Jedna z nejbohatších Češek Ivana Tykač o rodině, práci, rodinách v nouzi i obědech pro děti

Sama je úspěšnou podnikatelkou, v oblasti realit a stavebním byznysu dosáhla velkých úspěchů. Jejím druhým mužem je podnikatel a investor Pavel Tykač, který patří mezi nejbohatší Čechy. Je to ale také šestinásobná matka (z předchozích manželství má čtyři děti, s Pavlem Tykačem pak dvě), a když k tomu připočtete ještě dvě děti z předešlého manželství jejího muže, je z toho opravdu velká rodina. A navíc je to také žena, jež je stále nohama na zemi a ví, že spokojený život bez finančních starostí není samozřejmost. Nechybí jí solidarita, dobré srdce a ochota podělit se alespoň o kousek svého štěstí s těmi, kteří ho zase tolik neměli. Proto spolu s manželem před lety založili obecně prospěšnou společnost WOMEN FOR WOMEN, jež za roky své působnosti pomohla k lepšímu životu mnoha dětem a jejim rodičům. Ale povídaly jsme si spolu nejen o charitě, ale tak nějak obecně o životě.

Máte šest svých dětí, s manželovými z předešlého manželství osm. K tomu podnikáte, věnujete se nadaci W4W, hodně cestujete, střídavě žijete v ČR a Švýcarsku. První, co mě tak napadá, je – jak se tohle všechno dá, proboha, stihnout?

Dnes už jsem dennodenně matkou na plný úvazek jen pro jedno z dětí, na víkendy pak pro dvě až tři další. Ostatní jsou již dospělé a podporuji je spíš po duchovní stránce. Ač se to může zdát zvláštní, tak vychovávat jedno dítě je náročnější než pečovat o více dětí najednou.

A jistě, že někdy je to náročné, ale zatím stíhám. V době covidu, kdy jsme se všichni zastavili, jsem si uvědomila, jak nesmírně důležitý je společně strávený čas. Udržovat vztahy s rodinou je pro mě proto priorita.

Šest dětí je poměrně dost, tak mě napadá, jestli jste třeba už jako svobodná bezdětná snila o tom, že budete mít takhle velikou rodinu? Nebo vám to prostě osud takhle nadělil?

Děti jsou z velké části výsledkem spletitých cest osudu a pro mne všechny velkým darem. Nejen my dospělí učíme děti základním životním principům, ale hodně se toho také učíme od nich, o světě i sami o sobě. Díky dětem se moje obzory rozšířily.

Měla jste někdy třeba pocit, že toho máte moc, že už to nezvládáte, prošla jste si nějakou takovou krizí?

Často mívám ráno pocit, že je toho přede mnou tolik, že to snad ani nezvládnu. A že možná vůbec nevstanu z postele. Ale zatím jsem pokaždé vstala (smích). Vlastně jednou ne. Před čtyřmi lety jsem spadla z koně, a i když to byl lehký a pomalý pád, tak jsem si nešťastnou náhodou zlomila obě nohy. Tehdy jsem se poprvé sama nezvedla. Podstoupila jsem několik operací a devět měsíců jsem nechodila. Nebýt mého manžela, zvládla bych tohle období jen velmi těžko. Byl mi duševní oporou, ale i tou fyzickou, dokonce mne osobně nosil. Moje maminka mi doteď občas říká, že si musím polámat nohy, abych zase zpomalila.

Nadace W4W pomáhá především ženám v nouzi. Jak přesně?

Původním záměrem naší obecně prospěšné společnosti byla pomoc ženám, které se ocitly v tíživé životní situaci. Samoživitelky se z nich teprve stávaly. My ve W4W si myslíme, že rodinu tvoří už dva jedinci, takže nepodporujeme jen samoživitelky, ale všechny rodiny v těžkých fázích života. Velmi se nám nyní osvědčila například asistence v rámci rozvodového řízení tak, aby mělo co nejmenší dopad na děti. Spustili jsme projekt Servis rodiny, jehož cílem je, aby rozcházející se rodiče nevedli soudní pře o vlastní děti, aby se o jejich budoucnosti dokázali dohodnout sami. Pokaždé mě těší, když je výsledkem zdánlivě velmi nepřátelského rozkolu nakonec dohoda o následné společné péči, a dítěti tak zůstávají oba rodiče.

