Ondrovi s těžkým handicapem ulehčuje život asistenční pes. Umí mladíka svléknout i uklidnit

Ondra má autismus, k tomu trpí těžkou mentální retardací, poruchou koordinace pohybů, těžkou poruchou jemné i hrubé motoriky, echolálií (automatické opakování slov, slabik, vět či zvuků bez pochopení jejich významu). Běžný život je pro něj nesmírně náročný – špatně se dorozumívá a pohybuje, potřebuje pomoc i s běžnou obsluhou sebe sama, unikají mu všemožné souvislosti, řadě věcí jednoduše nerozumí. Má zkrátka svůj vlastní svět. Ale už deset let je jeho věrným parťákem, kamarádem, ale především obrovským pomocníkem asistenční retrívr Spike.

Za těch deset let se Ondra a jeho rodina se Spikem natolik sžili, že se pes stal nedílnou součástí jejich rodiny. Bez něj si svůj život už nedovedou představit. „Spike je pro Ondru opora, kamarád, andílek na čtyřech tlapičkách, který ho provází různými pro něj velmi složitými situacemi,“ říká Ondrova maminka. Před cvičením pes svému páníčkovi prohřívá svaly, po cvičení mu pomáhá s uvolněním a relaxací. „Dokáže mu ale podat i nejrůznější předměty, umí ho i svléknout, a to doslova od hlavy až k patě, a když se obléká, podává mu oblečení. Pročesáváním a údržbou srsti si procvičuje motoriku, tréninkem povelů mluvidla a celkově vlastně prostřednictvím Spikovy přítomnosti komunikuje s okolím,“ popisuje mladíkova matka.

Jedním z každodenních problémů, s nimiž se Ondra potýká, je totiž fakt, že na první pohled na něm handicap nemusí být hned rozpoznatelný. Nemá vozík ani berle, a tak nikoho nenapadne, že by třeba potřeboval uvolnit místo v tramvaji. Přitom když se vůz rozjede, neudrží mladík stabilitu, spadne a sám se zvednout nedokáže. „Díky Spikovi a jeho asistenčnímu postroji ale hned každý vidí, že má mladík zdravotní problém. A nepovažují ho třeba za opilého, což se, bohužel, už taky stalo,“ vysvětluje maminka.

Ale pejsek toho umí daleko víc, třeba i Ondru uklidnit, když je například nervózní z vyšetření v nemocnici a podobně. „Doprovází ho k lékaři, kde se díky němu cítí jistější a nechá se bez problémů ošetřit. Byl s námi i na magnetické rezonanci v nemocnici, když byl syn na operaci. Jezdí s ním do lázní, doprovází ho na procedury. Ale i když jdeme třeba jen do nákupního centra, kde je spousta lidí, z čehož je Ondra hodně unavený a někdy má nepřiměřené reakce, dokáže ho Spike uklidnit. Navíc okolí opět vidí asistenčního psa a chápe jeho chování,“ líčí maminka.

Za Spika vděčí Ondra obecně prospěšné společnosti Helppes, která ho pro něj vybrala a vycvičila. Když se poprvé potkali, Ondrovi bylo deset let a Spikovi devět měsíců. A byla to láska na první olíznutí. „Spike byl malé štěndo, Ondru hned pořádně přivítal a olízal. A protože syn se nedokáže posadit do dřepu, tak si na něj doslova lehl a muchlal ho a muchlal, a pak už se jen nemohl dočkat, až ho budeme mít doma,“ vzpomíná Ondrova maminka.

Za ty roky se z nich stal úspěšný tým. Hned na jaře 2015 spolu složili přístupový test – zkoušku Chování psa na veřejnosti. V tom samém roce se vydali na Mistrovství ČR ve výkonu asistenčních psů a získali cenu Nejlepší junior, Spike vyhrál i hlavní cenu v soutěži Statečné psí srdce za rok 2015 a v roce 2021 získal cenu za nejlepší poslušnost. „Když k nám Spike přišel, byl mu rok a půl, teď je mu skoro jedenáct. Je to už starší pán, ale pořád je to stejný kamarád, parťák a ten nejúžasnější pomocník pro našeho Ondru,“ zakončuje maminka.

Organizace Helppes Ondrovi neskutečně pomohla, ale samozřejmě není jediný. Za dobu své existence podobných pejsků vycvičil a potřebným lidem předal Helppes stovky. Vše ale především díky štědrosti dárců, přičemž úměra je tu přímá. Čím víc peněz bude organizace mít, tím víc toho bude moct pro lidi, jako je Ondra či lidé s jiným handicapem, udělat. Počítá se každá pomoc, každá drobná částka. Přispět může opravdu každý! Jak?