpracovat největší krizi, méně dobrý, že se to děje tak mladým lidem. Podobných hovorů je na Lince čím dál tím víc. Také sebepoškozování je na denním pořádku. Nedá se na to zvyknout. Ale dá se vypilovat um, co nabídnout, jak pracovat s emocemi a tím, co volající potřebuje.

Hovory byly ten den jak vystřižené z příručky. Dívka, která se řezala žiletkou na stehně, aby něco cítila, chlapec s úzkostí zaplavený obavami, co bude, a dvojice kamarádů, kteří řešili šikanu jednoho z nich. Po každém hovoru sepsala krátký záznam, tím si seskupila myšlenky a trochu se jí samotné ulevilo. Poslední hovor před pauzou také probrala s vedoucí směny. Je to taková pomocná ruka, která je vždycky poblíž.

Po pauze se vrátila ke svému stolu, nasadila si sluchátka a už dostávala informace od kolegyně z ústředny o přepojení nového hovoru: „Hele, Dáši, mám tu klučinu, se kterým se právě rozešla holka. Je otřesený a říkal, že neví, jak dál, a že by nejradši skočil z mostu, je někde venku,“ dozvěděla se.

Dáša nejdřív potřebovala vědět, kde chlapec je, aby měla jistotu, že není v ohrožení a může s ním v klidu volat. Když zjistila, že je v bezpečí, mohli pokračovat v hovoru. Bylo v něm hodně bolesti a zranění, vzteku, ale i pláče a lásky. Když skončil, říkala si, že je dobře, že zavolal, a došel alespoň k nějaké úlevě. První rozchody jsou hrozně těžké. Je důležité dát prostor emocím, což se na Lince děje. Stejně jako se plánují další kroky, co udělat, aby bylo volajícímu lépe.

Po směně se všichni sešli na schůzce. Je potřeba, aby každý mohl zpracovat své pocity a případné napětí, aby si je nenosil domů. Dáša mluvila o tom, že směna byla náročná, ale že jeden z hovorů ji zasáhl víc než ostatní. Možná i proto, že její první rozchod byl taky náročný. To ji předtím nenapadlo. Až teď, když o tom mluví. A to zase přineslo úlevu jí samotné.

Potom si poslechla i to, co se dělo na směně v dalších hovorech a probrali i některé organizační věci. Nakonec na hovory myslet přestala a s kolegyněmi se po cestě na autobus ještě i od srdce zasmála. Domů šla s čistou hlavou. Ze sychravého rána se vyklubal docela slunečný, podzimní den. A po cestě se ještě za odměnu stavila na svou oblíbenou zmrzlinu.

Všechny dny nejsou super. Na Lince bezpečí pomáhají dětem a studentům, kteří se dostanou do náročné životní situace nebo řeší každodenní starosti a problémy, se kterými si neví rady.

Žádný pocit ani dotaz není nevhodný! Na Lince 116 111 jsou připraveni nonstop a je zdarma

Každý den pomůže Linka bezpečí až 400 dětem v nouzi. Dalších 500 dětí se nedovolá. Pracuje nonstop, ale nestačí to. Svým darem můžete přispět na zvýšení počtu odbavených kontaktů, které mohou pomoci ulehčit dětská trápení. Dar ve výši 1200 Kč udrží v provozu 15 minut Linky.

Nejjednodušší cesta k podpoře vede přes dárcovskou bránu Linky. Navíc získáte přístup ke svým darům, potvrzením do daní a informacím z Linky bezpečí.

Pro měsíční podporu organizace Linky bezpečí využijte dárcovskou SMS ve tvaru DMS TRV LINKABEZPECI 90 (60 nebo 30) na číslo 87777. Cena jedné DMS je 90/60/30 Kč měsíčně.

Hlavní dárcovský účet je 3856680/0300. Doporučujeme zadání přes dárcovskou bránu.

Další možnosti najdete zde.

Linka bezpečí je součástí našeho projektu Rok pro dobro, v rámci kterého chce redakce Proženy.cz podpořit neziskové organizace, které si daly za cíl pomáhat druhým. Více se o nich dočtete v Rok pro dobro.