Kde a jak vznikl nápad na založení W4W? Proč zrovna ženy? Pramení to třeba z toho, že vy sama jste si prošla těžkým obdobím, když jste se rozváděla a zůstala na tři děti sama?

Založení W4W nebylo jen důsledkem mého vlastního rozvodu, i když i ten na to samozřejmě určitý vliv měl. Vedla nás k tomu především skutečnost, že v České republice se rozvádí 47 procent manželství. To je samo o sobě velmi alarmující číslo, ve kterém přitom není zachycen počet rozpadajících se nesezdaných párů. Ve skutečnosti je tak krachujících vztahů mnohem víc. Rozvod je nejen traumatizující zážitek pro partnery, ale hlavně pro děti. Těm, i když nejsou příčinou rozpadu, se promění celý jejich život. Zbortí se jim základy, na nichž byla postavena jejich sebejistota, a toto trauma provází jejich budoucnost. Mnoho žen věří ve šťastné manželství, pracují na něm a pak se jednoho dne vrátí z práce do prázdného domova, protože manžel jim jaksi zapomněl říci, že odchází a bere si všechno s sebou. Tento příklad se může zdát přitažený za vlasy, ale je to bohužel realita, se kterou se v nadaci setkáváme. A to vám uvádím ještě ten šťastnější příklad, protože třeba soužití s alkoholikem, který psychicky či fyzicky tyranizuje celou rodinu, je mnohem škodlivější a zanechává větší šrámy na duši než vystěhovaná domácnost. Právě proto, že jsem byla svědkem těchto dramat ve svém okolí, tak jsme se s manželem rozhodli pomáhat.

Někde jste řekla, že leckterým dětem samoživitelek hrozí i dětský domov, protože prostě máma nemá na nájem. Je to vážně tak?

Matky s malými dětmi v celodenní péči, které tudíž nemohou jít do zaměstnání, často nemají dost peněz na nájem a už vůbec si nemohou dovolit třeba uhradit kauci na nový byt. Jediná možnost, pokud nemají zázemí v původní rodině či jim nepomůžou kamarádi, je zažádat o bydlení v azylových domech. Ty jsou však kapacitně nedostačující, a navíc poskytují azyl jen na omezenou dobu. Často se tak stane, že matka musí své děti rozdělit, aby se s těmi nejmenšími mohla do azylového domu nastěhovat. Pokud nemá možnost dohodnout se s otcem dětí nebo prarodiči, pak musí děti skutečně nastoupit do dětského domova. Asi si dokážete představit, jaký je to pro všechny zúčastněné traumatizující zážitek. Proto v rámci programu Kauce na bydlení poskytujeme bezúročnou půjčku na složení kauce právě v těchto smutných případech.

Slavný je také váš projekt Obědy pro děti, kdy zajišťujete obědy pro sociálně znevýhodněné děti. Dalo by se říct, kolik dětí vlastně takhle „krmíte“?

Obědy pro děti budou letos v září slavit deset let. Za tu dobu jsme pomohli zajistit teplé jídlo cca 70 tisícům dětí. Jen letos bude díky tomuto projektu obědvat 15 tisíc dětí, které by jinak seděly smutně na chodbě a čekaly, až se jejich spolužáci najedí a popovídají si ve školní jídelně. Letos jsme podobnou aktivitu spustili i v mateřských školách. V rámci projektu SOS do školky platíme svačinku, oběd a svačinku školkovým dětem, jejichž rodiče na to nemají prostředky. Už nyní máme na příští rok přihlášeno kolem 3000 dětí.

V rámci své charitativní činnosti vidíte asi spoustu smutných příběhů a osudů. Je ale třeba nějaký, který vás chytl za srdce víc než ty ostatní?

