„Nedává to smysl, nevím, jak přežiju,“ říkala si. Nyní má Michaela novou kariéru a ukončila toxický vztah

Charitativní organizace Czechitas se zaměřuje na vzdělávání žen, které chtějí nastartovat kariéru v IT oboru. Nadační fond Báry Bühnové Czechitas pak nabízí pomocnou ruku těm ženám, jež se ocitly v obtížné životní situaci a touží po novém profesním uplatnění.

Jednou z žen, kterým fond pomohl, je i bývalá zdravotnická záchranářka Michaela, jež byla poslední roky na mateřské. Kurzem od Czechitas prošla na podzim loňského roku a od března už pracuje na pozici testerky v IT oddělení. Proč se rozhodla změnit svoji kariéru? A bylo to správné rozhodnutí?

Co vás vedlo k tomu, že jste začala uvažovat o změně profese?

Před rokem se mi začal kompletně sypat partnerský vztah. Uvědomila jsem si, že žiju s člověkem, který je dost toxický, a že náš vztah je parafrází na domácí násilí, byť mi nikdo facku nedal. V té době jsem začala spolupracovat s jednou nadací, která se touto problematikou zabývá. Byla jsem v depresi a měla jsem pocit, že se z toho už v životě nedostanu, že tady zůstanu zavřená navždycky. Jednoho dne jsem si řekla, že ta cesta prostě být musí, jenom ji nevidím. A byla!

Jak jste se tehdy o Czechitas dozvěděla?

Úplnou náhodou. Byla jsem u kamarádky a vykládala jí, že potřebuju práci, která by byla nejlépe na home office, dobře placená a mohla jsem ji provádět odkudkoliv. Zní to jako nesplnitelná kombinace, ale takhle jsem si nastavila své ideální podmínky. Ona mi na to pověděla: „Hele, tak zkus Czechitas.“ Znala je, protože u nich absolvovala jednodenní kurz.

Trvalo vám pak dlouho, než jste se odhodlala je oslovit?

Vůbec. Vzala jsem si hned telefon do ruky a začala to zkoumat. Překážkou pro mě byly finance, protože kurz něco stojí. Já jsem tehdy byla absolutně odstřihnutá od peněz, musela jsem prosit o každou korunu a věděla jsem, že tuto částku, a ještě za tímhle účelem, bych v životě od partnera nedostala. Existovala ale možnost zažádat jejich fond o dotaci. Váhala jsem, pořád jsem si říkala, že někteří jsou na tom ještě hůř než já. Nakonec jsem se ale rozhodla to zkusit a o dotaci zažádala. Ještě předtím jsem si ale prošla různé inzeráty, abych zjistila, zda v oboru IT jsou vůbec volná místa a jak se asi pohybují platy. A zjistila jsem, že práce v IT splňuje všechny moje požadavky, které jsem si na začátku dala.

>>>Ženy v technologiích: Proč je jich tak málo a jak se dají prolomit bariéry a uspět

Co je vaší původní profesí?

Můj obor je zdravotnický záchranář. Tahle oblast mě vždy bavila, byť jsem se tomu poslední roky nevěnovala, protože jsem byla na mateřské.

IT tedy pro vás bylo krokem do neznáma?

V podstatě ano, ale počítače a technologie mě vždycky bavily a zajímaly. Dokonce jsem pracovala v jednom servisu počítačů. Věděla jsem tedy, že IT pro mě není nic, co bych úplně nezvládla. Kdybych šla vařit například do školní jídelny, to by pro mě byla větší výzva.

Povedlo se vám nakonec dotaci získat?

Ano a byla jsem extrémně nadšená. Pak v září začaly děti chodit do školky a já měla na studování relativně klid, oproti jiným kolegyním, které musely skloubit dohromady kurz i svoji práci. Mohla jsem tedy z těch třech měsíců vytěžit maximum.

Co kromě odborných znalostí vám kurz dal? V čem na sobě vidíte ten největší posun?

V technických záležitostech to bylo opravdu „z nuly na sto“. Vzpomínám si, jak jsem tam jenom seděla a říkala si, že tomu nerozumím, nedává mi to smysl a vůbec nevím, jak tohle přežiju. Posunula jsem se ale z počáteční dezorientace k naprosté orientaci. V určitou chvíli se začaly věci prolínat a dávat smysl.

Nešlo ale „jen“ o nové vědomosti. Obecně jsem začala pohlížet na neziskovky jinak. Potkala jsem během kurzu spoustu žen, a pro některé to byla možnost, jak v uvozovkách pouze změnit kariéru, ale pro jiné, které na tom byly podobně jako já, to bylo něco jako životní záchrana. Není to jen o začleňování žen do IT, v Czechitas jim pomáhají dostat se ze situací, ze kterých by se samy dostat třeba nedokázaly.

Co pro vás bylo nejtěžší po ukončení kurzu, tedy když bylo potřeba se už postavit na vlastní nohy a hledat si konkrétní místo?

Velmi jsem se bála pohovorů v angličtině, byť jsem v minulosti pracovala na lodi v Holandsku, kde jsem mluvila anglicky běžně na denní bázi. Ale jak z toho člověk vypadne, nejde to už tak snadno. Obecně pro mě bylo ale asi nejtěžší překonat vlastní strach z toho, že bych měla s tříměsíčním kurzem konkurovat lidem, kteří mají za sebou vysokou školu.

Pomáhá nadace i s nacházením nového místa?

Ano. V rámci kurzu jsme měli možnost se podívat do firem, které s Czechitas spolupracují - kandidátky z kurzů berou někdy i přednostně. V tom je podpora ze strany nadace skvělá a i po ukončení kurzu je možné lektory nebo kouče kdykoliv kontaktovat a na cokoliv se zeptat.

Nějaké možnosti se mi naskytly tedy hned, ale nakonec to neklaplo. Soustředila jsem se pak na hledání pozic přes LinkedIn, ladila jsem si profil a CV. Nakonec jsem ale měla štěstí na první dobrou. Kurz skončil na konci roku a od začátku března jsem v nové práci, takže jsem maximálně spokojená!

O jaké pracovní místo se jedná?

Jde o společnost, která spolupracuje s pojišťovnami. Tento obor je mi také blízký, protože partner pracoval v pojišťovnictví a já jsem s ním dlouho působila jako OSVČ. Takže se mi to tak hezky propojilo. Jejich nabídka práce se mi líbila, umožňovali fungování převážně na home office – takže to splňuje všechno, co jsem požadovala.

Je něco, co byste vzkázala dalším ženám, kteří uvažují o takovéto změně kariéry, nejen třeba v rámci IT?

Ať se toho nebojí. Strach je dobrý, když jdete po tenké lávce nad obrovskou propastí, udržuje vás naživu. Ale pak jsou situace, které jsou jenom v naší hlavě, a strach nás brzdí. Někdy je dobré ten krok mimo komfortní zónu udělat a počkat, co se bude dít. Co se může stát nejhoršího? Asi jen to, že se výsledek nesetká s vaším očekáváním. Některým ženám trvalo rok, než se odhodlaly na kurz přihlásit. Tohle je ale chvíle, kdy by člověk měl méně přemýšlet a víc dělat. Hlava nás totiž často přesvědčí, abychom zůstali v komfortu, ale tam se nikdy nic nezmění.

Přispějte libovolnou částku prostřednictvím tohoto QR kódu nebo bankovního účtu:

2202326673/2010

Náš projekt Rok pro dobro: V lednu jsme vám představili spolek Dobrodějna, který založila Lenka Helena Koenigsmark