Mám moc ráda děti a v každém takovém příběhu si za tím malým smutným člověkem představím některé z vlastních dětí a extrémně mě to zasáhne. Příběhy našich klientů uchováváme v anonymitě, a tak je nemohu zveřejňovat, ale podělím se s vámi o jeden zážitek. Před několika lety pořádal slavný Novak Djoković v rámci tenisové exhibice autogramiádu v jedné české škole a dětem zapojeným do našeho projektu Obědy pro děti tam přinesl trička se svým podpisem. Já ho tehdy doprovázela a během akce ke mně přišla místní paní kuchařka a děkovala mi, že díky našemu projektu chodí její děti na obědy. Chápete? Řekla mi, že i když v místní školní jídelně vaří, tak její děti na obědy nechodily, protože je nebyla schopná platit. Já si v tu chvíli přála, aby obědy byly zdarma a dosažitelné pro všechny děti.

Relativně nově se nadace hodlá věnovat i problematice rozvodů. Jak přesně?

Rozvodům se věnujeme už delší dobu. Před 5 lety jsme při mosteckém soudu zavedli tehdy pilotní projekt Servis rodiny. Jedná se o asistenci rodičům v rámci rozvodového řízení. Cílem programu je, aby manželé pochopili, že sice jejich partnerský vztah končí, ale nadále oba dva společně zůstávají rodiči svých dětí a je pro všechny zúčastněné výhodou, aby o ně i po rozvodu pečovali společně. V rámci Servisu rodiny jsou rodiče seznámeni s tím, co vlastně rozvod znamená jak z právního, tak psychologického hlediska, co jim rozvod přinese za nové problémy, a sami se dohodli na následné společné péči o děti. Výsledkem je například konkrétní plán, který jim zjednoduší vzájemnou komunikaci po rozvodu.

Když už jsme u vaší charitativní činnosti, nelze nezmínit to, že jste s manželem věnovali univerzitě v Oxfordu v roce 2018 1,2 milionu liber jako dar. Díky tomu se tam následujících dvacet let může i nadále učit čeština a bohemistika. Jak vás tohle napadlo?

Podpořit češtinu na Oxfordu byl nápad mého manžela poté, co slyšel reportáž o hrozbě zániku katedry bohemistiky na této univerzitě. Vzhledem k tomu, že jsme o češtinu jako národ bojovali několik staletí, a protože výuka českého jazyka má na Oxfordské univerzitě skoro padesátiletou tradici, tak se rozhodl svým darem zajistit pokračování tohoto studia na několik dalších let.

S manželem patříte k nejbohatším Čechům, tak mě napadá, jestli jste se třeba někdy setkala se závistí?

Určitě ano, ale neřeším to. Málokdo si uvědomuje, že peníze s sebou sice přinášejí určitou svobodu, ale také povinnosti k nim, k sobě a ke společnosti.

Hodně se tu spolu bavíme o charitě a vaší charitativní aktivitě, ale je třeba něco, za co vy sama utrácíte, kdy jste třeba trochu rozmařilá?

Miluji rekonstrukce všeho druhu, takže stále někde něco přestavuji a vylepšuji, a to nejen v práci, ale i doma.

Je jasné, že pracovat byste už opravdu nemusela. Ale přesto stále pracujete. Proč? Co vás k tomu vede místo, abyste odpočívala, užívala si života, na který máte finance, a třeba se věnovala jen charitě?

Tvoření, stavění, budování něčeho nového je moje vášeň, moje hobby, můj relax. Dodává mi to energii, takže s touto částí mojí práce přestat nemohu. Stejně bych i doma trávila čas nad různými projekty a vymýšlela optimální řešení. Obdobně je to se systémy. Baví mne systém vymyslet či transformovat, ale nejsem rutinér. Řízení a kontrola mne ubíjí a bere mi čas. Tuto činnost už přenechávám mladším kolegům. Zmínila jste charitu. V případě W4W se jedná už o velkou organizaci, která na plný úvazek zaměstnává 15 lidí a spolupracuje s mnoha externisty na dalších konkrétních projektech. Ty se musí vymyslet, uvést do života, řídit a kontrolovat jejich provedení a samozřejmě sledovat jejich dopady. Je to stejné jako v obchodní korporaci. Mírou úspěchu zde není zisk, ale sociální dopad nebo míra spokojenosti či štěstí našich klientů. Chci tím říci, že i nechat si „jen charitu“ je stále práce na plný úvazek.

V rámci charity toho Ivana Tykač dělá opravdu hodně. Samoživitelky v nouzi? Dostupné bydlení, obědy i svačinky pro děti díky společnosti Women For Women!